Prosinec 2013

Vztahy...

22. prosince 2013 v 15:34 | Jan Duha

Tématem týdne jsou vztahy, tož co o nich napsat?
Upřímně řečeno mě tohle téma celkem zaujalo, protože než jsem si vybral svůj současný obor,
chtěl jsem studovat psychologii. Baví mě poznávat různé druhy lidí a pomáhat jim s řešením jejich problémů,
takže by tato práce byla určitě zároveň i mým koníčkem.
Přestože mě naši od toho odrazovali, že prý je psychologů už hodně, jsem o tom fakt reálně uvažoval.

Původně jsem tohle téma chtěl pojmout hodně zeširoka, a rozebírat tu například mezigenerační vztahy, nebo
dokonce vztahy mezi národy, ale nakonec jsem se rozhodl nechat to na jiné články.
Stejně tak tu nebudu psát například o vztazích fyzikálních, protože to by byla fakt šílená nuda :))

Takže nakonec radši napíšu něco o svých vztazích s klukama.

To, že se mi kluci líbí, jsem si uvědomil už tak ve třinácti, a nijak extra to před svým okolím neskrývám :)
Od většiny lidí jsem slyšel, že prý na gaye vůbec nevypadám (nevím, jak bych měl vypadat :D)
Na tehdejší dobu vzpomínám dodnes s určitou nostalgií, přestože ji odvál čas jak písky starého Egypta,
protože tehdy jsem dal taky poprvé klukovi pusu (říkejme mu třeba L.)
Bylo to na táboře fyzikálního kroužku - bavíme se o době, kdy mi fyzika připadala mnohem méně nudná, než dnes.
Jenže L. byl o dost mladší, než já, a navíc mi tvrdil, že prý je gay ,,jenom někdy" :D
Nějaký regulérní vztah s ním jsem si rozhodně nedokázal představit.

Zhruba dva roky potom, pro změnu na anglickém táboře, se ke mně neustále tulil jeden kluk (dále H.),
který mi taky tvrdil, že je na holky. To už jsem si začínal říkat, že mám na ty heteráky nějak štěstí,
kdo ví, jestli za to nemůže globální oteplování :))
H. se na mě neustále lepil jak vosa na med a provokoval mě svou vypracovanou postavou.
I přesto mi pořád skálopevně tvrdil, že má holku. Jasně.

Moje největší láska, a zároveň asi největší zklamání, byl jistý P.F., se kterým jsem se seznámil na gymplu,
na lyžáku. Ano, opravdu měl iniciály P.F., jako nějaké přání :))
Bylo nám tehdy oběma šestnáct. Já jsem v té době měl pubertu v plném proudu, takže jsem dělal tak trochu
machra, zatímco on byl spíš taková sněženka.
Byl to štíhlej blonďáček s modrýma očima.
Říkal jsem si, tak ten musí být náš, protože ten kluk se choval vyloženě ,,gaysky", včetně toho, že kamarádil
v podstatě jenom s holkama, byl docela dost vykroucenej (ale u něj mi to nevadilo), a otáčel se snad za každým
pěkným klukem, kterej šel okolo.
Když jsme si s T., mojí dobrou kamarádkou, dali Martini, přemýšleli jsme, že ho pozveme k ní do pokoje,
kde jsme tancovali na nějakou muziku. Na něco se vymluvil, tak mě nakonec T. dokopala aspoň k tomu, abych mu napsal.
Odhodlal jsem se k tomu až na konci lyžáku, a co myslíte, že jsem se dozvěděl?
No samozřejmě, další heterák :)) ten kluk se na mě usmíval, kudy chodil, otáčel se snad za každým pěkným klukem, kterej ho minul, když ho kluk masíroval, tak byl celej bez sebe - ale jinak vůbec nebyl gay :D

Jenomže se našel nějakej inteligent z tý druhý třídy, se kterou jsme tam jeli, a ten začal všude roztrubovat
moji orientaci. Dozvěděl jsem se i hodně hnusný věci, například mi jeden kluk řekl, že kdyby se dozvěděl,
že se mi líbí, tak by mi utrhnul ruce. Po tomhle výroku jsem zapochyboval, jestli opravdu žiju v jednadvacátém století
a nikoliv ve dvanáctém, ale přesto jsem se k tomu hrdě přihlásil a od té doby mám na háku, co si o tom kdo myslí.
Byl pro mě velký zlom se takto vyoutovat před celou třídou, asi jako když celý život žijete za neviditelnou zdí -
a ta zeď najednou spadne.

Další kluk, do kterýho jsem byl zamilovanej, byl nějaký J., který seděl vedle mě v semináři Tvůrčího psaní.
(říkal jsem si, proč se tam nepřihlásit, už dříve jsem zkoušel psát básně, povídky a úvahy - a celkem mě to bavilo.)
Profesorka, která nás na ten předmět měla, byla tak nějak správně střelená, měla tak trochu teenagerskou povahu
a velmi nám rozuměla.
Díky tomuto předmětu jsem se taky seznámil s K., jednou ze svých nynějších nejlepších kamarádek.
J. byl velmi tichý, a v očích měl poněkud zkroušený výraz - jakoby ho něco trápilo, ale nikdy mi neřekl, co.
Vlastně obecně moc nemluvil - naše konverzace obvykle probíhala zhruba ve stylu ,,Čau" ,,Ahoj" ,,Půjčíš mi nůžky?"
,,Jasně" ,,Tak čau" :D Věděl jsem, že náš profesor chemie je taky gay, a mimochodem fakt zábavnej kluk :)
Dodnes si pamatuju, jak vždycky říkal; ,,Zkumavka není zbraň hromadného ničení!" :D
Jemu jsem se svěřil s tím, že se mi J. líbí, a on mi poradil, ať ho pozvu na kafe.
To se lehko řekne, ale než jsem se k tomu odhodlal, J. se vždy vytratil jak pára nad hrncem.
Naštěstí mi na něj K. sehnala přes kamarádky číslo. Poprvé mi na zprávu neodpověděl vůbec, podruhé napsal, že prý je
mimo Brno. No co, já se nikomu vnucovat nebudu.
Nicméně to číslo na něj mám pořád, a pořád si pamatuju jeho úsměv :)

Poslední kluk, do kterýho jsem byl zamilovanej, byl nějaký Z. Od mých předchozích lásek se lišil tím, že u něj jsem
na 100% věděl, že je na kluky. Seznámil jsem se s ním totiž, když mi bylo 20, na prázdninovce GaTe.
Asi nevíte, co to je. Je to organizace, která pořádá výlety a různé akce pro mladé gaye.
Nejspíš nemusím zdůrazňovat, že kdybych o existenci podobné organizace věděl dřív, tak tam jsem už od patnácti pečenej vařenej :) protože jsem předtím moc jiných gayů neznal, a ono se časem člověku omrzí chodit
do hospody s partou hetero spolužáků, a muset poslouchat, která holka má větší vnady :D
A pak se akorát cítit trapně, když se vás zeptají, která se vám líbí.

Ale zpět k Z. On nebyl hezkej, on byl prostě dokonalej :)) Byl to takovej štíhlej, křehkej klučina, ještě trochu opálenej
z italské dovolené. Prý elektrikář. Nedivil bych se tomu, měl takový trochu rozježený účes :))
Měl tmavě hnědý vlasy a hnědý oči. A taky hrozně milej úsměv. Byl jsem s ním zrovna na pokoji.
Skoro jsem měl strach, že se rozpustí, až zaprší :))
Všichni jsme ho měli rádi, ale já jsem na něj musel myslet od rána do večera.
Akce to byla parádní a užili jsme si spoustu legrace.
Stejně však ze všech kluků vzpomínám nejvíc právě na Z. Na to, jak jsem ho hladil ve vlasech, když vedle mě usínal.
Jak jsem ho líbal na jeho tváře jako broskvičky :)
Jak jsem ho přikrýval, aby mu nebyla zima.
Jak jsem ho držel za ruku a šeptal jsem mu, jak je krásnej.
Nejvíc mě rozesmálo, když Z. svým medovým hláskem přede všemi prohlásil: ,,Ale o mně nikdo neví, že jsem gay!
O mě to fakt nikdo ani netuší! Sice se mě už asi pět lidí v práci zeptalo, jestli náhodou nejsem gay, ale já jsem
vždycky řekl, že néé..." Měl jsem co dělat, abych se nerozchechtal.
Prázdninovka měla téma ,,Říše divů", a pro mě to říše divů opravdu byla. I pokud nepočítám Z.
Jenže život není Hollywoodský film, a tak teď nebude následovat ,,a žili spolu šťastně až do smrti".
Z. je hold až z Prahy a kdoví, kdy ho zase uvidím...

A teď? Po dalším roce a půl? No, stále single. Na seznamky už nejspíš začnu kašlat.
Většina kluků, co tam chodí:
1) si dělá srandu
2) neodpoví vám na zprávu
3) jsou z vidlákova na druhé straně republiky
4) nelíbí se mi
5) vždycky, když si s nima domluvíte rande, vymluví se, že ,,zrovna teď" opravdu
nemůžou, protože mají práci
6) když jim řeknete, že se vám líbí, začnou vás ignorovat
7) nejdřív se jim líbíte a pak z toho najednou ,,nic nebude"

Takže tak. Co napsat závěrem? Asi jsem měl opravdu studovat psychologii, protože chování některých lidí zkrátka nechápu. Otázka je, nakolik bych ji dokázal aplikovat sám na sebe :D
Už si z toho věčného hledání začínám připadat jak Google :))

A úplně na závěr, kluci, proboha, nežijete v patnáctém století.
Když jste gayové, tak si to proboha PŘIZNEJTE! :D

Uff, takhle dlouhej článek jsem dlouho nenapsal.