Říjen 2013

Proč budu volit Zelené

23. října 2013 v 12:48 | Jan Duha


Další politický článek - asi mě to komentování politiky nějak baví...
Blíží se předčasné volby do Poslanecké Sněmovny a s nimi i naše velká zodpovědnost za to, komu to do urny
hodíme a která strana, která sorta lidí s jakým programem, kvalitami, historií a osobnostmi povede naši zemi další
čtyři roky.

Otázka, zda chci vůbec volit, je, myslím, bezpředmětná.
Pokud se chci podílet na tom, kam naše republika bude následující (nejméně) čtyři roky směřovat,
musím k volbám jít.

Když někdo nejde volit z protisystémového přesvědčení, a věří, že může společností pohnout jiným způsobem,
naprosto mu to neberu. Mnohem více mi vadí člověk, který nevolí z lenosti a na možnost
změny společnosti k lepšímu zcela rezignuje. V každém případě se ten, kdo nejde k volbám, v podstatě vzdává
svého hlasu ve prospěch strany, která vyhraje.

Ale koho tedy volit? V mém případě je to už podle názvu článku celkem zřejmé.
Přesto bych ale rád rozebral nejprve, které strany z principu volit nebudu, ty, které by v úvahu
přicházely, ale některé dílčí věci mi u nich vadí, samozřejmě vždy s patřičným odůvodněním.

Na závěr shrnu, proč na 99% bude můj hlas patřit právě Zeleným, a proč této straně, dle mého soudu, lze důvěřovat.

Ze kterých stran budeme mít na výběr?

ČSSD - jedna z velkých stran, která se zaštiťuje sociálním cítěním, přesto neváhá po volbách
vstupovat do koalice s pravicí (opoziční smlouva s ODS), je vnitřně rozhádaná a navrhuje
spoustu populistických opatření, jako pastelkovné nebo třinácté důchody
(pokud vím, rok měl odjakživa měsíců dvanáct).

ODS - ne nadarmo se jí, díky různým korupčním aférám přezdívá ,,strana kmotrů".
Z jejích řad pochází např. tunelář Mirek Topolánek nebo kontroverzní a společnost rozdělující
exprezident Václav Klaus. Opět jedna ze stran, která prezentuje černobílé vidění světa typu pravice x levice,
my x oni. Vymezuje se proti komunistům, (což je jistě chvályhodné), avšak sama je programově vyprázdněná.

KSČM - strana, která je pokračovatelkou KSČ, zodpovědné za 40 let totalitního režimu v naší zemi,
je pro mě nevolitelná.

KDU-ČSL - strana, která se schovává za křesťanství, ale pod tímto pojmem si představuje spíše zapšklý antiliberalismus.
Je pro ni příznačné heslo ,,kam vítr, tam plášť".
Je pro mě nevolitelná také, a to především, pro svůj silně konzervativní postoj k morálce a otázkám
mezilidských vztahů (odpor k potratům, homosexualitě, hodnotovému liberalismu).
I kvůli církevním restitucím - např. ve Francii je odluka církve od státu a církve si platí jejich věřící členové.
Nevidím důvod, proč bych měl ze svých daní přispívat na činnost organizace, jejíž hodnoty nesdílím, a proč
by měl stát ve svobodné společnosti zvýhodňovat jakoukoliv církev na úkor ostatních.

Buď by měly státní příspěvek dostávat všechny náboženské společnosti, nebo žádná, k čemuž se kloním.
První varianta by se totiž značně prodražila.

Dokážu pochopit, že si z daní musíme platit instituce, které jsou nezbytné pro fungování státu, jako je policie nebo armáda. Ale církve a náboženské společnosti mají být v liberální demokracii na úrovni ostatních neformálních
zájmových spolků ve státě, protože tím církve v moderní, sekulární společnosti jsou, nikoliv vedoucí silou, ale zájmovým spolkem, jako jsou filatelisté, jako jsou zahrádkáři, jako je auto-moto klub a podobně.
Činnost těchto spolků si platí jejich členové, totéž platí například o brněnském buddhistickém centru,
do kterého jsem již několikrát měl tu čest zavítat. Pokud něco platí pro buddhisty, nebo ateisty, proč by to nemělo platit stejně i pro katolíky? Už jen proto, že KDU-ČSL navzdory sekulárnímu charakteru našeho státu, který je vymezen mimo jiné i Ústavou, toto výsadní postavení katolické církve podporuje, není pro mě volitelnou stranou.
Víra by měla být v dnešní době spíše věcí osobní, intimní, než politickým artiklem.

TOP 09 - za všechno snad mluví fakt, že přes předsednictví Karla Schwarzenberga tuto partaj de fakto šéfuje
kmotr Miroslav Kalousek, který, ač vystudovaný chemik, měl v minulém volebním období drzost řídit
naše finance. Také fakticky šéfoval vládě Petra Nečase, který byl v podstatě jen slabou politickou figurkou.
Že je Kalousek vystudovaný chemik, je na jeho politice znát - vyvolává velmi výbušné reakce.
Představitelé této strany mají, z mého pohledu poněkud naivní, představu, že například zvýšení DPH pomůže naší
ekonomice. Naopak. Zvýšení DPH povede ke zdražení zboží a služeb. Bude-li zboží a služby dražší, lidé budou méně nakupovat a když budou lidé méně nakupovat, budou mít podnikatelé menší zisky.
Čím menší budou mít podnikatelé zisky, tím méně pracovních míst budou moci vytvořit, a peníze, které stát
vybere na DPH, tak rychle znovu ztratí na dani z příjmu. Nemluvě o tom, že nezaměstnanost je nejen ekonomický, ale i sociální problém.

Kalousek vám bude tvrdit, že chce zvýšit DPH, aby bylo z čeho financovat důchodovou reformu.
Jenže ona reforma také není úplně to pravé ořechové.
V tom, čemu se odborně říká ,,druhý pilíř", jde stručně řečeno o to, že kromě normálního důchodu, který vám stát
vyplácí za roky vaší práce (jak to fungovalo vždy), si postupem času budou všichni občané povinně (!) na důchod spořit do různých pochybných soukromých fondů. O tom, co se stane s našimi penězi, když některý z oněch fondů zkrachuje, se samozřejmě taktně mlčí. Kalousku, Kalousku...

VV - politicko-marketingová rychlokvaška, která o většinu voličů přišla stejně rychle, jako je získala.
Strana prolezlá korupcí, proti které vždy bojovala jen naoko. Slibovala konec politických dinosaurů, a přitom
se po volbách v roce 2010 nepokrytě stala jedním z nich. Jejímu čelnímu představiteli Vítu Bártovi by neškodilo,
kdyby si alespoň jednou týdně umyl vlasy. Volit VV by bylo urážkou zdravého rozumu.

LIDEM - strana, kterou nikdo nevolil, vede ji amazonka Karolína Peake a je v podstatě odštěpeneckou frakcí VV.

Tolik tedy ke stranám, které už sněmovnou (vyjma KDU-ČSL) prošly ve volebním období 2010-2013.
Teď pár slov k těm nově vzniklým, co se o naši přízeň taktéž budou hlásit.

SPOZ - de fakto frakce ČSSD, navázaná na ne zrovna nadstranického prezidenta Zemana, který jí opakovaně vyjádřil
podporu. Žádná velká změna oproti současnému establishmentu.

DSSS - pokud někdo propaguje rasismus, sexismus, etnocentrismus, homofobii a obecně jakékoliv názory, které jsou
založené na nenávisti, nemá co dělat v demokratické společnosti.

Suverenita - vede ji kariéristka Bobošíková, která neváhá spolupracovat s kdekým, kdo ji dostane do nějaké
politické funkce. Neváhala by jít do koalice s komunisty.
Suverenita je strana nacionalistická a silně protievropská. Evropskou unii je dle mého názoru
třeba reformovat, nikoliv z ní vystupovat.

Koruna česká - naše země má republikánskou tradici už od dob Masaryka. Ačkoliv si vemi vážím vyspělých monarchií,
jako je Velká Británie nebo Holandsko, a mám za to, že v mnoha ohledech bychom si z nich mohli
vzít příklad, nemyslím si, že že by samotný přechod k monarchii, nebo vice versa k republice, ovlivnil
politickou kulturu státu. Jsem vnitřně rád, že jsme republika - z větší části je to věc pocitu než racionální
úvahy.

Moravané - ačkoliv jsem odpůrcem pragocentrismu a zastáncem větší autonomie Moravy v rámci ČR, rozhodně si
v Čechách nepřipadám jako cizinec, a proto bych Moravu jako samostatný stát nechtěl.
Tyto snahy vnímám spíš jako druh recese. Také je otázkou, jak by podobný krok zamíchal s politickou
mapou Evropy.

Svobodní - pasují se do role ochránců svobody, a přitom si ji představují jako Hurvínek válku.
Nehledě na to, že jsou béčkem ODS a podporuje je Václav Klaus, což považuji za polibek smrti,
některé jejich programové body jsou skutečně utopické.
Například zrušení daně z příjmu zní mým uším jako naprosté sci-fi.

Zajímalo by mne, jak v takovém případě chtějí naplnit rozpočet našeho už tak zadluženého státu.
Uchýlili by se ke stejným kouzlům s DPH jako Kalousek? Nebo by sháněli prostředky v EU, kterou soustavně kritizují?
Stejně tak si lze jen těžko představit, že by funkci policie, soudů nebo armády vykonávaly soukromé a
navzájem si konkurující společnosti. To by byl naprostý chaos.
Představa, že vše vyřeší volný trh, je stejná utopie, jako komunistická domněnka, že vše vyřeší stát.
To, co chtějí Svobodní, je v podstatě neoliberalismus dovedený do extrému, nikoliv liberalismus, jak si ho představuji já.
Chtějí společnost bojujících egoistů, zatímco v liberalismu dle mojí představy má určité věci řešit jednotlivec, jiné stát,
jiné soukromý sektor, skupiny, rodiny, instituce či nevládní organizace. Dívám se na společnost jako na barevný prostor,
kde toto vše existuje a vzájemně se ovlivňuje a ovlivňovat má. Prostor, kde má své místo soutěživost i solidarita,
svoboda i sociální rozměr. Tuto představu liberalismu však Svobodní nereprezentují, a proto jsou pro mne nevolitelní.

Úsvit Přímé Demokracie - silně populistické a navíc nacionalistické uskupení, které chce navíc neúměrně posilovat
pravomoci prezidenta na úkor parlamentu. Dříve jsem panu Okamurovi fandil
a dodnes se s některými jeho - nutno podotknout, že nejen jeho - myšlenkami ztotožňuji,
nedomnívám se však, že by takto mohl v našem prostředí prorazit.
Z toho jsem již vystřízlivěl.

ANO 2011 - další pro mě nevolitelný subjekt, stejná marketingová rychlokvaška, jako Věci Veřejné.
Stát není firma, má svá specifika, a jeho řízení nemohu plně porozumět nejen já, ale ani někdo, kdo se
celý svůj život pohyboval pouze v soukromém sektoru.
Nemluvě o tom, že nechci mít za premiéra někoho, kdo má zároveň výrazný vliv na média, a to pan Babiš má.
Média mají být objektivní a nepoklonkovat vládě či opozici.
Podezření ze spolupráce s StB panu Babišovi rovněž na důvěře voličů nepřidá.
Nemluvě o tom, jak si pan Babiš neváží malých a středních podnikatelů, o jejichž podpoře prohlásil, že je to klišé,
přestože tvoří 36% českého průmyslu a 99% všech našich firem.
Opravdu si myslím, že by pan Babiš udělal líp, kdyby se místo cpaní do politiky pokusil trumfnout KFC
v počtu prodaných kuřat.

Zapomněl jsem ještě na stranu Pravý blok Petra Cibulky, jehož strach z ruských agentů zavání slušnou paranoiou,
nedostatek ohleduplnosti v diskuzích se snaží kompenzovat koketováním s esoterikou a úplný název jeho strany
si průměrný člověk nemá šanci zapamatovat.

Nyní napíšu i pár řádků o stranách a hnutích, které pro mne, jako voliče menších středových stran připadají v úvahu,
ale mám k ním též výhrady.

Piráti - ano, dříve jsem je volil. Ale z mého současného pohledu je to strana příliš monotematická, zaměřená převážně
na virtuální svět a svobodu internetu (přestože má v programu i jiné věci), navíc strana s malým koaličním
potenciálem. Piráti sami deklarovali, že do vlády nechtějí, a proč volit stranu, která chce být věčně v opozici,
a vzdává se tak možnosti něco reálně prosadit, nebo si tuto možnost přinejmenším výrazně ztěžuje?

Hnutí za Přímou Demokracii - mám k němu podobné výhrady, jako k hnutí pana Okamury.
Přímá demokracie je sice dobrá myšlenka a v zásadě s ní souhlasím, nicméně založit
volební program na jedné myšlence je trochu málo.

Evropský střed - název pěkný, ale jsou pro mě nevolitelní kvůli pozitivnímu přístupu k euru.
Mám za to, že jeho zavedení by mělo dva hlavní negativní hospodářské efekty.

1) Zvýšila by se naše finanční závislost na Bruselu a hlavně na Německu

2) Zboží i služby by výrazně podražily (viz.prázdné hospody na Slovensku)

Navíc v hodně věcech je strana Evropský střed spíš silně socialistická, než středová.

Klíčové hnutí Táni Fischerové - ano, podpořil jsem paní Fischerovou v prezidentské volbě.
Myslím však, že její hnutí nemá nějaké výrazné šance prorazit do Sněmovny, a mělo by proto kandidovat s nějakou stranou, která tu šanci aspoň teoreticky v těchto volbách má - například se Zelenými.

Tím se dostáváme k oněm Zeleným. Proč tedy budu volit právě je? Samozřejmě ani se Zelenými nesouhlasím ve všem.
Zelení například prosazují deregulaci nájemného, zatímco já jsem spíše proti - myslím, že určitá mírná regulace
by zde být měla, aby nebyly poplatky pro nájemce existenčně likvidační.
V této věci jsem tedy levicovější, než většina Zelených.
V čem jsem naopak pravicovější, jsou ženské kvóty. Zelení navrhují, aby ve Sněmovně byl zastoupen zhruba třetinový podíl žen. Domnívám se, že do politiky by měl jít ten, kdo má na to vlohy a schopnosti, bez ohledu na pohlaví.
To je podle mě spravedlivé, zatímco zavádění ženských kvót by v praxi znamenalo diskriminaci až třetiny úspěšných mužů, majících ambice do Sněmovny vstoupit. S tím, že by ženy měly být za stejnou práci stejně platově ohodnoceny, jako muži, samozřejmě souhlasím.
Tyto dva programové body, ve kterých se s velkou částí SZ rozcházím, ale nepovažuji za tak závažné, aby mne od
jejich volby odradily.

Zelení bývají kritizováni mimo jiné i za angažmá v Topolánkově ne právě oblíbené vládě. Ano, byli v ní a dělali chyby,
přesto podle mě působili jako určitá protiváha k ostře pravicové ODS a nábožensky konzervativní KDU-ČSL.
Určitě pak toto jejich vládní angažmá považuji za menší zlo, než stav, kdy by se Zelení rozhodli jít do opozice,
a naše země by pak čtyři roky úpěla pod koalicí ODS - ČSSD.

Mnozí také kritizují Zelené kvůli vysokým poplatkům za ekologickou elektřinu a zkorumpovaným zakázkám kolem
solárních panelů. Faktem však je, že zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie vešel v platnost už za vlády ČSSD,
kdy Zelení ještě v parlamentu nebyli, a pochopitelně obsahoval mnoho chyb a ekonomicky nedomyšlených náležitostí.
Že by to bylo tím, že byl prolobován ČEZem?
Zelení naopak vždy hlasovali pro jeho novelizaci, ale pokud máte ve Sněmovně 6 poslanců, z toho 4 ministry, přičemž jste
v koalici se stranami, jejichž program je ve většině věcí zcela opačný, než váš, je to jako boj s větrnými mlýny.

Právě díky jejich snažení se podařilo prosadit spoustu pokrokových zákonů, například program Zelená úsporám nebo registrované partnerství.

Lídr Zelených Ondřej Liška je osobnost hodná premiérského křesla, osobnost morální, inteligentní a kulturní
(vzpomeňme na jeho činnost na významných zahraničních univerzitách nebo jím založenou alternativní nu-jazzovou kapelu s poněkud prozaickým názvem ,,Lesní zvěř"). Nechci za premiéra alkoholika, ospalce, populistu, náboženského fanatika ani žádného asociála. Chci za premiéra člověka, který je neoblomný a přitom mírný, člověka, který je liberální
a přitom sociálně cítící, a to pan Liška je. Chci ve vládě stranu výrazných individualit, ale nikoliv bezbřehého individualismu. Chci stranu, která bude podporovat malé a střední podnikatele, kteří jsou základem každé demokratické
ekonomiky, stranu, pro kterou pojmy kultura, vzdělání a životní prostředí nejsou prázdnými slovy,
stranu, která chce omezit byrokracii a plýtvání, dělá skutečné kroky proti korupci (např. si zřídí transparentní účet).

Stranu, která stojí ve středu politického spektra a nehraje si na nějakou pravici a levici, a na nějaké třídní boje
typu mladí versus staří, případně chudí versus bohatí.

Stranu, která bojuje za rovnoprávnost žen a menšin, aktivně vystupuje proti jakékoliv diskriminaci (Prague Pride)
a jejím hlavním cílem je otevřená, multikulturní demokracie.

Zelení jsou takovou stranou a proto je budu volit!

P.S. - Zelené volil i Václav Havel.

P.P.S - omlouvám se stranám, které jsem ve své úvaze nezmínil, buď tyto strany dle mého soudu nemají šanci do
do Sněmovny prorazit, nebo pro mě nejsou dostatečně zajímavé.
Navíc politických stran je v ČR zaregistrovaných tolik, že by rozbor všech jejich programů vydal na tlustou knihu.

P.P.P.S - uff, to bylo dlouhé čtení, že? Doufám, že vás to, milí čtenáři, neunavilo.
Nebudu vás přemlouvat, abyste volili Zelené, volte toho, koho po řádném uvážení uznáte za vhodného.
Hlavně však nezapomeňte v říjnu k urnám přijít. Jde o budoucnost republiky.

Evoluce trochu jinak

14. října 2013 v 15:02 | Jan Duha

Tento obrázek určitě většina z nás zná, tak si z něj vezměme ponaučení. Hýbejme se trochu více, než je v kraji zvykem!
I já sám bych se měl dokopat k tomu, abych kromě školy a blogování stíhal trochu pohybu, ale věřím, že to půjde,
i když ztuhlé tělo se někdy dost brání :)) Záleží na každém z nás, kam se bude evoluce dále ubírat.

Praha aneb Prágl

13. října 2013 v 13:36 | Jan Duha

Zdravím čtenáře, tématem týdne je Praha... tak co o ní napsat?

Jak je z názvu mého článku na první pohled patrné, su Brňák, ale v Praze mám pár příbuzných a navštívil jsem ji
za svůj život asi čtyřikrát. Dvakrát to bylo se školou, jednou s rodičema a jednou jsem jel za kamarádem.
Praha je samozřejmě v hodně věcech specifická, a, ač je to pro Brňáka netypické, svým způsobem si mě dokázala získat
a ,,vtáhnout" mě do svého středu.

Když ji srovnám s jinými českými městy, která jsem měl tu čest za svůj život navštívit, tak zatímco Olomouc nebo České Budějovice si mě získaly především pěknou architekturou, můj první dojem z Prahy byl, že je nezvykle velká, a na architekturu jsem se začal soustředit až posléze.
Opravdu - Praha je asi dvakrát větší, než Brno, všechno je tam od sebe hrozně daleko a průměrnému Brňákovi
(za kterého se považuju) trvá dost dlouho, než se na některých místech zorientuje.
Je několik důležitých věcí, které by měl každý Brňák o Praze vědět:

1) V Praze vám pochopitelně v hospodě nenalijou Starobrno, zato na vás ze všech stran bude koukat Gambrinus.
Tedy podle mého názoru až odporně hořké pivo, které člověku hned vleze do hlavy.

2) ,,Prague Speak". Neboli pražština. Většina Pražáků nebude chápat, že pokud mluvíte o šalině, je řeč o tramvaji,
zahnutý rohlík zkrátka není ,,žemle", a když jim řeknete ,,rožni", místo toho, aby rozsvítili, budou se vás ptát,
co mají rožnit. Zatímco v Brně má člověk vždy nakoupeno, zaplaceno, pokud není v obchodě zrovna zavřeno,
Pražák má zásadně ,,nakoupíno", ,,zaplacíno", ,,zavříno". Oblíbený je i výraz ,,hógo fógo", který taktéž od Brňáka
stěží uslyšíte, a abych nezapoměl, zatímco Brňáci chodijou, jezdijou a chcou, Pražáci choděj, jezděj a chtěj.
Stejně tak ze všech stran uslyšíte výraz ,,hele", který však s pražským přízvukem zní spíš jako ,,hale".

My Brňáci samozřejmě taky máme svoji hantýrku, ke které pojmy jako štatl, Prigl, Špilas nebo výše zmíněná šalina
neodmyslitelně patří, stejně jako otázka ,,kam vališ" - kam jdeš. Nejvýraznějším brněnským přízvukem je proslulý
bývalý ministr spravedlnosti Blažek, což je jedna z mála věcí, které jsou mi na něm sympatické.
Naproti tomu pražština, ve které je zřejmě nejvíce zběhlá hlasatelka Lucie Borhyová, běžně označující Lidové noviny
za ,,Ledové", mě spíš silně odpuzuje.

3) V Praze je draze - sice se rozhodně nemusíte bát, že byste tam umřeli hlady, ale počítejte s tím, že taková
jízdenka vás vyjde minimálně dvakrát dráž, než v Brně, jídlo také není nejlevnější.

4) V Praze je hodně šamponů a vykroucených kluků, mnohem víc, než v Brně :)
Ne že bych proti nim nějak extra něco měl, někteří jsou i celkem fajn, ale i tak mi to přijde
dost legrační.

5) Kromě pražského Hradu a Karlova mostu je samozřejmě architektonickou zajímavostí číslo jedna orloj
na Staroměstském náměstí. Musíte ovšem počítat s tím, že na něj sem tam vyleze nějaký inteligent
a rozbije ho. Fakt, že si z toho u nás Onderka udělal legraci velmi nevkusným způsobem, a postavil
na Svoboďáku něco, co spíš než orloj připomíná (no, však vy víte co), je už věc jiná.

6) Určitě se podívejte na Petřín. Já tam ještě nebyl ani sám, natož s nějakým klukem nebo holkou, jak se zpívá
v jedné známé písničce :) U nás v Brně sice máme Špilas, kam sice taky chodí kluci s klukama, kluci s holkama
i holky s holkama (a občas i důchodci s čoklama), ale rozhodně tam nemáme rozhlednu (i když z hradu je vidět
téměř celé město), a místo zrcadlového bludiště se musíte spokojit s katakombami a mučírnou.

7) Metro musíte vzít útokem, protože když do něj budete nastupovat moc pomalu, budete se za chvíli zvedat z kolejí,
zatímco vaši kamarádi budou mezitím vesele vystupovat v příští stanici.
Jízda metrem je mnohem větší fofr, než to šnečí tempo šalin a autobusů :))

Co mě jako Brňáka zaujalo na Praze asi nejvíc? Tedy v tom pozitivním smyslu?
V Praze je spousta dobrých a relativně levných kaváren.
Například kubistická kavárna v centru, do které jsem zavítal společně s paními profesorkami na školním výletě,
a která byla vybavená skutečně v retro stylu třicátých let, včetně hudby, nábytku a novin.
Potom určitě Karlův most, tím jak je pestrý a neustále se na něm něco děje.
Tu někdo hraje, tu zas prodává obrazy či suvenýry, nebo maluje portréty či prodává mince, a to všechno dohromady
dotváří neuvěřitelně barvitý kolorit městského centra.
Nesmím zapomenout ani na výstavu Salvadora Dalího v Národní Galerii, která na vás dýchne přímo snovým oparem,
představení muzikálové Carmen v divadle na Karlíně, nebo i na obyčejné toulky s kamarády po nočním městě a spoustu jiných zajímavých okamžiků, které jsem v Praze prožil.

Takže ano, mám Prahu rád, ale upřímně... Brno mám radši!