Ciao Italia

29. srpna 2013 v 21:08 | Jan Duha
Itálie. Slunce. Moře. Gelato. Úzké uličky malebných měst. Denní klid a noční ruch. Hudba linoucí se ze všech možných koutů.

Poprvé jsem do Itálie zavítal ve svých osmnácti, tedy přibližně před třemi lety.
Zamířili jsme s rodinou do letoviska Caorle, abychom tam strávili prázdninový týden.
První, co vás na Itálii na první pohled příjemně překvapí, pokud nepočítám moře, slunce a pověstné
italské Gelato, je vstřícnost tamních lidí. Italové jsou opravdu, jako většina středomořských národů, obecně velmi milí.
Zatímco v České republice na vás většina prodavaček nevrle zavrčí ,,Co si přejete?", přičemž z jejich pohledu
čiší chuť něčím vás praštit, v Itálii se na vás hezky usmějí, pozdraví ,,bon giorno!" a už vám ochotně podávaji
,,Gelato e cafe latté, per favore!" Italské Gelato není jako naše zmrzlina. Je to prostě Gelato.
Má unikátní recepturu, kterou pochopitelně znají jen ,,kovaní mistři" a výroba této pochoutky má velmi dlouhou tradici.
Pominu-li fakt, že kopeček italského Gelata je asi třikrát větší než kopeček naší české zmrzliny, je rovněž chuťově
nesrovnatelně barvitější. Přímo je z něj cítit středomořská svěžest.

Není nad to, jít se kvečeru projít po strádě podél pobřeží, cítit svěží mořský vzduch, a následně zaplout do úzkých uliček historického centra Caorle. Poté, co sejdete z hlavní strády, lákající pomrkávajícími výlohami útulných kaváren
v moderním stylu, jakož i vilkami, z jejichž oken se na vás smějí muškáty a petunie, jste tam.
Nejprve možná - jako my - zavítáte do starobylé katedrály trochu si utřídit myšlenky, pokochat se její
úchvatnou architekturou, a v případě, že jste křesťané, se také pomodlíte a zapálíte svíčku.
Vzápětí vyjdete ven a budete se jen tak nezávazně potulovat úzkými uličkami a mezi nimi nesměle se krčícími náměstíčky.
To si pište, že na své noční procházce narazíte na pouliční divadelníky nebo hudebníky, v Itálii je to běžná věc.
Jak je to jiné než v naší republice, kde se ruch z ulic kvečeru přesouvá do nejrůznějších klubů, barů a hospod.
Vzpomínám si, jak byl můj synovec, kterému tehdy byly tři, nadšený z pouličního loutkového divadla.
Stejně mu - i nám ostatním - učaroval i zpěvák Marco. Měl jen svůj hlas a klávesy, ale s jejich pomocí dokázal
stvořit světové hity i zcela originální melodie. Lidé, kteří dokážou roztancovat náměstí, se většinou dotknou
i vašeho srdce.

Není snad lepší konec procházky, při které vám letní idylu narušují snad jen hejna všudypřítomných komárů,
pochutnávajících si na vás stejně, jako vy na Gelatu, než když si těsně před spaním dáte koupel v bazénu
na střeše hotelu se čtyřmi hvězdami, a sami se pak cítíte, jako ta pátá.
Co vás v Caorle také trkne do očí, jsou turistická vozítka. Jsou to čtyřkolky na způsob rikše, které ale ovládáte šlapáním
jako kolo. Proto se pro ně vžil lidový název ,,šlapadla".
My jsme bohužel neměli tu čest se takovým vozítkem projet, zato jsme měli čest se projet turistickým vlakem
a pořídit i pár fotek. Il conduttore - po česku řidič - byl velmi přívětivý chlapík, a vidět Caorle i z jiné, než pouze
pěší perspektivy, je velmi zajímavý zážitek.

Italština je krásná řeč, zní jako hudba, ve které italové vynikají, ať už vážné, nebo moderní.
Loučím se tedy s tebou, Itálie, po italsku.

Ciao Italia, Ciao mio amore, Ciao paese bella!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | Web | 9. března 2014 v 22:04 | Reagovat

Také se do Itálie ráda vracím. Poprvé jsem byla na dovolené s rodinou právě v Caorle a nakonec jsem jela na Erasmus do Palerma. No, až na to, že si Italové myslí, že jsou středem vesmíru, tak na ně nedám dopustit :-)

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 10. března 2014 v 11:02 | Reagovat

no, to si myslí skoro všechny národy ;)
ale Itálie je fakt super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama