Září 2013

Kdo je vlastně hipster?

13. září 2013 v 0:10 | Jan Duha

Hipster. Slovo, se kterým jsem se setkal teprve nedávno.
Když jsem při brouzdání na internetu na toto slovo náhodou narazil,
mám dojem, že na stránkách Nového Prostoru, rozhodl jsem se zjistit, o co vlastně jde.
Nějak mi to pořád znělo cize, protože když jsem někde četl slovo ,,hipster", tak se mi vždy jaksi automaticky
vybavil buď hiphop, nebo hnutí hippies.
Jak jsem ale později zjistil, navzdory zvukové podobnosti těchto slov, nemají hipsteři s hnutím hippies, ani s hiphopem
nic společného. Prý se má jednat o nějaký nový styl, typický pro nás mladé, a to údajně hlavně ve městech.
Setkal jsem se v zásadě se dvěma pohledy, co tento ,,styl" reprezentuje.
První skupina lidí tvrdí, že hipster je v podstatě jakýkoliv příznivec alternativní kultury nebo životního stylu,
který si libuje ve starých věcech a ve všem neobvyklém.
Podle této skupiny lidí hipster = člověk, který bere alternativní styl života nebo kultury jako pózu.
Druhá skupina lidí říká, že hipster je v podstatě klasický snob. Tváří se, že zná nejlépe módní trendy, trendy v kultuře atd. Podle druhé skupiny lidí je tedy hipster člověk, který bere jako pózu kulturu nikoliv alternativní, ale tu klasickou,
mainstreamovou. Patří tedy hipsteři spíše k undergroundu, nebo k mainstreamu?
Popravdě nevím a ani mě to nijak zvlášť netrápí, protože nemám rád pozéry a přetvářku v jakékoliv podobě.
Člověk má, jak řekl kdysi Werich, koukat, aby byl, a když už je, tak má být tím, kým je, a ne tím, kým není.
K tomu není co dodat. Já osobně se vždycky snažím říkat otevřeně co cítím a co si myslím, i když to v různých situacích a před různými lidmi může být těžké. Snažit se vyčnívat za každou cenu bývá kontraproduktivní, ale stejně tak není
správné, když člověk ztratí tvář, nemá vlastní názor a řídí se jen podle toho, co si myslí druzí.
Proto se snažím vždy vystupovat hlavně sám za sebe, kriticky myslet a obklopovat se lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu, jako já, přičemž si z undergroundu i z mainstreamu vybírám to, co se mi líbí a dělá mi to dobře.
Pokud je tohle hipsterství, pak lze mezi hipstery zařadit drtivou většinu světové populace.
Pojďme se ale podívat na jeden vpravdě vtipný článek, který se hipsterství snaží definovat, respektive spíš si z něj vystřelit. Kdo je hipsterem podle ctěného pana autora tohoto pojednání?

hipster - zasvěcený; ten, který ví; ten, který patří k partě
(Slovník cizích slov) - do této definice se vejdou skutečně všichni, snad kromě trosečníků na pustých ostrovech, šamanů
a poustevníků.

Pijou čokoládu a kakao a mívají deprese. Zajímají se o umění a o oblíkání. Poslouchají ambient. Snaží se vypadat jinak než ostatní.
Neznám moc lidí, kteří by neměli rádi kakao nebo čokoládu, nezajímali se o oblíkání (snad kromě profesionálních nudistů), a neměli rádi alespoň nějakou formu umění. Poslouchám všechno kromě dechovky (a rodičů) a oblíkám se do toho, co mi padne a v čem se cítím dobře, bez ohledu na to, zda to je super módní značka, anebo jsem to koupil u Vietnamců za ,,čita pade". Deprese jsou svině, ale mívá je taky občas skoro každý.

...a nyní autorovo hipsterské ,,desatero"

1) U hipsterů víc než u koho jiného platí, že jsi to, co sleduješ, čteš a posloucháš. Musíš se naučit mít nosánek nahoru a hrdě dávat na odiv svůj vynikající vkus zkombinovaný s čichem na věci, které nikdo jiný nezná.
Mít nosánek nahoru je možná lepší, než mít v hlavě místo mozku slámu a konzumovat jenom to,
co nám servírují v televizi Stara.

2) Každý hipster tvoří. Míchá hudbu, točí filmy, dělá graffiti. Nebo aspoň píše blbej blog.
Přičemž autor tohoto článku se tím, že ho vytvořil, stal největším hipsterem všech dob :))

3) Musíš studovat vysokou školu. Ideálně scénáristiku, humanitární environmentalistiku, teorii interaktivních médií nebo gender studies. Nebrat práva, ekonomku, přírodní vědy.
Studuji humanitní obor, ale proto, že mě baví, rozhodně ne proto, abych se stylizoval do nějaké trapné pózy.
Práva, ekonomku nebo přírodní vědy nestuduji jednoduše proto, že na to člověk musí mít nervy z oceli
a to já, upřímně, opravdu nemám.

4) Potřebuješ brýle. Dioptrické s černými obloučky, sluneční aviatické - nebo barevné s mřížkou.
Brýle mám kvůli krátkozrakosti a rozhodně se nebudu otravovat s nasazováním kontaktních čoček,
nepříjemných jako osina v zadku, jen proto, aby si mě nějaký chytrák nemohl zařadit do škatulky ,,pozér".

5) Další rekvizity: upnuté kalhoty, stará saka, flanelové sukně, šátky přes vlasy. Kinofilmový fotoaparát, papírový notes, brašna přes rameno. Vinylové desky. Cokoliv po dědovi a babičce.
Jasně, a nejlépe ještě navíc žlutá mucholapka a kamera s nočním viděním, a bude ze mě něco jako retro pankáč
zkřížený s folkovým zpěvákem, co si právě vyšel na ryby.

6) Dopravní prostředek: kolo bez přehazovačky a vlak. Když už auto, tak aspoň 20 let staré.
Kolo mám s přehazovačkou, protože kdo se má do kopce potit, a auto budu řešit, až to bude potřeba.

7) Místa výskytu: hudební kluby, kavárny a bary.
Zatímco autor článku nikdy v žádné kavárně, baru ani hudebním klubu určitě nebyl.
Žije totiž na jiné planetě.

8) Extra body: podváha, potravinové alergie, psychické problémy, abstinenství. Cokoliv, co tě diskvalifikuje z většiny.
Tak nevím, váhu mám relativně v normálu, alergii mám maximálně na hloupé lidi, psychické problémy
někdy měl skoro každý a s alkoholem to sice nepřeháním, ale neodmítnu ho.
Snažím se být svůj bez ohledu na to, co si myslí nějaká většina nebo menšina.

9) Tabu: pravicové názory, fotbal, televize, hypotéka, zodpovědnost
Tak je pravda, že mám radši hokej než fotbal. Jednak je to mnohem rychlejší a dynamičtější hra,
jednak mezi příznivci fotbalu je velká koncentrace agresivních lidí, homofobů, pravicových extremistů
a jiných primitivů, takže pokud bych šel na nějaký zápas, je dost velká pravděpodobnost, že bych se svou
povahou jednu schytal, a nejsem včerejší, abych sebou nechal zametat někým, kdo je pod moji úroveň.
Na televizi se dívám, pokud zrovna nedělám něco jiného, například nepíšu tento blog nebo povídky.
Hypotéku zatím řešit nemusím, ale zodpovědnost rozhodně nejde mimo mne.
Moje názory nejsou pravicové ani levicové, ale středové. Co na to autor? :))

10) A hlavně nikdy, nikdy, nikdy nesmíš nikomu přiznat, že patříš k hipsterům. Směj se jim a pohrdej jimi. Teprve tak se z tebe stane hipster.
Do nedávné doby jsem slovo hipster neznal, nevím, zda to jsem, je mi úplně jedno, jestli si o mně někdo myslí,
že to jsem a neposmívám se nikomu, kdo mě sám neprovokuje.

I když jsem pojem ,,hipster" do nedávné doby neznal, jsem rád, že mě Téma týdne přimělo se nad tímto tématem zamyslet. I když mi stále není úplně jasné, co to vlastně je.

Každopádně, výše uvedený článek mě bez ohledu na svou skutečnou vypovídající hodnotu velmi pobavil,
Takže hipsterství zdar, ať už je to cokoliv! :))