Listopad 2013

Minimalistická provokace

26. listopadu 2013 v 18:27 | Jan Duha
.

Kam v Brně za čajem?

25. listopadu 2013 v 22:32 | Jan Duha

Čaj. Lahodný nápoj z důvěrně známých lístků, který si našel cestu hedvábnou stezkou z Číny přes Indii až k nám do Evropy. V zemi svého původu má slavnostní, až rituální funkci, při šálku čaje se zde odvíjejí celé příběhy,
uzavírá business, věrná přátelství i lásky. Taková je Čína. V Anglii si pověstný ,,cup of tea" dávají vždy o páté,
pokud tedy zrovna nemají odpolední směnu, ale dám na to krk, že Queen Elizabeth na něj nezapomene nikdy.
Zkrátka a dobře, kouřící hrnek dobrého čaje, jehož vůně cinkne o váš nos, a který v zátiší spolu se stolem
a někdy i s případnou konvičkou dotváří přítmí nastupujícího večera či nesmělost probouzejícího se úsvitu,
má svoje kouzlo.

A co na to Češi?

Ležíme přesně mezi Francouzi, dávajícími před útulnými čajovnami přednost spíš poněkud intelektuálnějším
a méně východním, byť mnohdy neméně útulným, kavárnám, a na druhé straně Rusy, libujícími si
hlavně ve vodce, o jejíž původ se už od dávnověku handrkují s Finy.

Jsme ve vleku Oktoberfestkultury Němců, kterým v pití piva dnes už nejen zdatně sekundujeme, ale dokonce je
předháníme.

Nicméně i přes tuto skutečnost, nebo možná naopak právě proto, že je u nás tak rozšířená kultura
hospod a všudypřítomný pivofotbalismus, je smyslem čajoven představovat určitou protiváhu.

U nás v Brně máme čajoven mnoho.
Osobně jsem sice měl možnost navštívit jich několik, jmenovitě Dobrou čajovnu, Veselou čajovnu, zmíněnou Za Zrcadlem
a ještě jednu, na jejíž název si nevzpomínám.
I přesto na mě právě čajovna Za zrcadlem zapůsobila nejvíce.

V Dobré čajovně jsem byl dvakrát. Poprvé se svojí dobrou kamarádkou, která se dnes ve Vídni potýká
se studiem slavistiky, a probírali jsme zde všechno možné od vztahů, přes školu až po různé duchařské historky.
Podruhé jsem dobrou čajovnu navštívil se spolužákem, a v rámci zápočtu do jednoho předmětu jsme hráli čínské šachy,
těmi se zde ale zabývat nebudu, neboť jsou úplně jiné, než naše české šachy, a vydalo by to na samostatný článek.
Tato čajovna se nachází na Římském náměstí. Projdete z Masarykovy ulicí Františkánskou,
minete z jedné strany oprýskaný okrový kostel a z druhé vietnamskou tržnici, dále skrz náměstí do dvora protějšího domu a pak po schodech nahoru do prvního patra. Ocitnete se na dřevěném ochozu a čajovna bude přímo naproti vám.

Čajovna má tvar písmene L, naproti vchodu vás uvítá vrátný, zřejmě majitel, a jsou zde i čaje na prodej v sáčcích či balících. Uvnitř je příjemné přítmí. Hraje zde relaxační hudba a na stěnách jsou zavěšené malby ve východním stylu.
Snadno přenosné, kruhové stolky. Nad vstupním salonkem je ještě jakési vyvýšené pódium, kde nejsou stolky, ale
lze se tam usadit na zem, na podušku a zapálit si vodní dýmku.
Naproti pódiu je průchod do další místnosti, která je o něco delší, než ta první, nicméně jsem v ní zatím nebyl.
Příjemným překvapením je mimo jiné například to, že vám k některým čajům přinesou jako dezert pověstnou
řeckou, či snad makedonskou, chalvu.
Zavítat sem můžete každý den od jedenácti do jedenácti.

Ve Veselé čajovně jsem byl zatím jenom jednou.
Taky jsme tam zrovna hráli se spolužákem čínské šachy.
Pokud má Dobrá čajovna tvar L, ta Veselá je mnohem prostornější a vypadá mnohem spíš jako hranaté U.
Kromě stolů jsou tu samozřejmě také místa pro sezení na zemi, která jsou oddělená přepážkami a připomínají
jakési kóje. Naproti nim jsou okna polepená úchvatnými, dechberoucími mandalami.
Možnost vodní dýmky je zde také, ani relaxační hudba nezklame.
Pořádají se zde každou sobotu šachové turnaje a vždy v pátek vystoupení břišních tanečnic.
Prý - zatím jsem neměl tu čest ani jednu ze zmíněných akcí navštívit.
Čajovna se nachází na rohu Zámečnické a Veselé ulice, nápis uvidíte z dálky a čajovna je hnedle v prvním patře.
Ve všední den tam mají od devíti do dvou, ale při úplňku až do šesti! Enjoy the moonlight!

V té čajovně, na jejíž název si nepamatuju, a nevzpomenu si ani přesně, kde je, jsme s kamarádem neúspěšně hledali
Wi-Fi. Do čajovny sice většinou chodíte odpočinout si od ruchu světa, někdy se s ním ale hold přecejen potřebujete
spojit. Houston měl problém. Spíš než příjemné přítmí tu byla tma jako v pytli a tak jsme oba brzy usoudili, že už nás to nebaví.

A konečně se dostáváme ke zlatému hřebu článku - čajovně Za Zrcadlem.
V té jsem už byl snad čtyřikrát nebo pětkrát, počítám-li dobře.
Vždy s partou kamarádů, které z města znám už dlouho a stihli jsme už spolu prožít mnohem víc, než jen posezení
nad šálkem dobrého čaje.
Najdete ji na ulici Jiráskova, nedaleko zastávky Konečného náměstí.
Vejdete do starobyle vypdajícího baráku, avšak na rozdíl od Dobré a Veselé čajovny se nevydáte po schodech nahoru,
nýbrž dolů. A kde je vlastně ono zrcadlo zmíněné v názvu? Inu, hned naproti vchodovým dveřím se na vás směje.
Čajovna je to středně velká, asi jako dvakrát můj pokoj.
Na stěnách toho nic moc nevisí, ale příjemná žlutá barva stěn lidské oko potěší, stejně jako relaxační hudba,
připomínající zde mnohem víc evropský chillout, než východ, přesto potěší lidské ucho.
Najdete tu pochopitelně opět jak běžné stoly (čtverhranné, nikoliv kulaté jako například v Dobré čajovně),
tak i vyvýšené pódium na ,,pozemní" posezení, kde se místo podušek můžete uvelebit i do velkého vypolstrovaného pytle.
Možnost vodní dýmky tu je samozřejmě také, druhů čaje habaděj, ačkoliv já sám jsem ochutnal jen dva
- Čínský sen, který si dávám pravidelně, je to žlutý čaj chutnající po mandlích a s mlékem,
a Mandlový krém, vyráběný z podobných ingrediencí a podobným způsobem, ale zdaleka ne tak dobrý
a mnohem hořčí, než Čínský sen.
Doporučit mohu také Ovocný Salep - dezert ve vysoké skleničce, sestávající z pudingu a ovoce a završený šlehačkovým
topem. Prostě mňam. Ano, jsem mlsný a lahodné dezerty, dobré čaje ani lednička si přede mnou nikdy nemohou být jisté...
A co je na čajovně Za Zrcadlem nejlepší? Ten ohromný výběr deskových her, které nabízí.
Nejen, že si posedíte u čaje, popovídáte s kamarády, případně pobafáte vodní dýmku, jako kdysi čínští mudrcové dávnověku, ale můžete ještě navíc pocvičit zrelaxované mozkové buňky a zabránit tak tomu, aby se z relaxu stalo otupění. Atmosféra je tu příjemná, svěží, lehká, pestrá, inspirující.
Mají tu ve všední dny od jedenácti do desíti, pak musíte králičí norou zase rychle ven.

Posledně jmenovanou čajovnu doporučuju obzvlášť, ale i v těch ostatních určitě stojí za to se aspoň zastavit.
I čajová kultura dělá Brno Brnem.

It´s time for a cup of tea!

Být na kluky má své výhody

16. listopadu 2013 v 15:20 | Jan Duha
Homosexuality may be the biggest wedge issue separating the three different types of Christians.

Jak jste si už, milí čtenáři, nejspíš z mých předchozích článků všimli, jsem gay.
A tak trošku mě vytáčí, že se o homosexualitě v nejrůznějších kruzích stále mluví jenom jako o problému.
Nebo o problémech s ní spojených. Nemůžeme mít děti, společnost se na nás dívá skrz prsty, bůhví, jestli nejsme devianti
a nestojí za námi tatíček ďábel.

Tak jsem si řekl, každá mince má přece dvě strany, a když všichni píšou jen o problémech, proč nenabídnout pohled
z druhé strany a nenapsat pro změnu něco o výhodách gayství.
Tento článek berte s nadsázkou, jeho účelem není ani tak dělat machra, nebo urážet heterosexuály, jako spíš nabídnout
nový úhel pohledu a snad i trochu pobavit.

Jaké jsou tedy podle mě výhody toho, být gayem?

1) Rozumíme holkám jinak, než hetero kluci.

Respektive, rozumíme tomu, jak se holka cítí, z pohledu holky, takže by se dalo říct, že jsme určitým mezičlánkem
mezi hetero holkou a klukem. Teda aspoň z psychologického hlediska :))
Zatímco heterosexuál si svou ženskou stránku doplňuje zvnějšku tím, že chodí s holkou, gay bere holku jako kamarádku,
a ženskou stránku má silnější sám v sobě.
Zvlášť starší generace často nechápe, že se s holkama nebavím přesto, že jsem gay, ale právě proto.
Protože holky jsou citlivější, a stejně jako většina gayů, přemýšlí víc srdíčkem, než hlavou, a tudíž se s nima můžu bavit
způsobem, který by průměrnému heterákovi připadal směšný nebo zženštilý, a řešit věci, které bych s heterákem
(a dost možná ani s jiným gayem) neřešil.
Spousta mých kamarádek, když se dozvěděly o mé orientaci, mě za to nejenže neodsoudily, ale naopak byly rády,
že si se mnou můžou povídat o vztazích s klukama a naše přátelství se ještě utužilo :)
V romantických filmech, jakož i v různých vtipných i méně vtipných sitcomech, je vidět jeden paradox.
I když heterosexuál dokáže na rozdíl od gaye milovat holku a jakožto pro partnerku pro ni udělat všechno,
tak taky na rozdíl od gaye nikdy úplně nepochopí, co se jí honí hlavou.
Může to pochopit z té pozice, že je její partner a řídí se heslem ,,moudřejší ustoupí".
Ale zřídkakdy to opravdu pochopí z pozice ,,vím, co teď přesně cítí".
Častokrát jsem si právě při sledování nějakého lehce předvídatelného Hollywoodského romantického filmu říkal,
jak je možné, že ten kluk nechápe, co ta holka cítí. Když je to tak jasné, teda aspoň pro mě.
Nerad bych se někoho dotknul, asi je to individuální záležitost, ale přijde mi, že hetero vztah má tak nějak obecně větší ,,jiskru", než gay vztah, který je v podstatě mnohem jednodušší.
(jak je to v lesbickém vztahu, je pro mě velkou neznámou, i když jsem slyšel , že lesbické vztahy bývají někdy ještě emotivnější, než ty heterosexuální - protože holky jsou zkrátka od přírody citlivá stvoření).

Jinak řečeno, zatímco dva gayové spolu chodí proto, že jsou v podstatě stejní, kluk s holkou spolu chodí proto,
že se naopak doplňují a více to mezi nimi ,,jiskří". Větší jiskra může znamenat i více hádek, ale je pravda, že gay vztah
může na druhou stranu právě kvůli naší ,,stejnosti" z pohledu heteráka vypadat sice stabilně, ale poněkud nudně,
až stroze.

2) Jsme soudržnější.

Je pravda, že GL komunita obecně víc drží při sobě a navzájem se podporuje, než hetero většina, i když výjimky se najdou
na obou stranách pomyslné barikády. Zprvu jsem byl trochu překvapenej, že se například všichni gayové mají navzájem
v přátelích na Facebooku. Taky statistiky potvrzují, že kluk s klukem si ve vztahu zřejmě rozumí víc, než s holkou, neboť
rozvodovost je u registrovaných partnerství nižší, než u klasických manželství.
Může to být samozřejmě způsobené tím, že gayové mají menší možnost najít vztah, pročež si stávajícího vztahu víc váží. Stejně tak větší soudržnost je typická pro všechny menší komunity, zvlášť, když se nějak výrazně odlišují od
většinové společnosti, takže chápu, že by se totéž dalo říct například o filatelistech nebo pěstitelích kaktusů ;)
Větší soudržnost má sice i své stinné stránky - drby se v gay komunitě šíří rychlostí blesku, nicméně i tak je fajn,
když vás přijde podpořit stejně teplý kamarád, pokud zrovna sdělujete mámě, zabrané do umývání nádobí nebo jiné
podobně bohulibé činnosti, že vaší nastávající nebude sousedovic Máňa, ale ,,nejlepší kamarád", u kterého jste každý víkend pečení vaření.

3) Méně dětí - větší flexibilita.

Pracovní trh jásá, že gayové a lesby mají v průměru mnohem méně dětí, než heterosexuálové, což nás činí
méně usedlými a více flexibilními. Někdo to nemusí vidět jako výhodu - chápu, že spousta queer lidí po adopci dětí
touží a ta možnost by tu být měla. Osobně bych se ale přikláněl spíš k životu pouze s partnerem, bez dětí.
Péče o dítě (ačkoli mám k dětem jinak kladný vztah), je přecejen velmi psychicky i finančně náročná.
Ovšem pohled na tento bod závisí na tom, jestli se má gay přizpůsobovat většinovému heterosexuálnímu rodinnému modelu (tedy o adopci usilovat), nebo spíš vytvářet model alternativní a tedy bezdětný.
To je samozřejmě záležitost ryze individuální a je to víceméně řečnická otázka.

4) Zmírňujeme vnitrodruhovou agresivitu.

Například u tučňáků je homosexuální komunita až desetiprocentní, a je dokázáno, že tato orientace u nich zmírňuje
vnitrodruhovou agresivitu, zvyšující se obzvláště při lovu, v ohrožení nebo při boji heterosexuálních samců o samice.
Gayové jsou takoví ti hodní kluci, kteří heterákům řeknou ,,no tak, chlapci, to chce klid, proč ty rvačky? Hoďte se do klidu. Mimochodem, dneska vám to ohromně sekne." Když to funguje u tučňáků, proč by to nemělo fungovat i u lidí?
Ovšemže funguje :)) , i když jak u kterých.

5) Redukujeme populaci.

Lidé jsou už přemnožení jako kobylky. Je nás už cca. 8 miliard a matička příroda s tím musí něco dělat.
Tak se hold narodí víc gayů. Pokud na mě někdo vyrukuje s argumentem, že gayové nejsou normální,
protože nemůžou mít děti, vždycky mu odpovím tímhle.
V přírodě se nic neděje bez příčiny, pokud nepočítáme jevy na subatomární úrovni.

6) Duhové zážitky.

Mně se ten gay - duhový svět zkrátka líbí.
Jako mnoho i mladých gay kluků svým zaměřením i v dnešní době stále trpí, tak já si naopak nedovedu představit,
že bych měl být hetero. Prostě beru to, že jsem gay, jako součást své osobnosti.
Poznal jsem díky svému gayství spoustu zajímavých lidí a zůčastnil se zajímavých událostí, které by mě jako
heterosexuála nejspíš naprosto minuly (například filmový festival Mezipatra nebo akce s dalšíma mladýma klukama
ve skupině GaTe). Při těchto akcích mám vždy pocit ,,tohle je vlastně taky rodina, tady jsem doma".
Dalo by se říct, že jsem, hlavně poslední dobou, víc hrdej na to, že jsem gay, než například na to, že jsem Čech
(pokud nepočítám vítězné hokejové či tenisové zápasy).
Sice jsem už i od pár gayů slyšel ,,není proč na to být hrdej", ale upřímně - když může být heterák hrdej na to,
že má ženu a tři děti - tak proč já bych nemohl být hrdej na to, že jsem gay?

7) Je to dar?

Slyšel jsem názor televizní hvězdy Oprah Winfrey, že homosexualita je svým způsobem dar od Boha
(nekřesťan by řekl ,,od Přírody"), protože tím, jak gayové a lesby v mnoha částech světa musí bojovat
s diskriminací a bránit svou lásku před nenávistí a pohrdáním okolí, si vypěstují určitou psychickou odolnost.
Že bychom byli, s nadsázkou řečeno, jakýmisi posly tolerance? Tohle se samozřejmě změní, až si většinová společnost
na homosexualitu zvykne, stejně, jako si zvykla na rovnoprávnost ras nebo volební právo žen.

8) Přinášíme barevnost do společnosti.

Společnost a příroda není zkrátka černobílá a bipolární, ale barevná.
Odborníci tomu říkají biologická diverzita a považují to za evoluční výhodu.
Známkou barevnosti a různorodosti společnosti je právě existence různých druhů lidí a skupin,
a tak, protože příroda chce být rozmanitá, máme mezi sebou různé národy, etnika, víry,
způsoby stravování - i sexuální orientace.
Slovo ,,gay" mimo jiné znamená v angličtině taky ,,veselý" nebo ,,pestrý".

9) My kluci jsme od přírody hezčí :))

Ne, nechci dělat ramena :), ale statisticky je na světě o něco víc heterosexuálních žen, než mužů,
na druhou stranu ale zase víc gayů, než leseb. Takže obecně je vlastně na světě dohromady víc lidí,
kterým se líbí kluci, než těch, kterým se líbí holky. Že by kluci byli tak nějak od přírody hezčí? :P
Slyšel jsem od jednoho gay kamaráda, že holky se do krásy musí malovat, ale kluci jsou krásní sami od sebe :)
Tím bych se nechtěl nějak dotknout holek, stále to jsou pro mě nejlepší kamarádky, teda většinou ;)

10) Plodit, nebo tvořit?

Údělem většiny heteráků je plodit děti, proto se jim někdy v komunitě anglofonních gayů přezdívá ,,breeders"
(ploditelé či chovatelé). Zplodit syna, postavit dům a zasadit strom - říkalo se kdysi.
No a mezi gayi je zase hodně těch, kdo přemýšlí srdíčkem a jejich hlavním údělem je tvořit. Tedy umělců.
Do téhle kategorie řadím i sebe - poslouchám a někdy i skládám hudbu, mám rád i literaturu, hodně čtu
a občas i sám píšu. Stejně tak je mezi gayi například spousta módních návrhářů či filmařů.
Jako by nám příroda chtěla říct: ,,Když nemůžeš plodit, no tak tvoř! Jdi za svým srdcem a tvoř!"
Trefně to vyjádřil režisér Zdeněk Troška, který se taky ke svému gayství hrdě hlásí: ,,Filmy, to jsou moje děti!"

Upřímně doufám, že článek splnil svůj účel a pobavil vás, ať už máte jakoukoliv sexuální orientaci, případně, že i někoho přiměl k zamyšlení, což by byl příjemný vedlejší efekt.

A BUĎTE GAY - VESELÍ :))