Optický klam no.9

18. srpna 2017 v 18:55 | Jan Duha
Ano, třídím myšlenky a zážitky, z nichž později vykrystalizují další články,
tak tu z lenosti trollím dalším optickým klamem.

Co myslíte - jde kočka po schodech nahoru, nebo dolů?
Milovníci koček - ano, je roztomilá, velmi :3

Výsledek obrázku pro optický klam

Nebudu Vás napínat, jistě mnozí z Vás aspoň trošku potrápili mozkové buňky.
Není to ani tak optický klam, jako chyták.
Stačí se podívat pozorněji na to, kam dopadá stín, a je jasné, že kočka ťapká směrem dolů.

Mňau!

Váš Honza Duha
 

Report z blogerského tandemu!

9. června 2017 v 12:46

Ano, nepíšu srazu, ale tandemu, protože jsme se nakonec opravdu, jak jsem
v pozvánce na akci avizoval, sešli jen dva.

Konkrétně bloger Milan (oculorum.blog.cz) a moje maličkost.

G-boy byl celý víkend v práci. Inu, chápu. Sociální práce vyžaduje velkou dávku času, odhodlání a nasazení i soucitu.
Na druhé straně je to práce velmi obdivuhodná. Nesedíte někde v kanclu, ale jste se seniory, nebo s lidmi,
kteří nějak trpí, a pomáháte jim. Navíc od těchto lidí nasajete ohromnou spoustu životních zkušeností, jako houba
vodu ze studny. Je škoda, že s námi G-boy tentokrát nebyl, ale za tohle ho obdivuji.

Lúmenn, ta se pro změnu dobře bavila na narozeninové párty u kamaráda.
Upřímně doufám, že se všichni měli báječně, obzvláště oslavenec, že dostal obří dort, kopu dárků
a fůru srandy. I dkyž je zas o rok blíž smrti (černý humor alert).

Pozvání nakonec odmítnul i Lukáš Přibyl. Je sice z blogspotu, ale řekl jsem si, proč ho nepozvat,
když v Brně ve srovnání s Prahou přece jen tolik blogerů není a účast beztak nebude tak velká,
zvlášť když pozvu jen lidi z platformy blog.cz.
Pojal jsem to tedy šířeji - sraz brněnských blogerů jako všech, kdo v Brně nějak online publikují,
ať už kdekoliv, a mají zájem dorazit.
Lukáš se vymluvil, že prý nenadešel zatím ten správný čas. Otázka je, kdy nadejde, o čemž samozřejmě rozhodne
jen on sám. Chápu, že někteří lidé jsou spíše introverti a nehrnou se jen tak na první dobrou do nějakých společenských akcí.

Vyrazil jsem tedy v sobotu odpoledne, lehce se skluzem, za úmorného vedra, na místo srazu.
Předtím jsem si ještě stihl koupit dvoulitrovku Kofoly, abych měl aspoň trochu chladnou hlavu.
(Není snad nutno dodávat, že jsem ji během víkendu celou vyzunknul).

Nebyl jsem si jistý, zda dorazím přesně pynktlich ve dvě, tak jsem radši tak tři minuty před druhou napsal
Milanovi, že se možná opozdím. Nakonec jsem to ale stihl na minutu přesně. Jak ten Němec.
Nebo, v mém případě, možná spíš Číňan.

Před Skleněnou loukou už čekal sympatický, drobný blonďák se slunečními brýlemi, tak jsem hádal,
jestli je to on. A opravdu se mi představil jako Milan.

Poté, co jsme s otrávením zjistili, že Skleněná louka má v sobotu zavřeno, vyrazili jsme směr Dobrá čajovna.
Milan má čajky rád a zrovna Dobrá má spoustu výhod.
Má tradičně laděný interiér. Můžete si zvonkem přivolat obsluhu. Ceny jsou sice o něco vyšší, než v jiných
čajovnách, ale sortiment čajů je poměrně chutný.

Poněvadž ale bylo vedro, tak jsme nakonec vzali zavděk nikoliv čajem, ale vodou s citrónem a Marlenkou
(neboť jahodový cheesecake, na který jsem si myslel původně, zrovna jak na potvoru neměli).

Došlo i na vodnici. Já tomu zas tak neholduju, když už to někde ve společnosti je, tak si spíš tak občas, opatrně,
ze solidarity šluknu, zato Milan vypadal na zkušeného dýmkového barda.
Uvelebili jsme se na pohodlný gauč, jehož čalounění dýchalo starobylou patinou, a dali se do hovoru.

Dozvěděl jsem se o něm spoustu zajímavých věcí.
Studuje antropologii (to bude nejspíš znát fůru mých kamarádů z čajovnových srazů?),
má rád netradiční filmy a povídky a jeho sluneční brýle jsou typické pro posluchače DNB.
Hraje online Dračí Doupě.
Taky má rád Slavoje Žižka a je velkým kritikem současného systému.
V tomto mi hodně připomíná mého podobně alternativního spolužáka z vejšky P., jen s tím rozdílem,
že Milan není vegan.

Trochu mě mrzí, že tím, jak to byl pro mě naprosto nový člověk, mě opět ovládla má ostýchavost
a introvertní stránka osobnosti a neprojevoval jsem se zdaleka tolik, jak jsem chtěl.
(I když, upřímně, oblast vztahů, ve které jsem se už dost spálil, jsem face-to-face před klukem,
kterého jsem sotva poznal, fakt moc otevírat nechtěl. Tak jsem radši naslouchal).
Když mám hodně uvolněnou náladu, dokážu být hodně ukecaný, tentokrát mě ale v ukecanosti
jednoznačně předčil Milan. Aspoň jsem se o něm ale dozvěděl mnoho zajímavého.

Až jsme ukončili naši session v čajovně, vydali jsme se do města.
Rozhodl jsem se, že Milana doprovodím, protože byl slunečný den a já jsem stejně neměl co jiného dělat.
Žádné zajímavé akce v okolí zrovna nebyly a jen zevlovat doma do telky se mi nechtělo.

Nejdřív zamířil do obchodu. Pro něco lehkého. Inu, je to chudý student a, stejně jako já,
nemá zatím žádnou práci jistou.

Po nakoupení párků a jiných drobností jsme se ještě přesunuli do KFC.
Já jsem totiž ten den neobědval, Milan byl na tom ještě hůř - ani nesnídal.
Oba jsme se shodli na tom, že máme KFCčko raději, než Mekáč.
Už jen proto, že máme oba rádi kuřecí.
(snad to nečte můj kamarád D., který pracuje v Mc Café a znám ho z čajovnových srazů, a pokud to čte, snad se nebude zlobit. To cappuccino a ořechový dortík chutnaly výborně, a pokecal jsem každopádně moc rád).

Objednali jsme si s Milanem pikantní kuřecí strips, hranolky, kečup a salát Coleslaw (ať tam máme taky trochu té zdravé zeleně a nejsme za úplné couch potatoes, což?).
Milana jsem doprovodil na zastávku busu, kde jsme se rozloučili a zatímco Milan valil dom do Komárova,
já jsem zamířil opačným směrem, do centra štatlu.

Udělal jsem si americký večer, jak vyšitý. Otevřel balík z KFC (kdybyste nevěděli, tak je to zkratka od ,,Klub Fajnych Cikánů, Jolanda osobně doporučuje). Nalil jsem si do hrnku Kofolu (dobře, česko - americký večer),
pustil telku a zalehnul. Slaná tečka za povedeným odpolednem.

A mé dojmy? Možná jsem se mohl trochu víc otevřít a být teď a tady.
Milan je milý, sympatický kluk. Kromě blogu ho můžete slyšet i na studentském Radiu R, kde moderuje
pořad o chill outu či obecně pomalé, elektronické hudbě a jeho uklidňující hlas se k této práci
vyloženě hodí. Pro relax před spaním vřele doporučuju.

Je to pěkný, sportovní typ kluka, takže upřímně, pokud by byl teplej a neměl přítelkyni, bral bych ho všema deseti.
Krom toho, že jsem i z toho jednoho setkání měl pocit, že jsme si velmi podobní, jak humorem, tak obecně
způsobem myšlení.

Celkově hodnotím sraz jako vydařený a bude-li zájem, rád spáchám vol.2 až nekonečno.
Bylo by pěkné založit tak příjemnou tradici.
Rád na případném pokračování uvidím Lúmenn, G-boye i jiné zajímavé lidičky, pokud zrovna nebudou zaneprázdnění,
ať už prací, nebo zábavou, což u akčních lidí, jako jsou oni, není výjimkou.

Snad se na nás dojde podívat i Lukáš a oblažit nás nějakými bajkami o bozích spojených s kapkou magie. Stačil by aspoň nějaký malý karetní trik, při kterém by nás pozoroval svým tvrďáckým poker-facem.
Do Brna to prý má kousek, tak jaképak rozpaky, zván je každý psavec.

Blogům zdar a letu zmar.

Honza Duha

Brno - blogerů plno!

26. května 2017 v 12:08 | Jan Duha
Zdravím, milí čtenáři!

Výsledek obrázku pro tužka a papír

A především teď zdravím ty, kdo můj blog nejen čtou, ale i sami aktivně píšou.

Z blogu Davida Kučery (http://david-kucera.blogspot.cz/) se moje skromná maličkost dozvěděla, že roku 2014
(pravděpodobně v létě) se v Praze konal sraz blogerů, kam, pokud jsem četl pozorně, zavítalo asi šest lidí.
Zúčastnila se prý pestrá směska lidí, kde nechyběl šermíř, modelka, transgender člověk, spisovatelka nebo
mentorka nenásilné komunikace.

David, který je nyní na Blogspotu, který mu přijde víc user-friendly, byl zřejmě tehdy ještě na Blogu,
na své původní adrese (http://kucerad.blog.cz/), a tak se události též zúčastnil a poměrně svérázným způsobem o ní
poreferoval.

http://david-kucera.blogspot.cz/2014/08/koncil-v-cajce.html

Inu, řekl jsem si, proč by Brno mělo zůstat zahanbeno. Ostatně, jsme taky metropole. Moravská.
Velká Morava tu byla už v devátém století :D Ale dost chvástání.

Protože se zatím žádný jiný bloger, kterého znám, a který by byl ze štatlu,
neujal iniciativy, aby nějakou tu slezinu svolal, ujímám se jí nyní já!

Srdečně zvu své známé brněnské blogery (a samozřejmě i další blogery - kamarády, které přivedou s sebou),
na brněnský sraz blogerů, který budu pořádat příští víkend (3-4.června) v Místogalerii Sklo na Skleněné louce v Brně.
Adresa je Kounicova 23, vejdete do domu Skleněná louka (který je tak vyzdoben, že nejde přehlídnout)
a dáte se úplně nahoru. Místogalerie - kavárna Sklo je v podkroví, na první pohled vás trknou do očí
schválně designově ,,rozbité" dveře a hlavně je to zajímavý prostor, kde se konají nejrůznější akce,
ať už jde o cestovatelské večery nebo různé výstavy, takže se budeme možná moci i něčím pokochat.
Jako ten doktor z Vesničky mé, střediskové...(zdá se, že mám dnes nějak náladu na fórky)...
Předběžně bych stanovil čas na sobotu, dvě odpoledne, pokud by se něco změnilo, napíšu, stejně tak pište, pokud by se někomu z vás hodil jiný čas.
Budu viditelně držet nějaký papír či cedulku s nápisem ,,Blogerský sraz", takže mě určitě neminete.

Zváni jsou tedy tito brněnští, moji oblíbení, blogeři:

Lúmenn - blog www.lumenn.blog.cz
Milan - blog www.oculorum.blog.cz
G-boy - blog www.g-boy.blog.cz

Doprovod v podobě jiných blogerů nebo vašich drahých poloviček je vítán.
V případě připomínek či otázek směle komentujte, v rámci urychlení a zefektivnění komunikace budete pozváni i přes vzkazy na vašich blozích, případně přes sociální sítě.

REKAPITULACE: BLOGERSKÝ SRAZ - BRNO!

Kde: Místogalerie Sklo, Skleněná louka, Kounicova 23, Brno
Kdy: Sobota 3.6.2017, ve 14h (předběžně)

Těším se na vás všechny,

Váš

Honza Duha

P.S. - Chcete-li vědět, jací jsou i další mí oblíbení, respektive mnou čtení blogeři a čím mě zaujali,
počkejte si na samostatný článek. Tady s tím spamovat nebudu, neb jsou mezi nimi i blogeři
mimobrněnští a byl by to beztak off-topic. Kdo si počká, ten se dočká :)
 


Video killed the radio star...

23. dubna 2017 v 2:57 | Jan Duha

Ano, je tomu tak, jako v oné známé písničce - tvorba videí je dnes čím dál populárnějším způsobem sebevyjádření,
který, spolu s blogy, už nějakou dobu dává na frak médiím minulých generací.
I já, pokud zrovna pluju v internetových vodách a neprojíždím křížem-krážem blogy kolegů psavců,
krátím si dlouhou chvílí sledováním svých oblíbených youtuberů, z nichž každý se zabývá trochu jinou oblastí,
ale všichni to dělají zajímavým způsobem.

Co moc nemusím, jsou třeba fashion vlogy.
I když se samozřejmě snažím chodit upravený, pečovat o své tělo, držet se zdravého životního stylu
(se střídavými úspěchy, víme svoje), tak u módy většinou řeším jen tři věci - jestli na to mám, jestli mi to padne
a jestli se mi to líbí. Pokud už si chci nechat od někoho poradit, tak spíš od kamaráda, který mě zná,
než od nějakého anonyma, který sotva může vědět, co se bude hodit zrovna k mé postavě.

Moc neholduji ani let´s playům. Pár her jsem takto zkouknul, ale dlouhodobě mě to netankuje.
Pokud už vyjde nějaká zajímavá počítačová hra, tak než abych se koukal, jak ji hraje někdo jiný, radši si ji zahraju sám,
nebo se o ní pobavím s kamarádkou.

Nejraději mám vlogy, které se věnují vztahům, jazykům, nebo sdělují nějakou zajímavou myšlenku.

Když jsem nakousl ty jazyky, je tu první z mých oblíbených youtuberů. Langfocus.

Mladý kluk jménem Paul, jehož mateřštinou je angličtina, ale je polyglotem
a tak se od něj můžete dozvědět spoustu zajímavých informací o různých řečech, například
o slovanských jazycích, staré angličtině, řečtině, esperantu a spoustě dalších.
Vysvětluje i podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými jazyky, případně jejich historický vývoj.

Dalším mým oblíbeným anglofonním youtuberem je Vsauce.

Vsauce, občanským jménem Michael Stevens, se na svém kanálu dotýká různých zajímavých vědeckých
či filozofických otázek. Můžeme zde najít například zamyšlení nad tím, jestli se minulost opravdu stala, jaká slova
se v angličtině nejčastěji používají, nebo jaké je nejnebezpečnější místo na Zemi.
Existují i kanály Vsauce2 a Vsauce3, které jsou tematicky stejné, avšak spravují je jiní youtubeři a byly založeny později.

Z české scény mě zaujal Lukáš Balabán.

Je synem známého, již zesnulého spisovatele Jana Balabána. Ve svých videích se, kromě své hudební tvorby
zabývá především tím, jak se díky stále větším pochybám postupně odvrátil od evangelické víry a dopracoval se k ateismu.
Se svým otcem o své víře často hovořil a právě tyto hovory byly podnětem, který ho vedl k velkému množství otázek a později k přehodnocení svého postoje. Navazuje tak na youtubera Anonymního ateistu, který své tvorby před několika lety zanechal. Lukáš Balabán ovšem dělá i live streamy a můžeme se u něj setkat i s krátkými humornými zamyšleními,
například na téma pálení slivovice.

Dalším youtuberem, kterého dnes již tolik nesleduji, ale považuju je za kvalitní, je James Heather.
Je zajímavé, že si dal jméno, které v překladu znamená ,,Kuba Vřes", ale proti gustu žádnej dišputát.
Ve svých videích se zabývá celou škálou témat, namátkou Linux, vojna, tvorba jiných youtuberů, evoluce společnosti,
vegetariánství, na ateismus dojde též.
Někoho může odrazovat, že jeho videa jsou černobílá a mluví trochu monotónním hlasem, ale když tohle vypustíte
a soustředíte se na obsah, je to fajn.

Další na seznamu je Lecram Neznámý.

Pokud jste si všimli, že ,,Lecram" je pozpátku ,,Marcel", všimli jste si správně.
Tento hoch se jmenuje Marcel Skýva, je celkem sympatický - teda když se oholí - a znám ho proto, že kdysi dávno
chodil s jedním z mých dobrých kamarádů.
V současnosti má nahraných kolem 60 videí. Na novém kanále.
On natáčel už dřív, ale z nějakého záhadného důvodu všechna stará videa jednoho krásného dne smazal
a nějakou dobu bylo ticho po pěšině.
Ve svých videích se zabývá hlavně LGBT tématikou, ateismem, ale i historkami ze života či různými vtipnými momenty.
Humor je jeho silná stránka, a zrovna jeho humor je opravdu velká specialita, takže opravdu bacha na bránici,
nebo na to, abyste si smíchy nepoprskali monitor, když budete poslouchat video o tom, jak se Lecram uspokojuje s Ježíšem, nebo že k tomu, abyste se stali ateistou, si potřebujete uříznout jedno varle.
Streamy točí rovněž, ať už sám, nebo s Lukášem Balabánem, dle chuti.

Další pán na holení je Martin Rota.

Ten má kanálů hned několik. Přesněji řečeno pět. To vím z Wiki, protože pravidelně sleduju jen některé z nich.

Na kanále Naprosto retardovaný mluví Martin o věcech, které ho, slušně řečeno, štvou.
Kdo by mohl zapomenout na jeho klasické přivítání diváků ve stylu: ,,Zdravim mé unikátní sněžné vločky.
A vítejte na mým kanále, kde se nepřřřirozeně nas*ru nad něčím, nad čím by vosstatní lidi jenom mávli rukou"
(představte si zběsilou gestikulaci a oči málem vypadávající z důlků).

Na tomhle kanálu tak Martin mluví třeba o ,,hře" Modrá velryba (přičemž jako většina lidí používá tu nechutnou výslovnost ,,verlyba"), o Donaldu Trumpovi nebo o věrohodnosti konstatování, že ,,američtí vědci zjistili...".
Dětem to radši nepouštějte, protože pikantní slovník není výjimkou.

Když už jsme u těch vědců, použiju to jako oslí můstek k dalšímu Martinovu kanálu - Vědeckému kladivu.
Zde - tentokrát klidným tónem - Martin vysvětluje principy různých věd či jevů ve světě z pohledu věd.
Můžeme tak zde zjistit, jak se hojí rány, jak funguje bomba MOAB nebo proč jsme lechtiví.

Podobný je jeho kanál Zvědátoři, který je ale natáčen formou rozhovoru s jeho kolegou
Patrikem Kořenářem. Má také širší záběr a věnuje se i jiným tématům, než čistě vědeckým.
Namátkou leváctví x praváctví, podivným vynálezům nebo zakládání nových států na zelené louce.

Na kanále Ztráta času můžete najít spoustu krátkých, komediálně laděných scének.
Ztráta času to rozhodně není, je to sranda :)

Martin má i osobní kanál, nazvaný prostě Martin Rota, kde hovoří například o amputaci své nohy
nebo o svých airsoftových zbraních.

A konečně, koho by narozdíl ode mě nějak výrazně bavil let´s play, může si pustit Martinův kanál
Lepší než pracovat.

Mám oblíbené i některé youtubery nábožensky založené, neboť si rád rozšiřuju obzory
a přehled o různých světonázorech, mimo svůj buddhistický rybníček.

Jmenovitě jsou to Mikyho rozumy, respektive youtuber jménem Michal Straka.
Chlapík, který je přesvědčením pohan, vyznává staré germánské a slovanské bohy a dokáže velmi
poutavě vyprávět o své víře, životních příbězích, procházkách přírodou i různých rituálech.
K jeho videím jsem se dostal ze stránek Pohanského kruhu, na které jsem rovněž párkrát zabrousil v rámci rozšiřování obzorů.
Vřele doporučuju.

Dále z trochu jiného soudku Jakub Sobek, týpek, který byl původně u Mormonů,
než si uvědomil, že ta církev je až moc velký bizár, aby u ní zůstával.
Ač kritizuje praktiky této církve a dle svých slov v ní zažil značně nesvobodnou atmosféru, je nadále křesťanem
a mormonismus považuje za nejbližší pravdě, jako religionista zkoumá i jiná náboženství.
Kdysi jsem s ním diskutoval, protože mi přišlo, že v jedné ze svých přednášek interpretuje buddhismus poněkud zkresleně, ale nakonec se z toho vyvinula diskuze poutavá a ke konci jsme se vlastně i docela shodli.

Kanál svobodného přístavu

To je kanál kluka jménem Urza, který má i blog s podobný názvem (Stoky svobodného přístavu)
a hlásí se k anarchokapitalismu.
Dokonce o tomto politickém směru přednáší v pražské alternativní kavárně Paralelní Polis a jeho videa na toto téma, jak mi přijde, jsou vic a víc populární.

Jak už je asi z názvu patrné, anarchokapitalisté jsou lidé, kteří se domnívají, že všechny funkce státu je schopen nahradit volný trh.
Ne, že by mě o tom nějak na sto procent přesvědčil, ostatně v jednom videu sám uznal, že ta teorie má svoje slabiny, hlavně stojí-li ankap na přísném nenásilí, kdo by pak bránil takovou společnost před útokem zvnějšku.
Ale spousta jeho argumentů přinejmenším stojí za zamyšlení a nelze je jen tak smést ze stolu.
Občas natočí video ze své domácnosti, kde mu dělá společnost jeho holka Terka a černý kocour.

Pamatuju se, jak jsme se o anarchismu bavili na gymplu, v občanské výchově.
Tehdy spolužačka na profesorovu otázku ,,Jak se jmenuje systém, kde vládnou všichni?" Odpověděla: ,,Anarchie?"
A profesor na to: ,,Ne, demokracie. V anarchii nevládnou všichni, ale nikdo!"

Tehdy mě to, v mých bouřlivých letech zaujalo.
Nebyl jsem anarchokapitalistou, ani jsem se nad těmi myšlenkami nějak zvlášť nezamýšlel.
Byl to spíš takový ten pubertální anarchismus, kdy je člověk rebel bez příčiny, poslouchá punk, neposlouchá rodiče,
nesnáší nácky a chce si dělat, co chce.

Ale i jako téměř stoprocentní Pirát, který má anarchistické období dávno za sebou, s Urzou vždy rád podiskutuju
a zamyslím se nad tím, proč vlastně zastávám to, co zastávám. Argumentační ping-pong je dobrý trénink myšlení.
Víc, než dobrý.

Kromě všeho, co jsem vyjmenoval, poslouchám na youtubu samozřejmě i hudbu, jako asi 90% populace.

A poslední dobou si všímám, že už jsem moc připojenej k Matrixu a měl bych taky občas vyrazit ven do přírody odpočinout očím, rozhýbat tělo a provětrat hlavu.

A protože chci být mužem činu, dnes (ano, už je neděle) kolem poledne vyrážím s partou kamarádů na čundr
k nově otevřené Ochozské jeskyni.
Mluvím teď i ke generaci, co se narodila po roce 2000, a youtube je pro ně denním chlebem ještě mnohem víc, než pro nás staré bardy z devadesátek. I my jsme měli své Pokémony a Digimony, ale občas je fajn taky vystrčit nos z baráku :)

Tak Youtubu, ale i výletům třikrát zdar!

Nejdivnější podnik v Brně aneb výzva

14. března 2017 v 22:50 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro super panda circus

Zas jednou za uherskej rok zde postuju recenzi na nějakej podnik
(pokud nepočítám ten obšírný článek o čajkách, tuším někdy z roku 2013 či blízkého pravěku, pak jsem tu snad
ani žádný podnik nerecenzoval).

Do výše zmíněného baru jsem chtěl původně zavítat se svou kamarádkou T., která žije ve Vídni, ale občas zavítá do Brna.
Věděl jsem jen tolik, že ten bar je na Šilingráku, budova číslo tři. Za čilého hovoru jsme prochodili celej Šilingrák,
prohlídli si zepředu zezadu hotel Barceló, parkoviště a vůbec kdeco, ale po Panda Cirkusu jako by se slehla Zem.
Tak si říkám, přece to hned tak nezavřeli, když mi to před pár měsíci doporučoval kamarád, když jsme s partou na čundru spali pod širákem. Doporučoval mi to jako žhavou novinku.
Jejich koktejly jsou prý velmi speciální, mají zajímavě vyzdobený interiér, u vchodu vám zdarma dají welcome tea
a na záchodech mají z repráků puštěné konverzace v japonštině...
Podnik prý navíc vlastní stejný majitel, jako známý ,,Bar, který neexistuje", o kterém jedna z mých taiwanských profesorek prohlásila, že to je ,,best place in Brno".

Krátce po konstatování, že z Panda Cirkusu se nejspíš stal bar, který neexistuje, jsme ho s T. konečně objevili!
Byl schovaný v rohovém baráku za jakousi žlutou plentou, až jsem si říkal, že musí mít sakra dobrej marketing,
aby je zákazníci vůbec našli.

Naši heuréku vystřídalo znovu zklamání - na dveře se muselo zvonit, a to se T. nechtělo.
Je pravda, že podnik, kde musíte zvonit na dveře, připomíná spíš taneční klub, než bar, kam nejdete primárně trsat,
ale spíš sednout si a popít. Tak jsme protentokrát vzali zavděk Veselou čajovnou, která tehdy ještě sídlila na své původní adrese, na Veselé ulici číslo dva, bylo v ní příjemné přítmí a mnohem více se podobala klasické čajovně, než ta napůl hospoda, ve kterou se proměnila v prostorách nových.

Do Panda Cirkusu (pardón, správně to má být ,,Super Panda Circus", ale čas jsou peníze, respektive články)
jsem ovšem později stejně zavítal, s kamarádem P. Známe se z vysoké, často jsme spolu chodili na různé umělecké a společenské akce, navštěvoval jsem i skupinu pro zlepšení komunikace, kterou P. založil pro lidi, kteří mají s komunikací problém. Dá se říct, že z kluků je P. můj nejlepší kamarád.
Kdysi jsem si na něj myslel, ale k mé smůle je hetero.
I tak - je to velmi otevřený člověk, se kterým se dá bavit v podstatě o všem, a ač oba silní introverti, tak spolu vždycky najdeme společnou řeč.

P. je hodně alternativní - je to vegan, dost kritizuje konzumní společnost a málokdy chodí do barů, kaváren, čajoven či restaurací, či vůbec do nějakých soukromých podniků. Nají se raději doma nebo v práci, když si chce pokecat, zajde
ke mně či mě vezme na procházku do parku.

Nakonec ale souhlasil, že do Panda Cirkusu zajdem, když jsem mu zahlásil, že mi lidi ten podnik doporučovali
a že bych chtěl na vlastní oči zjistit, jak moc je či není divnej (ten podnik).

Zazvonili jsme a vskutku - otevřel nám poměrně sympatický mladík s retro brýlemi a nabídl nám vietnamský zelený čaj.
,,Vy tu jste spolu?" P. přisvědčil. Mladík už se na podrobnosti nevyptával a doprovodil nás po schodech nahoru.
Bar měl několik místností. V jedné se promítaly na zeď závody motorek, stěny kolem schodiště zase byly polepeny komiksy, vyprávějícími, jak bar vznikl.

Samotný bar s obsluhou byl v místnosti nahoře. Mladík nás posadil k pultu ve tvaru L.
Na zdech byly pestrobarevné výjevy, co by si nezadaly snad ani s nějakou psytrance párty, lidí tam bylo dost,
takže zákazníci zjevně s hledáním podniku problém nemají. Všichni se dobře bavili, k tomu hrál celkem nahlas nějaký chillout (takže já a P. jsme se moc bavit nemohli, pokud jsme nechtěli křičet), zato jsme ale usoudili, že máme žízeň.

Koktejly, které měly názvy jak z Alenky v Říši Divů, sice stály od dvou set korun nahoru, ale na nízko a středně příjmové
jedince tu mysleli aspoň natolik, že krom vietnamského čaje jsme přímo u pultu vyfasovali zdarma i sklenici vody.
Tu jsme oba vyzunkli do dna a s pokorným ,,nashledanou, tak my přijdem zase jindy" jsme vzali roha.

Jako jo, dávám tomu šest hvězd z desíti. Ty mínusy jsou za přemrštěné ceny (chápu, že je to blízko centra,
ale jsem chudý student, který práci horko těžko shání), za hudbu sice pěknou, ale hlasitou natolik, že člověk neslyší vlastního slova, za nutnost zvonit a asi i za to, že jsme nebyli na WC a neměli tak možnost slyšet ty japonské konverzace
(zvlášť P., který se japonsky dříve učil a třeba by si něco procvičil). I když uznávám, že za ten poslední bod mohla
prostě pomalost přírodních pochodů.

Ale v zásadě je to dobrej podnik. Střelenej, ale dobrej.
Pokud si nejdete pokecat ani zatrsat, ale posedět s někým u drinku,
jste rádi originální, máte práci a tudíž hodně peněz, bydlíte blízko centra Brna a máte rádi asijský styl
jako my dva protřelí čínštináři s P., je to podnik přesně pro vás.

Navštívil jsem nejdivnější podnik ve štatlu, z těch, ve kterých jsem zatím byl.
Hodně propagovanej, s nejspíš hodně známou značkou, hodně asijskej a taky hodně divnej.
Dle mého kámoše P. hipsterskej. A ono to bylo celkem dobrý.
Zadarmo jsem se napil čaje a vody, potkal milého, úslužného mladíka hned u dveří a potkal se s designem, který člověk
jen tak nevidí. Ahoj designe, tady Honza Duha. Ahoj Honzo, těší mne, design.
Až budu mít práci, přijdu si tam aspoň jeden drink objednat, ať vypadám jako velkej podnikatel.

Navštívil jsem Panda Cirkus! Challenge accepted, challenge made!

Jsem na 99% Pirát.

16. ledna 2017 v 19:57 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro piráti
Tak si tak sedím před PC, piju čaj, jím puding s ovesnými vločkami, kakaem a zaručeně velkými (protože domácími) kousky
ovoce, a sumíruju si v hlavě důvody, proč to v příštích parlamentkách na 99% hodím Pirátům.
Jasně, vím, další politický článek...slibuju, že ta témata budu trochu víc střídat, abyste nezívali.

Vždycky jsem tak nějak pendloval mezi Pirátama a Zelenýma, protože mi přijdou tak trochu jako dvě strany jedné mince.
Minimálně u nás. Obě jsou to liberální strany, z nichž jedna má přesah k ochraně přírody, druhá ke světu informačních technologií. Jinými slovy, Piráti říkají: ,,Vývoj technologií je hodně rychlý, musíme se přizpůsobit!", a Zelení říkají ,,Ano, vývoj technologií je hodně rychlý, ale ani na tu přírodu bychom neměli zapomínat".
V obojím je pravda. Jestliže je, při troše zjednodušení, typickým voličem socanů nebo Komančů dělník, modrých ptáků a Svobodných podnikatel, TOPky obecně mladý liberál, pak řekněme, že u Zelených takové to tvrdé jádro budou tvořit lidi z neziskovek nebo ekologové, u Pirátů ajťáci. Samozřejmě hodně zjednodušuju, ale mluvím o tvrdém jádru.

Pro klasickou pravici a levici je svět bojem bohatých s chudými (z pohledu pravičáků úspěšných s darmožrouty, z pohledu levičáků utlačovaných s vykořisťovateli), z pohledu Zelených je ,,bojem" přírody s civilizací,
a z pohledu Pirátů bych řekl, že je bojem jednotlivce o prostor k seberozvoji.
O prostor ke sdílení svých myšlenek, nápadů, podílení se na rozhodování o věcech, které se mne dotknou a dotknou se třeba i mých blízkých. Pokud je hlavním výchozím bodem pro komunistu třída, pro pravičáka firma, pro nacionalistu národ a pro Zelené příroda, pak pro liberála (například právě pro Piráta) je to jednotlivec. Oni i Svobodní se tváří, že pro ně je to jednotlivec, ale vzhledem k tomu, že libertariáni u nich tvoří menšinu a i sám Mach je, spíše než libertarián, spíše něco jako národní konzervativec, jsem k tomu v jejich případě skeptický.

Líbí se mi hláška, že ,,sdílení je aktem lásky". Připomíná mi to buddhistickou myšlenku, že sdílená radost se nijak nezmenší. Naopak se znásobí.

Před volbama 2013 jsem psal, že budu volit Zelený, a taky jsem to dodržel. Proč teď návrat k Pirátům?
Tehdy jsem o nich psal, že jsou monotematičtí, postupem času jsem si ale uvědomil, že, jak by řekli v anglofonních zemích, ,,That´s not the point". Samozřejmě, že u Pirátů jsou nejvíc vidět témata jako svoboda internetu, přímá demokracie nebo legalizace trávy, ale to neznamená, že jsou to jejich jediná témata. U Zelených jsou taky nejvíc vidět ochrana přírody či práva menšin nebo žen. Protože média a zjednodušování. Opět to ale nejsou jejich jediná témata.
Možná i proto se mi u Pirátů líbí to poukazování na mediální gramotnost, jejíž součástí by mělo být i čtení volebních programů, obecně pak kritické myšlení a ověřování si veškerých informací z více zdrojů.

Psal jsem též o Pirátech, že nemají zkušenosti. To platilo možná v roce 2013, ne tak v roce 2017.
V Mariánských lázních mají starostu, v krajích výrazně posílili.
Známe dokonce i stát, kde Piráti mají stabilně vysokou podporu, nějakou dobu i vládli a teď možná budou vládnout znovu. Nemám samozřemjě na mysli Somálsko, nýbrž Island.
Na Islandu se Pirátům podařilo prosadit novou ústavu, odvolatelnost politiků a odchod zkorumpovaných bankéřů z funkcí.
On si člověk řekne, proč by mě zajímal nějaký Island, má to ještě míň obyvatel, než Brno.
Není ale bez zajímavosti, že Island byl prvním evropským státem, kde už kolem roku 1000 fungoval parlament (takzvaný Althing) a díky skleníkům a horkým pramenům je i největším vývozcem banánů v Evropě a minimálně pokud si na nich chceme stále pochutnívat, jako partnera k diskuzi bychom ho brát měli (no co, chtěl jsem jen odlehčit atmosféru).

Když šli Piráti se Zelenýma letos v krajských volbách spolu, potěšilo mě to. Chtěl jsem tam koalici, jejíž společným akcentem bude liberalismus, a zároveň tam bude jak ten důraz na přírodu, tak na ty technologie, protože oboje by mělo být v rovnováze. Pokud by Piráti a Zelení neexistovali, volil bych TOPku a Žít Brno, protože se mi zamlouvá jak osoba pana Vituly coby úspěšného starosty Židlochovic, tak i spojení TOPkařského pragmatismu s určitým cimrmanovsky humorně laděným aktivismem Žíťáků. Někdy je potřeba ten, jindy zas onen přístup. Ale to už je trochu jiný příběh.

Piráti a Zelení totiž existují a do parlamentek půjdou samostatně. A v tom případě to tentokrát hodím Pirátům.
Proč? Pamatuju se, jak se ten můj politický názor vyvíjel. Piráty jsem volil v prvních volbách, protože se mi u nich líbila svobodomyslnost, kterou jsem u žádné jiné strany v takové míře neviděl, líbilo se mi, že dokázali uspořádat psytrance párty pod otevřeným nebem v Lužánkách. Byly tam dvě stage - psytrance a tekno, fajnoví lidi na pokec, celkem levné pivo (ne, neskočím každýmu na špek) a navíc tam byl se mnou i kamarád, který chtěl Piráty volit taky.

K Zeleným mě postupem času přemluvil jiný kamarád, který se u nich angažoval hodně, dobře se znal s bývalým předsedou Ondrou Liškou a mimo jiné je aktivistou za práva gayů. Kamarád mě tehdy přesvědčil argumentem, že Piráti jsou moc anarchističtí, moc se liší od jiných stran a tím pádem mají malý koaliční potenciál. A když by byli v opozici, moc by toho neprosadili. Že je tedy lepší volit Zelené.

Nějakou dobu jsem byl zarytý Zelený, chodil na akce proti uhlí, na podporu uprchlíků, čistit město od odpadků, pomáhat s volební kampaní...Ondřej Liška už pro mě taky není Ondřej Liška, ale prostě Ondra, kamarád a někdo, s kým jsem byl i na kafi (byť to bylo taky součástí kampaně) a od pohledu milej a férovej chlap.
Když někdo lže, mám na to celkem čuch, protože je mu to vidět na očích. U něj jsem to nepostřehl.

Nicméně i přesto, že spoustu Zelených znám osobně, na akcích jsme si užili spoustu srandy i užitečné práce a čím jsem víc přičichával k různým eko-aktivitám, tím mi byli sympatičtější, přikloním se nyní, jako to pověstné kyvadlo, na stranu Pirátů.

Neboť stejně, jako mne onehdá přesvědčil argument, že Piráti jsou příliš anarchističtí, jsou z mého dnešního pohledu Zelení až příliš socialističtí, což mě jako člověka, který se dívá na tradiční politické spektrum s podezřením, a když už, tak v něm hledá jakousi střední cestu, od nich značně odrazuje.
Matěj Stropnický je jistě zběhlý v komunální politice, kde odhalil různé skrčky paní Krnáčové typu schvalování pražského Územního Plánu doma v kuchyňce a pokoušel se ťuknout i do Bémových čachrů s Opencard.
Mladá krev mu dává zapálení pro to dokončit započatou věc, touhu po změně ztuhlých poměrů a je v politice určitě potřeba. Ovšem pokud už mluví o prekariátu, nějakých formách socialismu, kritice kapitalismu či čem, tak s takovým předsedou nesouhlasím, protože mi to až příliš připomíná slovník komunistů. Kdyby žezlo po Ondrovi a paní Drápalové převzal Petr Štěpánek, pokračovala by středová, pragmatická éra. V čele partaje by byl člověk, který už má nějaké zkušenosti, zasadil se o stavbu pražských cyklostezek, bojoval s komunismem seč se dalo v dřevních formách tehdejšího Brontosaura.

Takhle je tam člověk, který je mladý, hodně dokázal v komunále, je to mediálně známá osobnost, ale má příliš horkou hlavu na to, aby dokázal jednat o koalicích. Navíc jak se máme divit, že si konzervativní pravičáci myslí, že Zelení jsou nějací ekoteroristi nebo bolševici, když jejich předseda mluví o prekariátu nebo kritice kapitalismu.

Ano, i Ivan Bartoš je svým způsobem horká hlava, radikální...ale! Zaprvé není radikální tolik, jako Matěj.
Určitě je středovější. Pojmy, jako je prekariát, nebo kritika kapitalismu, které jsou v myslích většiny lidí spjaté s komunismem, nepoužívá. A navíc si myslím, že utkvěl v myslích většiny lidí jako určitý symbol Pirátů.
I díky těm médiím. Když se dnes v Česku řekne Piráti, většině lidí se jako první vybaví Ivan Bartoš a dredy. Málokomu se vybaví Černohorský nebo Horký. Stropnický však není vnímán jako symbol Zelených, tak je vnímán Ondra Liška.
Stropnický je vnímán většinou voličů jako horká hlava, potížista, mnohými i jako komunista (což je, uznávám, přecejen trochu přehnané), navíc je v hlavách hodně lidí automaticky spojen s Martinem Stropnickým, svým otcem, který není příliš oblíben. Další nevýhoda, kterou Bartoš nemá. Člověk si řekne ,,blbost", ale i takové věci můžou ve volbách zavážit.
(btw. proto fandím tomu, aby se předsedou Pirátů pro volby 2017 stal Bartoš a ne Peksa, ať má zkušenosti, jaké chce - je vnímán jako symbol Pirátů a zároveň není zatížen přízní s jinou, politicky nepopulární, osobou).

Dále mi vadí, že v současnosti Zelení kladou takový důraz na evropskou integraci. Ne proto, že bych byl proti evropské integraci, ale hlavně proto, že to pak jako protipohyb vyvolává v lidech pocit, že nemají život ve svých rukou, řídí ho nějaký ,,zlý Brusel", což pak vede k nacionalistickým náladám.
Pokud by se protestní hlasy těchto lidí odvedly od nacionalistů k Pirátům, kteří chtějí naopak trochu méně integrace, více decentralizace, odvolatelnost politiků, otevřenost a transparentnost, mohlo by se naštvání lidí trochu zmírnit a demokracie tak zůstat zachována. Hodně lidí je třeba buď totálně pro, nebo totálně proti kouření. Piráti říkají, ano, zákaz kouření v restauracích, ale nechme vodní dýmky v čajkách. Nebo je dost lidí buď totálně pro, nebo totálně proti uprchlíkům. Piráti říkají, nechcem kvóty, vybírejme si to sami, ale plošně to neodmítejme.

Jinými slovy, Piráti ani nejdou cestou ,,všechno zakážem", jako typický představitel ,,elit", ani cestou ,,budem apriori proti všemu, co udělá establishment", jako nacionalisti. Jdou si zkrátka cestou vlastní, svébytnou, založenou na co největší svobodě a zároveň odpovědnosti. A to se mi na nich líbí.

Mimo jiné proto - na 99% - hodím Pirátům záchranné lano při plavbě do parlamentu.
A proč jen na 99% a ne na 100? Inu, jak řekl Benjamin Franklin - ,,Na světě jsou jen dvě jistoty - daně a smrt."

Evoluce existuje. Gravitace taky.

7. ledna 2017 v 2:16 | Jan Duha

Od spousty teistů, především křesťanů, jsem už zaslechl výrok ,,Evoluce neexistuje", nebo ,,Nevěřím v evoluci".
Začnu tím, že vzhledem k tomu, že pro evoluci mluví poměrně jednoznačné vědecké důkazy, je tento výrok pro mně na úrovni tvrzení ,,Nevěřím v gravitaci, hmotu na Zemi drží Bůh" (ačkoliv na základě teorie relativity dnes víme, že gravitace je způsobena působením hmoty samotné, zakřivující prostor).

Ale vraťme se k evoluci. Pominu teď samotný vznik vesmíru, protože ten s tématem tolik nesouvisí, a budu se věnovat samotné evoluci člověka. Na začátek snad jen uvedu, že evoluce dle mě není v rozporu s principem karmy, neboť evoluční teorie se zabývá vývojem těl živočichů na základě přizpůsobování okolnímu prostředí, zatímco karma hovoří o vývoji vědomí bytostí, existujících v těchto tělech. Mozek pak chápu jako místo, kde se tělo stýká s vědomím, stejně, jako je anténa místem, kde se rádiové vlny potkávají s radiopřijímačem.

Začněme tím, že fundamentalističtí křesťané tvrdí, že je svět starý přibližně 6000 let, což lze však vyvrátit poměrně snadno. Na základě metody radioaktivního datování zirkonu, jednoho z nejstarších minerálů na zemi, nalezeného v australském Jack Hills, bylo zjištěno, že je zhruba 4,4 miliardy let starý.

Radioaktivní datování odhaduje stáří prvků pomocí jejich poločasu rozpadu, tedy doby, za kterou se vyzáří polovina atomových jader daného prvku, a je tedy považováno za jednu z nejpřesnějších metod datace stáří objektů.
V případě pozůstatků lidí se za bernou minci bere radioaktivní izotop uhlíku, protože to je jeden ze základních prvků v našem těle.

Díky porovnání s odhadovaným stářím Sluneční soustavy na základě přítomnosti prvků v meteoritech (cca. 4,54 mil.let) tak byl věk naší Země přibližně na 4,6 miliardy let stanoven.

Uznejte, že máme-li k dispozici něco tak přesného, jako je datování pomocí rozpadu atomových jader (dokonce i atomové hodiny jsou jedny z nejpřesnějších), tak výsledky získané tímto způsobem budou o něco blíž pravdě, než zápisky jakéhosi středověkého mnicha, který navíc ještě nesprávně spočetl údajný rok Ježíšova narození.

Kulhá i příběh o Adamovi a Evě. Nebudeme se bavit o tak samozřejmých věcech, jako že neexistuje nic jako mluvící hadi.
Ale i kdyby samotný had byl metaforou, pak je záhadou, jak se lidstvo mohlo vyvinout z pouhého jednoho páru, který navíc zplodil jen dva syny. Buď by lidstvo vymřelo už po dvou generacích, nebo by Kain a Ábel museli spát se svou vlastní matkou, díky čemuž by lidstvo stejně vymřelo po několika pokoleních následkem genetické degenerace.

Pokud kromě Adama a Evy bylo stvořeno více lidí, pak je otázkou, proč nejsou v Bibli uvedeni a kdo vlastně rozhodne, která její část je nástinem skutečnosti, která jen metaforou a která se má brát doslova.
Navíc dle Bible ráj obtékaly čtyři řeky, z nichž jedna byla Eufrat, jednalo se tedy o oblast někdejší Mezopotámie, přibližně dnešního Iráku a Íránu. Jenže díky nálezům kosterních pozůstatků prvních lidí dnes víme, že první lidé
se vyvinuli a žili v Africe, přibližně na území dnešní Etiopie. Proto se také prvním lidem říká po latinsku Australopitecus Africanus.

Hlavním argumentem proti evoluci je věta typu ,,Přece se nic nevyvinulo náhodou, každý obraz má svého malíře" apod.
Na to jsou v podstatě dvě odpovědi. Jednak i ten malíř se někomu narodil. A tedy vyvstává otázka, komu se narodil křesťanský Bůh nebo kdo ho stvořil. Pokud ho stvořil jiný Bůh, můžeme se ptát takto znovu, kdo vytvořil jeho.
Pokud někdo řekne, že Bůh je věčný, mohu já říct, že vesmír je věčný, nebo je jedním z mnoha cyklicky vznikajících a zanikajících vesmírů.

Za druhé, evoluce není náhodný proces. Je to proces, který má dané zákonitosti, a to hlavně, že přežije ten, kdo se nejlépe přizpůsobí podmínkám svého prostředí. Za třetí, živá hmota funguje jinak, než neživá a disponuje vlastnostmi jako růst, příjem potravy, obrana před nebezpečím nebo schopnost se rozmnožovat, což rozhodně nejsou náhodné procesy.
Za čtvrté, křesťané rádi argumentují tím, že matematická pravděpodobnost evoluce je malá.
Deset na mínus...já nevím kolikátou, prostě strašně moc - tou. I kdyby to tak bylo, tak pokud je vesmír nekonečný,
je v něm existence jakkoliv nepravděpodobného jevu teoreticky možná téměř s jistotou.

Důvody, proč lze evoluci považovat za prokázaný fakt, bych shrnul do osmi bodů.

1) Fosilie vymřelých živočichů

Nacházíme zkameněliny živočichů jako jsou například trilobiti, o nichž víme, že dnes nežijí.

2) Kosterní pozůstatky vymřelých živočichů

Tento bod je podobný bodu 1). Byly nalezeny kosterní pozůstatky dávno vymřelých druhů, například mamutů,
ale i člověka. Kostry Australopiteka, Homo Habilis, Homo Erectus i dnešního Homo Sapiens (Sapiens).

3) Pozorovatelné mutace virů a bakterií

Často se setkávám s argumentem, že evoluci dnes nemůžeme pozorovat, tedy nefunguje.
Argumenty typu, že když budeme házet hada dokola z okna, také mu křídla nenarostou.
Jenže u většiny živočichů fungují evoluční procesy v řádech tisíců, milionů, ba miliard let.
Odpověď tedy zní, že kdybychom žili miliony let a měli tak možnost po miliony let toho hada z okna házet, a zabránit přitom jeho okamžité smrti, možná by mu ta křídla narostla.
Existují navíc živé organismy, u kterých evoluci pozorovat lze. Bakterie a viry. Jak myslíte, že by si různé kmeny chřipky pěstovaly odolnost vůči lékům, kdyby evoluce neexistovala?

4) Vznik psa z vlka

Většina odborníků, např. kynolog Bruce Fogle, uznávají, že dnešní psi se vyvinuli z vlků díky lidské domestikaci. Jasný příklad toho, jak vliv prostředí a soužití jednotlivých druhů může vést u jednoho nebo i u obou z nich k evoluci.

5) Možnost křížení druhů

Různé rostlinné, ale i zvířecí druhy můžeme mezi sebou křížit. Například zkřížením lva a tygra vznikne kříženec ligr,
který má genetické znaky obou šelem.

6) Původ ptáků v dinosaurech

Stejně, jako mají psi příbuzného vlka, jsou i dnešní ptáci příbuzní někdejších dinosaurů.
Někteří dinosauři, ze kterých se během jury ptáci vyvinuli, měli také peří.

7) Důkaz adaptace pěnkavího zobáku druhu potravy

Vůbec první důkaz, který Darwin pro evoluci použil. Zkoumal tvar zobáků pěnkav na různých ostrovech a zjistil, že se liší dle druhu potravy, který daná pěnkava přijímala. Podobný příklad, jaký nám dnes ukazují viry a bakterie. Pokud někdo namítne, že evoluce funguje jen v rámci druhu, ale ne mezi druhy, pak se zeptám, kde vidí jasnou hranici, co je ještě pěnkavou a co už není. Evoluce probíhá, kromě virů a bakterií, velmi pomalu na to, abychom mohli běžně pozorovat vznik nových druhů.

8) Důkaz zvětšení mozku člověka v důsledku jedení masa

Zaryté vegetariány tím asi naštvu, ale ano. Souvislost mezi jedením masa a zvětšením našeho mozku uznává například
evoluční genetik Norman Johnson. Švědští vědci pro změnu vypracovali studii, na základě které jedení masa zkrátilo u našich předků dobu kojení, což jim umožnilo mít více potomků.

Posledním želízkem v ohni křesťanů je tvrzení, že i Darwin na smrtelné posteli přijal Krista.
Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Citujme mou oblíbenou Wikipedii:

,, Darwinova víra v křesťanství postupně časem slábla, a se smrtí dcery Annie v roce 1851 nakonec vyhasla zcela. Sice nadále podporoval místní kostel a pomáhal s farní prací, o nedělích dával přednost procházkám. V pozdějších letech, když byl tázán na svůj postoj k víře, prohlásil, že nikdy nebyl ateista ve smyslu popření existence Boha, a že obecně se dá říci: "Agnostický by byl správnější popis mého duševního stavu."

Charles Darwin ve svém životopisu popřel falešné příběhy, které kolovaly o jeho dědečkovi Erasmovi Darwinovi a ve kterých se tvrdilo, že Erasmus na smrtelné posteli volal pro Ježíše. Charles uzavřel své psaní slovy "Takový byl stav křesťanství v naší zemi (roku 1802) … Můžeme přinejmenším doufat, že nic takového dnes nezvítězí." Navzdory tomuto očekávání, rovněž i po smrti Charlese Darwina kolovaly velmi podobné příběhy. Tyto příběhy byly natolik silně propagovány některými křesťanskými skupinami, že se postupně stávaly legendami. Tato tvrzení byla vyvrácena Darwinovými dětmi a byla též dějepisci označena za falešná."

Inu, co dodat. Kromě citace z Wikipedie si lze většinu faktů a důkazů, které jsem popsal, snadno ověřit, pokud do vyhledávače zadáte klíčová slova. Nikomu neberu jeho víru (sám mám svoji též), nicméně než mi někdo začne tvrdit vědecky dávno vyvrácené hypotézy, typu ,,Evoluce neexistuje", doporučil bych mu, aby si nejprve zjistil fakta, než něco podobného řekne. Jinak si ho bezděky zařadím do šuplíku ,,ten, co nevěří zjevnému".
Ono je hezké mít víru, ale i dalajlama říká, že pokud by byl buddhismus v rozporu s realitou, pak je nutné upravit buddhismus, a nikoliv realitu. Křesťanství, zvlášť jeho fundamentalistická forma, by si z tohoto výroku mohlo vzít příklad.

Ale abych nebyl za ďábla, který jen dští oheň okolo sebe, zakončím tuto úvahu tak trochu ve srandě.

Aneb dejte si pozor, jak a kam evolvujete - aby se z Vás nakonec nestal Homo Computeris, jako už před nějakou dobou ze mě.


Výsledek obrázku pro evoluce


Národy, vlastenectví a já

19. prosince 2016 v 15:57 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro národy
Z hodně míst dnes zaznívají hlasy o národu, národních hodnotách, ochraně národa a tak dále.
Vyvolává to ve mně spoustu rozporuplných pocitů, ale mimo jiné taky čím dál více neodbytnou otázku,
co to vlastně ten národ je. Ono totiž když to rozeberete dopodrobna, není to vůbec tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

1) Společenství lidí, kteří mluví stejným jazykem.

Dobře, ale to by pak Rakušané byli stejným národem, jako Němci.
A lidé z Québecu by se považovali za Francouze.

2) Společenství lidí se stejným náboženstvím.

To by se pak za Čecha mohl považovat pouze ateista. Protože těch je tu většina.

3) Lidé, kteří mají stejnou kulturu.

Jenže kulturu tvoří jednotlivci a každý z nich ji vnímá trochu jinak. Kultura tedy podléhá evoluci, stejně jako
přírodní procesy.

4) Obývají stejné území, mají vlastní stát.

A co kočovné národy, jako Avaři či Romové?

5) Jsou stejného etnika.

Pak stojí za to se zeptat, jestli syn ukrajinských rodičů, který se narodil v Polsku, je spíše Polákem, nebo Ukrajincem.
Ve Spojených státech se Američanem stává automaticky každý, kdo se narodí na jejich území.
Z jejich pohledu tedy pokud se někdo narodil v Polsku, považuje se za Poláka, byť má rodiče Ukrajince.

Kolem národů a národností se neustále točí mnoho otázek, zvlášť v dnešní době.

Například: Má v dnešní době smysl nacionalismus (nebo obecně extremismus podobným směrem)?

Osobně si opravdu myslím, že nemá.
Svět je dnes natolik propojený, že si za jeden den můžete klidně stihnout dát suši u Japonců, kávu u Francouzů,
a během chvilky o tom napsat status na americkém Facebooku pomocí jihokorejského telefonu vyrobeného v Číně.
Já jsem si přes víkend odskočil s kamarády zapařit a mrknout na vánoční trhy do Vídně, jako by se nechumelilo (i když teď se chumelí).
Ano, zmiňuje se, že národy mají jinou mentalitu, a tudíž nemůže společné soužití údajně fungovat.
Vysvětlím tedy svoje stanovisko. Nepopírám, že národy mají různou mentalitu, jen to nepovažuju za nějaký klíč, podle kterého by se národy daly rozdělit na dobré a špatné. Spíš to vnímám tak, že povaha každého národa, stejně, jako je tomu u jednotlivců - má zkrátka své plusy a mínusy. Ano, řekněme že Italové nebo Romové jsou v průměru výřečnější nebo hlučnější, než my, ale kdo z nás má tak dobrý cit pro hudbu? Japonci jsou pracovití, ale zase stydliví.
Němci jsou přesní, ale občas jim zase chybí slovanská hravost a smysl pro humor.
U každého národa byste takto mohli vytáhnout nějaké plus a nějaké mínus, které platí pro většinu jeho příslušníků a tak summa summarum, každý od každého se máme tak trochu co učit. Částečně je to dáno prostředím, kde jednotlivé národy vyrůstaly, částečně i tou genetikou, ale stejně, když to blíže zkoumáte, dojdete k překvapivým závěrům,
jako když se zjistilo, ža Židé a Arabové, ať jsou sebevíc na kordy, mají ze všech národů vzájemně nejpodobnější DNA.

My máme stejně 99% DNA všichni stejné, ať už máme jakoukoli barvu, takže kdyby tu teď přistáli ufoni, viděli by nás prostě jako jednu rasu a ani by je podle mě nenapadlo to nějak třídit.

Lidé s rasistickými sklony často argumentují tím, že například Arabové mají obecně nižší IQ, než běloši, protože mají
výrazně méně Nobelových cen. Pomiňme teď argument, že nominace laureátů na Nobelovku je tak složitý proces,
že ani velmi významný vědec nemá vůbec samozřejmé, že bude byť jen laureátem, natož že ji získá.
Připusťme, že na této teorii o inteligenci něco je, pak už ale jde o to, že tím pádem k rasismu inklinující lidé sice říkají A, ale neříkají B. Kdybychom totiž opravdu vycházeli ze statistik inteligence, pak nám největší hodnoty vyjdou v zemích, jako je Japonsko či Jižní Korea, kde se rovněž lidé dožívají nejvyššího věku.
Z tohoto pohledu by tedy světu neměli vládnout běloši, ale Asiaté. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

V 19.století nacionalismus smysl měl. Bylo to v podstatě emancipační hnutí za osvobození menších zemí
z područí velmocí. Naprosto chápu, že si lidé chtěli na co nejbližší úrovni rozhodovat o záležitostech, které se jich týkaly, mít možnost mluvit s úřady rodnou řečí a podobně. Dnes už tohle všechno máme.
Máme volby, české školy, řeč, kulturní instituce. Kromě toho jsme ale propojení se světem natolik, že to už snad ani víc nejde, jak už jsem popsal výše. Nijak nás to podle mě neomezuje.
Číst Čapka nebo psát povídky v rodném jazyce můžeme stále, i když si u toho dáváme hamburger od Američanů, nebo kebab od Turků. Sami se musíme snažit, abychom kulturně kvetli, a když nám to nejde nebo to neumíme, pak vymlouvat se na druhé, že nám něco berou, je alibismus. Území dnešní České republiky kdysi obývali Keltové, a nevšiml jsem si, že by si dnes přišli stěžovat, že jim Slované sebrali území. To, co někteří označují jako ,,multikulturalismus" a považují to za ideologii, je z mého pohledu jen zdravý rozum podepřený vědeckými poznatky.

Učit vlastenectví na školách?

Proč ne, ale tomu pozitivnímu, nepřehánět to.
Učit se o tom, co zajímavého Češi vytvořili, vynalezli, objevili. Číst Čapka, Němcovou, Nerudu.
Ostatně o těchto věcech se na školách učí už dnes, jen v rámci různých předmětů - historie, český jazyk nebo literatura. Řečeno slovy prezidenta Masaryka: ,,Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoliv nenávist k těm druhým".
Ano, mám rád místo, kde jsem se narodil a vyrůstal tam, to je přirozené - zároveň si však snažím uchovat zdravý rozum.
Potkal jsem spoustu různých lidí z různých zemí a upřímně, všude se našli jak super lidi, tak idioti.
Snad je ve mně i silnější pocit Brňáka, než Čecha, zkrátka proto, že je to místo, které mi bylo nejblíž už od narození a nikde jinde jsem dosud trvale nežil. Pak se cítím jako Moravák, protože tu máme dobré vínko, poté jako Evropan, neboť ctím ideu demokracie a osvícenství, vzešlou z antiky, a nakonec jako občan planety Země, protože tu obýváme
všichni.

Zavést povinnou vojnu?

Podle mě blbost. Už jednou se to zrušilo. Na to jsme my Češi dost experti, něco zrušit a pak po pár letech horko těžko vymýšlet, jak a proč to znovu zavést. Pro mě by to byla jen zbytečná buzerace, která by mě brzdila od mých životních plánů, od práce, studia i partnerského života. Proč bych měl v nějakých zelených hadrech s puškou na rameni někde lítat po poli a nechat se komandovat od kdejakýho magora, co má IQ cvičené opičky, jen proto, že si nějací mocní nahoře, které jsem většinově ani nevolil, usmyslí, že bude válka? Že mě tam naučí denní rozvrh? To mi dala základní a střední škola a taky práce. Samostatnosti mě naučila vysoká. K disciplíně, vytrvalosti a i trochu větší fyzické síle mě směřovalo Tae-kwon do, i když jsem v něm vydržel jen zhruba půl roku (ale většina lidí chce právě na půl roku povinnou vojnu zavádět). K získání nebo aspoň zlepšení těchto schopností jsem vojnu vůbec nepotřeboval, a když po ní někdo tak touží, ať si tam jde znova sám, a neposílá tam nás mladé. Bratránek vojákem je, ale on to dělat chtěl a stejně už nějaký čas uvažuje, že s tím sekne. Jsme v NATO, největším vojenském paktu světa. Příběh Milarepy, který na začátku svého života zabil spoustu lidí, a pak díky meditaci dosáhl i přesto osvícení během jednoho života, je sice inspirující, ale já nejsem Milarepa, ani voják. Ani smýšlením, ani tělesnou stavbou.

Kde je pro mě domov? Inu, řečeno slovy Paula Coelha: ,,Kde je poklad, tam bude i tvé srdce."

P.S. - Znáte FB stránku ,,Vlastenci?" Prima stránka o přínosu a tvořivosti mnohých Čechů, skutečně
vlastenecká, nenacionální.

Vánoce a já

3. prosince 2016 v 11:50 | Jan Duha

Výsledek obrázku pro vánoce

Tak nám přicházejí Vánoce. Už ani ne měsíc a máme je tady. Dárky, cukroví, koledy, všeobecná pohoda.
Znám ale dost lidí, kteří Vánoce nemají rádi, ba přímo nesnáší. Nechápu, proč.
Že je shon s nakupováním? Ano, je, ale pokud člověk chce, vždy si může najít chvilku, kdy si ode všech nákupů vydechne, uvaří si čaj, grog nebo punč a sedne si k hořícímu krbu (ideální představa, u nás doma všechny atributy,
notabene krb, nemáme). Ale každý si v tom shonu může najít skulinku/chvilku/místo, kdy se stáhne stran všeho konzumu
a udělá si pěkný den nebo večer sám pro sebe, nebo sebe a pár blízkých. A klidně to může být ten Štědrý.

A o co je pak všechen ten shon při nakupování vyvážen radostí z toho, že někoho můžeme obdarovat, nebo že jsme sami byli obdarováni. Ani já shon nějak extrémně nepociťuji - alespoň ne letos.
Dárky sice většinou nakupuji na poslední chvíli, ale zrovna letos se mi jich část podařilo sehnat na Bezpeněžní zóně
formou výměnného obchodu. Pochopitelně nebudu psát, co to je, to nechť zůstane překvapením pouze pro ty, kdo mají být obdarováni.

Další námitkou proti slavení Vánoc bývá, že zprofánněly, že ztratily svůj křesťanský význam a jsou dnes jen o tom nákupním shonu a materialismu. Nu, ke shonu jsem se už vyjadřoval výše. Kdo si chce vykouzlit doma či jinde,
sám, s rodinou či s kamarády vánoční pohodu, ten si ji vykouzlí :)

A za bé, Vánoce původně křesťanským svátkem rovněž nebyly. Byl to pohanský svátek zimního slunovratu.
Slované mu říkali Koleda, Keltové a Germáni jej nazývali Yule, Římané Saturnálie.
Lidé se takto veselili už v dávných dobách. Zpívalo se, pila se medovina, darovaly se drobné pozornosti a zdobily
větvičky jmelí nebo jiných stromků.

Pokud vycházíme ze zvyků starověkého Izraele, pak ani není pravděpodobné, že by se Ježíš narodil v zimě, protože v té době pastevci ovce pást nechodívali, ačkoliv v Izraeli zimy nejsou zdaleka tak chladné, jako v našich zeměpisných šířkách.
Viděli-li tedy ,,hvězdu", kterou známe jako Betlémská, mohli ji vidět spíše na jaře či na podzim, kdy s ovcemi na pastvě byli. Samotná hvězda mohla být Halleyovou kometou, která přibližně roku 12 našeho letopočtu kolem Země prolétávala.

Summa Summarum, křesťané převzali tento svátek od pohanů, protože byl příliš populární na to, aby se jej církev snažila vymýtit.
A on tak pokračoval s podobnými rituály, ale jiným duchovním nátěrem, pod názvem Vánoce.
Dnes Vánoce slaví téměř každý, dokonce včetně Číňanů, ačkoliv v ty dny nemají volno a je to pro ně svátek
zhruba na stejné úrovni, jako pro nás Valentýn.

Já jsem buddhista, Vánoce slavím a nevidím v tom vůbec žádný problém. Proč?
Protože to pro mě není svátek spjatý s konkrétním náboženstvím. Je to pro mě svátek rodinné pohody,
blízkosti, štědrosti, svátek, který v průběhu času získal své vlastní kouzlo, překračující hranice
různých náboženských tradic.
Ano, lidi říkají, že by pro nás každý den měl být svátkem, pořád bychom měli být k druhým laskaví, proč jen na Vánoce.
Já s tím souhlasím. Ale proč nemít aspoň ten jeden den, kdy to završíme, kdy to nějak rituálně potvrdíme,
kdy si tu pohodu opravdu vypijeme do dna? Den, na který se těšíme? Den, kdy jakoby už byly za dveřmi narozeniny Nového roku a my jej už předem obdarovávali?

Nevím, jak vy, já vánoční atmosféru nasávám už teď. Dneska máme plány s partou fajn kluků se projít po městě, o legraci, dobré jídlo ani dárky určitě nebude nouze. Zkrátka teplo Vánoc. Vsadím se, že budeme hledat vánočního skřítka
nebo tak něco a večer si někde sednem k vánoční tabuli a Xindl X nám bude zpívat o tom, že ,,Štědrý večer nastal".
Jsme sice dospělí kluci, ale uvnitř pořád trochu děti - míra kreativních aktivit, které spolu podnikáme, o tom svědčí.
V pondělí s jinou, trochu komornější bandou vyrážíme okoštovat moravský punč a posoudit, kde ho vaří líp.
Svoboďák, nebo Moravák? Další pondělí zase u kamaráda - punč a deskovky.
Za čtrnáct dní mě přítel představí svému taťkovi. Rodinný oběd :)
Na Štědrý den s našima tady doma, jako vždy, pohádky, zdobení stromku, cukroví.
A na Štěpána přijede ségra a spol. až z Jižních Čech, přivézt nám trochu tamní atmosféry.

No, kdo by se netěšil :) Merry Christmas :)

A jak slavíte Vánoce vy? Nebo neslavíte vůbec?

Donald, nebo Hillary?

8. listopadu 2016 v 16:04 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro Donald Hillary

Tož dneska se to rozhodne.

Víme, kdo? Jestli Donald, nebo Hillary? Nevíme.
Ale moje maličkost má už stopro jasno. Hillary. I se všema jejíma chybama.
Neříkám, že je zlatá, stříbrná, každý politik má svoje chyby, ale...no , pojďme si to rozebrat, proč bych jako občan Jůesej
dal tentokrát přednost dámě.

1) Slušnost. Trump je znám svými, často dost sprostými výroky například na adresu žen, migrantů apod.
Ale že by Hillary podobně mluvila ve vztahu k mužům či rodilým Američanům, jsem si nevšiml.
Je ostrá, jinak by proti němu neobstála - ale vždy se snaží zůstávat v mezích slušnosti.

2) Kladný vztah k menšinám.

Kdo čte můj blog dlouhodoběji, ví, že jsem gay, a navíc poměrně kosmopolitně smýšlející člověk.
Trump v mých očích ztělesňuje prototyp opaku hodnot, kterým věřím.
Jeho vztah k migrantům je dost pokrytecký - jako první by totiž zřejmě musel poslat za zeď svoji ženu
Melanie, o jejímž pobytu v USA a jeho legálnosti se také čile spekuluje.

Stejně tak mi není jasné, kde podle něj vezmou chudí Mexičané prachy na stavbu oné hraniční zdi, kterou hodlá postavit mezi nimi a USA. Bude ty finance muset vymáhat od mexické vlády, která se mu na to ovšem zvysoka vykašle,
a zatímco gangy, které například zbohatly na drogách, nebudou mít problém si zaplatit soukromý tryskáč a do USA se dopravit legálně, chudí budou dál chudí, což akorát zavdá příčinu k jejich ještě větší kriminalizaci.
Kdo bude platit udržování takové hranice a kdo na ní zaručí bezpečnost?
Pokud někomu půjde opravdu o život, tak si klidně podkope tunel, jen aby se do USA dostal.

Trumpův vztah ke gayům je trošku záhadou, ale hádám, že ve srovnání s Hillary to též nebude žádná estráda.
Nejprve, jako klasický Republikán, byl silně proti, poté otočil, protože si nejspíš uvědomil, že gayové jsou rovněž voliči.
Teď je to chvíli tak, podruhé onak. Těžko říct, co se mu honí hlavou.

3) Hillary se chová aspoň trochu očekávatelně (existuje v češtině slovo ,,vyzpytatelně"?), naproti tomu Trump dost nevyzpytatelně. Mění názory jak na běžícím pásu, podle nálad voličů.
Je to takový mix Zemana, který trousí bonmoty a nadávky, a Babiše, který si myslí dnes to, zítra ono.
Dnes uprchlíky zaměstná, zítra je proti nim, dnes jsou gayové fuj, zítra vlastně zas až tak fuj nejsou.
Jediné, co je v Trumpových názorech aspoň trochu konzistentní, je jeho nacionalismus.
I když i ten kolísá mezi snahou jít s kalachem na vše, co je černé a hýbe se, a snahou to celé nějak demokraticky vyžehlit, a přitom zůstat ten ,,Great American".

4) Omílá se aféra s maily. Jenže u té již FBI řekla, že žádná důležitá informace z nich stejně neunikla.
Takže to je passé. Naopak Trump je podezřelý z toho, že nabádal ruské hackery, aby napadli Clintonové účet,
což by se dalo považovat za vlastizradu, pokud se to prokáže.
Btw., kde je Trumpovo daňové přiznání? Všichni US. prezidentští kandidáti ho před ním zveřejnili.
Je to tradice. Tradice mají přece Republikáni rádi. Má snad pan Trump co skrývat?

5) Clintonová je prý nemocná - ale kdo z nás někdy nebyl? Dle mě to byla beztak jen chvilková nevolnost,
dnes už paní Clintonová vypadala, že se cítí víc, než dobře. Hillary aspoň přiznala, že měla, tuším, zápal plic
(ovšem už téměř vyléčený), zatímco Trump svůj zravotní stav dlouho tajil. Byť šlo v zásadě v jeho případě
jen o mírnou nadváhu.

6) Hillary bývá kritizována i za odpovědnost za útok na Irák apod.
To se kritizovat dá - v Iráku se skutečně nenašly žádné jaderné zbraně, které byly záminkou vpadnout tam.
Což samozřejmě nic nemění na tom, že režim Saddáma Husajna byla hnusná diktatura, která si nezasloužila nic jiného,
než být svržena, byť při tom nemuselo zařvat tolik civilních obětí.

7) Kritizuje se, že na nadaci Clintonové přispěl Katar.
Přispěla na ni ale i spousta jiných zemí, včetně Velké Británie.
Co víme v tomto směru o Trumpovi? Kolik peněz na jeho kampaň dává autoritářské Rusko, které otevřeně podporuje?
Jaký je jeho vztah k Číně, o které nejprve řekl, že bere Američanům práci, aby s ní následně chtěl obchodovat?
Je vtipné na jednu stranu kritizovat člověka za to, že dostal peníze od islámských zemí, kde se děje bezpráví,
a přitom druhé země, kde se děje bezpráví též, podporovat, jen proto, že nejsou islámské.

Kritizuje se i závislost Clintonové na penězích z Wall Streetu. Jenže to si nevybereme - je otázka, zda je lepší být závislý
na Wall Streetu, nebo spojovat politiku a business prostřednictvím vlastních firem. Babiš style.



8) Je to žena.

Nebojte, nezměnil jsem narychlo orientaci. Ale možná právě proto, že jsem gay, tak bych na tom postu
viděl raději ženskou, než chlapa. Ženy by mohly vnést do vysoké politiky více ,,pravohemisférových" vlastností
jako je empatie, cit, smysl pro spravedlnost, snahu spolupracovat, spíše, než válčit.
Ne, že by je muži neměli, ale ženy do nich mohou vnést zase trochu jiný úhel pohledu, a pokud bude žena
prezidentkou nejmocnější země světa (alespoň tedy v současnosti), s trochou nadsázky (ale možná i bez ní) to promění
celý svět. Mimochodem, téměř všechny silně patriarchální společnosti měly negativní vztah k homosexualitě.
S výjimkou starověkého Řecka, které bylo specifické i v jiných ohledech.
Zkrátka a dobře, ženu bych tam chtěl, ačkoliv třeba vůči ženským kvótám mám spíš negativní postoj.

Kdo chce být jó hodně alternativní, může volit i Jill Stein za Zelené nebo Garryho Johnsona
(doufám, že jsem to jméno napsal správně) za Libertariány, ale vzhledem k tomu, že skóre v nejnovějších
průzkumech vypadá zhruba 47:45 Hillary:Trump, hlasováním pro tyto dva nejspíš taky Hillary pomůžete.

Beztak jsem optimista a tuším, že to vyhraje už jen proto, že byla už od začátku mnohem známější osobou ;)

So guys, If you were Americans, who would you vote for? :D

Jen tak mimochodem, když jsem zahlédl téma týdne ,,Ty víš, kdo", jako první mě napadl Voldemort.
Na volby v Americe jsem si vzpomněl až potom.

Kam dál