O vtipu, pokud možno s vtipem

30. června 2013 v 14:44 | Jan Duha
Co se vám jako první vybaví, když se řekne slovo vtip?

Určitě si vzpomenete na spoustu různých humorných anekdot a příběhů, které vám kdysi někdo vyprávěl,
případně, které jste vy někomu vyprávěli, možná vás napadne spousta různých televizních show,
i legračních situací ze života. Osobně jsem velkým fanouškem televizního pořadu ,,Vtip za stovku", ve kterém
náhodně vybraní lidé z ulice dostanou sto korun za to, že řeknou nějaký vtip.
Tuto soutěž pravděpodobně znáte, stejně jako nejspíš znáte pořad ,,Nikdo není dokonalý", kde sice lidé stovku nedostanou, zato se můžete pobavit nad jejich neuvěřitelnými odpověďmi na leckdy naprosto banální otázky.
V tomto pořadu jsem se například od některých jedinců dozvěděl, že Albert Einstein vymyslel žárovku, mořský koník
má osm nohou a přestupný rok třináct měsíců.

Existují různé druhy humoru. Osobně mám rád situační humor, stejně tak ironii a sarkasmus
a celkem se mi líbí i humor černý. Pokud jde o humor různých národů, ten je taky hodně specifický,
a mému srdci je asi nejbližší humor francouzský. Mám rád Francouze, je to národ velmi živý, temperamentní,
národ, který se nebojí ozvat, když se mu něco nelíbí, národ gurmánů. Stejný je i francouzský humor - živý,
situační, lehce groteskní. Mám rád francouzské komedie, hlavně s Louisem de Funésem, jemuž v naší republice perfektně propůjčil hlas dnes již zesnulý František Filipovský. Na spoustu bránici rozechvívajících scén nejen z Četníka ze Saint Tropez, ale i z Piti Piti Pa nebo z legendárního Fantomase se zkrátka nedá zapomenout.
Stejně tak ovšem nepohrdnu ani anglickým humorem, i přes jeho strohost a suchost, kterou se Angličané výrazně odlišují od energických Francouzů. Dodnes vzpomínám na britský seriál Jistě, pane ministře, který vtipně glosoval soudobé politické dění v Anglii, stejně jako na série Monty Pythonů, které druhem humoru v mnohém připomínají našeho Járu Cimrmana. Náš český humor má taky svoje kouzlo. My Češi jsme v průměru národ velkých pesimistů v mnoha ohledech. V situacích, kde by Francouz šel skandovat s transparentem na náměstí a Angličan utrousil suchou, ironickou poznámku, jde Čech s partou kamarádů do hospody na pivo a začne nadávat téměř na všechno, na co si vzpomene.
Náš humor také hodně vychází z tohoto našeho pesimismu, a možná i z faktu, že v Evropě i ve světě stále ještě tak trochu hledáme své místo, jako poměrně malá země v porovnání s výše zmiňovanou Anglií a Francií.
Je to vidět u Haškova Švejka, jak typický Čech, dokáže do germánského puntičkářství vnést chaos a tvořivý zmatek, který je tolik typický snad pro všechny Slovany a pro nás obzvlášť. Je to vidět i u Cimrmana, jak jsme schopni na spoustu věcí přinášet neotřelé pohledy a nečekané odpovědi. Skoro má člověk chuť zaglosovat scénku ,,Ztráta třídní knihy"
a říct spolu se Svěrákem ,,No, pane řediteli, učí se dobře, to nemohu říct". Takoví jsme my Češi a takový je i náš humor.
K srdci mi přirostl i humor židovský. Židé mají skvělou schopnost nadhledu a posouzení různých životních situací ze všech možných i nemožných perspektiv. Tento nadhled, který Židům umožnil přežít všechny historické peripetie, dokumentuje například tato anekdota:

Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A KDO JE VE KŠEFTĚ?!"

Tento druh humoru je mi opravdu velmi blízký a při čtení výše zmíněné anekdoty mi hodně cukaly koutky.

Co mi až na pár světlých výjimek příliš k srdci nepřirostlo, je humor ruský, americký a německý.
Víte, jaký je rozdíl mezi ruským a americkým humorem, potažmo mezi Rusem a Američanem?
Říká se, že Američané odejdou, aniž řeknou ,,sbohem!", zatímco Rusové řeknou ,,sbohem!" - a nikam nejdou.
Ruský humor je, řekl bych, velmi tvrdý, hrubý, mnohdy až mafiánský. Je černý jako uhel za tmy
a ironický jako učitel matematiky. Psal jsem o tvořivosti a chaotičnosti Slovanů, zvláště nás Čechů, o Rusech však toto
příliš neplatí. Svojí kolektivistickou a autoritativní mentalitou mají blíže spíše k Němcům a Asiatům, než k ostatním Slovanům. Což už ovšem nelze říct například o pověstném ruském alkoholismu.
Co říct o americkém humoru? Je také ironický, černý většinou moc ne.
Stručně řečeno se podle mne Američané smějí většinou různým mnohdy i absurdním trapasům, sexuálním narážkám
nebo na první pohled nesmyslným situacím mnohem častěji, než Češi nebo Francouzi.
Američan například považuje za vtip, když někdo řekne na danou věc naprosto protikladný názor, než má většina lidí
a všechny tím překvapí. Čech by například považoval za nesmysl, kdyby pod obrázek roztomilého kotěte, o kterém všichni píšou, že je roztomilé, někdo napsal, že je hrozně ošklivé. Průměrnému Američanovi to však přijde vtipné.
To ani nemluvím o různých seriálech typu ,,Přátelé" nebo ,,Jak jsem poznal vaši matku". U podobných seriálů mi zhlédnutí dvou dílů stačilo na to, abych pochopil, že tyto seriály jsou založené na tom, že se v nich dospělí lidé chovají jako puberťáci, navzájem se přivádějí do neuvěřitelně trapných situací a vy se tomu máte smát.
Světlou výjimku mezi americkými seriály tvoří kreslená komedie ,,Griffinovi", na kterou mě upozornil jeden kolega a dobrý kamarád, a která vtipným způsobem glosuje neduhy současné americké společnosti.
Německý humor obecně rád nemám, protože je, stejně jako povaha průměrného Němce, strohý a nemastný, neslaný.
Němci (ale i Rakušáci) si také rádi dělají legraci z nás Čechů, a to hodně nevybíravým způsobem.
Když jsem jednou s otcem jel zhlédnout představení v jednom z rakouských amfiteátrů, komentátor říkal něco v tom smyslu, že deset českých minut je jako tři rakouské, čímž komentoval zpoždění některých českých členů souboru.
Moc vtipné mi to tedy nepřišlo, spíš silně degradující.

Co je však podle mě vrcholem nudy, jsou mexické, případně turecké telenovely. U Tisíce a jedné noci mi stačily dva/tři díly, abych pochopil, jaká ,,zábava" to nejspíš bude. Samá romantická klišé, opakující se scény, nepřesvědčiví herci, humor na nule a příběh veškerý žádný. Existuje jen málo nudnějších činností, než sledování mexických a tureckých telenovel. Já sám se považuji za vtipného člověka, ale nechtěl bych sám sebe vychvalovat - nechám to na posouzení ostatním lidem. Jsem z umělecké rodiny, kde humor a legrační situace rozhodně nechybí.
Doufám, čtenáři, že se Ti tento článek líbil a aspoň trochu ses u něj zasmál.
Protože nejen chlebem živ je člověk, ale i vtipem, humorem a srandou :)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama