Leden 2014

Vztahy vol.2

24. ledna 2014 v 16:26 | Jan Duha



O svých nejrůznějších - větších či menších - pokusech navázat partnerský vztah jsem už psal v předešlém článku
na téma týdne ,,Vztahy". Protože se však, především v právě uběhlých dvou měsících, hodně věcí změnilo, cítím potřebu
napsat něco jako pokračování. Nu, a tak tu máme ,,Vztahy vol.2".
Od časů, kdy jsem byl zamilovanej do Z., uplynulo už hodně vody, přesněji řečeno zhruba rok a půl.
Nějakou dobu jsem na něj musel neustále myslet, jak už to tak u lásky bývá.
Mám pocit, že mě měl taky rád, i když si nejsem jistý, zda tolik, jako já jeho.
Ale zkuste se pouštět do vztahu s klukem, kterej žije 200 km od vás a viděli jste ho jednou v životě na jedné společné akci.
Vytvořit takový vztah je těžší než rozvázat gordický uzel, a ještě těžší je ho udržet.
J., ke kterému jsem pořád podvědomě něco cítil, je teď taky mimo Brno.
Přišly jiný časy, přišla vejška. V naší třídě jsou asi dva kluci, kteří se mi líbí, bohužel oba hetero.
Jeden z nich, P., je můj dobrej kamarád, se kterým často vedu sáhodlouhé diskuze, hlavně o politice, umění a vegetariánství. P. se jako jediný zúčastnil mnou pořádané oslavy jednadvacetin u mě doma, čehož si velmi vážím,
přestože celá oslava probíhala v tak trochu partyzánském duchu, jednohubky se dělaly za pochodu, brambůrky kupovaly též v rychlosti a třešně byly lehce kyselé.
Vážím si i toho, že o mně P. ví, že jsem gay a bere to v pohodě
(i když to o mně vlastně ví většina lidí v mém okolí a ti, co to neví, tak to určitě aspoň tuší - hold mezi naší generací
už to není takový problém - i přesto mám občas strach to říct).

Ten druhý, R., je více sportovně založený, a taky si celkem rozumíme.
Nejdřív jsem si o něm myslel, že na kluky bude, protože se v některých věcech chová tak trochu ,,žensky", asi jako většina gayů. Stejně tak přede mnou nikdy moc nemluvil o holkách. Už jsem si skoro začínal říkat ,,tak ten je můj!" :D
Ale když měl na jedné hodině přeložit z angličtiny větu ,,this is my boyfriend´s picture", a prohlásil, že to je ,,úchylná věta", docela se mě tím dotknul. Najevo jsem však nedal nic.
I tak jsme dodnes blízcí kamarádi a dodnes o holkách moc nemluví, takže určité ,,podezření" mám stále ;)

Ze skupiny GaTe, o které jsem psal dřív, se mi pochopitelně líbí několik kluků, ale tak nějak víc jsem se kontaktoval
pochopitelně jen s některými. Například jsme si psali s jistým M., ale když jsem mu napsal, že se mi líbí, tak nereagoval
a začal se ke mně chovat celkově odtažitě. I když jsme se pak viděli osobně, když jsme se byli s klukama projít po vánočních trzích. Vůbec se choval divně, uhýbal, když jsem se mu podíval do očí a vyloženě mi dával najevo, že se se mnou nechce bavit, i když to neřekl. A to přesto, že na jiné akci, kde jsme se poznali, jsme se spolu bavili víc než dost
a výborně jsme si rozuměli. Nevím, v čem byla chyba.Buď se styděl, anebo jsem se mu nelíbil, ale stejně mi to přijde trochu nefér. Já se přece taky nepřestanu bavit s klukem, jenom proto, že se mi nelíbí.
To přece v kamarádství nehraje roli. Když už mi nechtěl říct natvrdo ,,nelíbíš se mi", měl zvolit eufemističtější variantu ,,nejsi můj typ". Tak to praktikuju já :)

No ale pojďme dál. Cca. na začátku prosince jsem se zakoukal do jistého K. Je mu asi 26, je urostlej, tmavovlasej
a má hrozně pěkný, hnědý oči. Před pár dnama jsme spolu byli v hospodě, já, on a pár kamarádů kolem skupiny GaTe
a jistého P.S., který měl ten den zrovna v jedné z brněnských galerií výstavu fotek z exotické dovolené.
Dělal jsem K. určité náznaky, díval jsem se mu dlouze do očí a doufal jsem, že to třeba pobere. Nepobral,
můj pohled celkem dost znuděně oplácel, než svůj zrak opětovně zabořil do na stole ležícího tataráku.
Vtipné je, že jednou ze zálib K. je focení modelů, často v lehce erotických pozicích.
A že občas fotí právě i toho Z., do kterýho jsem byl zamilovanej před rokem a půl :D
Fotka Z. ležícího na pláži s časopisem Vogue mě dokáže upomenout na ,,staré dobré časy", jako by byly opět zde.
Kde ty loňské sněhy jsou... (njn, takový jsem já, někdy se vyjadřuju dost stručně, ale když mě chytne nostalgie nebo nějaká jiná vzletná nálada, mluvím zásadně v květnatých poetických aforismech) :))
Nakonec jsem se odhodlal k tomu, pozvat K. přes FB na kafe, ale odmítl, takže nejspíš šanci nemám. I když...

Během prosince a ledna jsem byl na rande celkem se dvěma klukama (pochopitelně postupně, to dá rozum) :D
Oba jsem potkal na seznamce, i když kařdého na jiné.
S tím prvním, P.T., jsem si vyšel den před Silvestrem.
Byl o pět let starší než já (to by mi nevadilo, starší kluci se mi většinou líbí), ale zjistil jsem , že si moc nemáme co říct.
Prý nejsem jeho typ, ok :) On vlastně taky ne. Při setkání s ním jsem si především uvědomil, že fotky hodně zkreslují.
Na fotkách totiž vypadal docela pěkně, ale v reálu měl takové dost zplihlé vlasy a protáhlej obličej.
Takže jsme se tak nějak oba shodli, že se neshodnem, ale kamarádi jsme víceméně zůstali, i když jsme jinak v kontaktu
pouze přes FB.
Bylo to takový čupr rande, nejdřív jsme chtěli jít na kafe do Moravské Zemské knihovny, ale zjistili jsme,
že má zavřeno jak kavárna, tak knihovna, tak jsem ho akorát milostivě vyprovodil k němu domů :D

Ten druhý, H.F. se mi naopak líbil a já jemu. U něj měly fotky opačný efekt.
Byl na nich pěknej, ale zároveň na nich vypadal trochu vykrouceně, zatímco v reálu zženštilej vůbec nebyl.
Byl o čtyři roky mladší, štíhlej a hnědý vlasy do čela.
Tvrdil mi, že je bisexuál a že má holku, ale chtěl by to zkusit i s klukem.
U mě to vlastně bylo taky ze stejných pohnutek a taky poprvé.
Ač to může být trochu divný, tak jsem předtím s žádným klukem nic kromě líbání neměl.
Klidně se do mě pusťte, že jsem děvka, když jsem chtěl s klukem jen sex a nebyl v tom žádný citový kapitál,
ale fakt, že jsem byl do té doby de fakto panic, mě snad omlouvá :D
Dali jsme si rande v úterý asi před čtrnácti dnama.
Trochu jsme si s H.F. povídali o škole i o vztazích. Zavedl mě k sobě domů.
Bydlí hned vedle hřbitova, jak romantické :D
Žije v menším bytě na okraji města. Pokoj má zařízený moc pěkně, i když skromně.
Chvíli jsme si povídali a něco jsme i popili, i když medovina to nebyla, a taky jsme zapomněli zpívat bardské písně,
jako správní slovanští bratři :))
Svíčky se rovněž nekonaly.
Zato byl na mě moc hodný a něžný. Líbal úžasně. Vykouřili jsme i dýmku míru (nechci být příliš vulgární).
Pak mě vyprovodil zpátky na zastávku, kde jsem potkal kámoše H.Š. a navzájem jsem je představil.
H.Š. se divil, co s H.F. venku děláme a odkud se známe. Řekl jsem, že jsme si vyšli do města, což byla v podstatě pravda,
jen ne celá. Pak se vrátil domů. Chvíli jsme s H.Š. řešili filmy, neboť je kameraman, a já jsem se pak též vrátil domů
a nějakou dobu jsem H.F. nemohl vyhnat z hlavy.
Dokonce jsem pár dnů nato pokusil najít jeho barák, neúspěšně, protože jsme tam tehdy šli potmě a už si ani nepamatuju název ulice.

A jestli k H.F. něco cítím? Popravdě nevím. Je pro mě, jak se občas říká, kamarád s výhodama.
S tou holkou se rozešel, aspoň tak hovoří jeho FB profil, kde je zase nezadaný.
Vážný vztah s klukem by prý nechtěl, ale na tom, že se mu líbím, to nic nemění.
Nejspíš za ním budu muset znovu zajít, nebo mu něco napsat, abychom konečně vyřešili, jak to mezi námi bude.
A do toho všeho se mi ještě líbí K. :D je to moc zamotaný? Ztrácíte se v tom? Nedivím se.
Mé výkyvy nálad jsou opravdu někdy jako rozbouřené moře.
V každém případě si myslím, že už jsem na cestě k Lásce, o níž celé toto téma je, udělal další krok.
Ať už ten pravý bude H.F., K., nebo někdo úplně jiný, bez kluka, který mě bude milovat a bude mi oporou, si budu
pořát připadat jako poloprázdný džbán.

Tak tedy hledám. Hledám, kde by jiskra mojí lásky mohla zažehnout oheň.
Znovu stoupám do výšin melancholických euforií
Další kapitola příběhu, který píše můj život.

Oj, zase ty mé vzletné nálady, zas ten poetický jazyk :))

Zdravím čtenáře, doufám, že to nebylo moc dlouhé...

Proč nejsem vegetarián?

15. ledna 2014 v 20:34 | Jan Duha
Tak tady máme na obrázku, prosím pěkně, typický, mezinárodně proslulý, Wiener Schnitzel neboli vídeňský řízek.
Schází už snad jen oddělená přihrádka s brambory a cibulí v láku.
Tento obrázek, který ve mně vzbuzuje silný pocit hladu, ačkoliv jsem právě večeřel, může pochopitelně pohoršit
(a pravděpodobně také pohorší) spoustu vegetariánů a veganů. No a o nich přesně bude tenhle článek.
Bude o tom, proč já maso jím, proč mi to přijde přirozené a proč se odmítám zařadit do těchto bezmasých škatulek,
vyčleňujících se z mainstreamového stravovacího spektra běžné populace.

Mám asi tři kamarády - respektive dva kamarády a jednu kamarádku, abych byl genderově korektní - o kterých vím,
že se hlásí k vegetariánství nebo veganství.
(Pro věci neznalé - vegetarián je člověk, který nejí pouze maso, zatímco vegan odmítá i konzumaci ostatních potravin
živočišného původu, jako je například mléko, med nebo vejce, ale o tom dost v chytrých knihách a na internetu).
Na začátek musím podotknout, že rozhodně nechci nikomu mluvit do jeho životního stylu a je samozřejmě věcí každého,
jak se stravuje, stejně jako je věcí každého například koho miluje nebo jakou víru vyznává.
Sám patřím hned do několika menšin (studenti VŠ, gayové, lidi s brýlemi, čtenáři Nového Prostoru apod.), takže naprosto
chápu lidi, kteří nějakým způsobem vybočují z běžné masy šedého průměru, ať už tím, jak se narodili, nebo tím,
co si zvolili. Proto tento článek berte pouze jako vyjádření mého subjektivního názoru, nikoliv jako útok na někoho
či snad snahu někomu diktovat, jak má žít.

Jaké jsou nejčastější argumenty vegetariánů, proč maso ne e?

1) Při výrobě masa trápíme a zabíjíme zvířata - a ona trpí!

To je sice pravda, jenže zabíjení živých bytostí se nikdy nelze zcela vyhnout.
Co pak rostliny, které musí zabít vegetarián či vegan, aby se najedl?
Co miliony bakterií, které zemřou, když si umýváte ruce?
Jeden kamarád - novopečený vegan - mi na to argumentoval, že rostliny a bakterie nemají nervovou soustavu,
tudíž jejich vědomí není na takové úrovni, jako vědomí zvířat anebo nás lidí, a tím pádem nevnímají utrpení
tak intenzivně. Nicméně také jsou to živé bytosti, také musí zemřít naší rukou a také vnímají, když je
nějakým způsobem poškodíme, resp. usmrtíme. Kdybychom zašli do extrému, museli bychom se nakonec živit
pouze slanou vodou - u té bychom měli stoprocentní jistotu, že není živá a že nic necítí.
Problém utrpení zvířat lze řešit podporou lokálních farem a biochovů.
Zde žijí zvířata v mnohem lepších podmínkách, než v klasických velkochovech, jsou zdravěji krmena s menším použitím chemie a trpí mnohem méně.
I kdybychom brali vážně tento argument, tak vysvětluje pouze vegetariánství, nikoliv veganství.
Pokud chci vyrobit šunku, musím zabít zvíře. Jak ale poškodím kupříkladu takovou krávu tím, že jí odeberu mléko,
anebo včely tím, že z produktů jejich metabolismu vyrobím med?

2) Člověk je z podstaty býložravec, maso k životu nepotřebuje.

To podle mě není pravda, mnohé vědecké důkazy naopak naznačují, že konzumace masa vedla u člověka ke zvětšení mozku, především řečového centra. Bílkoviny obsažené v mase sice lze nahradit např. luštěninami, tofu nebo sójou.
Jsem ale velmi skeptický k tomu, že by tyto potraviny dokázaly maso nahradit dlouhodobě či dokonce trvale,
ačkoliv vegetariánským jídlem jednou týdně také neopovrhnu.

3) K odmítání masa mám náboženské důvody (např. Hari Krišna).

Proti tomu v podstatě nelze argumentovat, protože víra je svobodným rozhodnutím každého jednotlivce.
Je to zkrátka srdeční záležitost, stejně jako například láska nebo umění.
Ty také vnímá každý jinak, přestože má každý přibližnou představu, o co zhruba jde.
S jedním příslušníkem Hari Krišna jsem na toto téma hovořil. Používal především argument 1) s tím, že jezení masa způsobuje špatnou karmu. Já ale nevěřím, že karma funguje tímhle způsobem, stejně tak nepracuji na jatkách
a zabíjačky jsem se zúčastnil snad jednou v životě.
Z hlediska mé víry - buddhismu - je tedy všechno v pořádku, ačkoliv příslušníci hnutí Hari Krišna se nad tím zřejmě budou do nekonečna pohoršovat.
Pronesením mantry OM MANI PADME HUM mohu pomoci všem živým bytostem k osvícení - včetně toho nebohého čuníka či kuřete na mém stole.
Tento Krišňák, se kterým jsem se na ono téma bavil, se mě zeptal, zda mi připadá slabý nebo nemocný.
Nepřipadal, a tak jsem po pravdě odpověděl ,,ne", načež on vítězoslavně prohlásil ,,no vidíš, a taky jsem vegetarián!"
Pokud bych ho někdy znovu potkal, možná bych znovu odpověděl ,,ne", ale skepticky, a možná trochu sarkasticky,
bych dodal ,,zatím..."

4) Jsem vegetarián z ekonomických důvodů.

Má-li člověk hluboko do kapsy, dá se přece šetřit i jiným způsobem, než vysazením masa z jídelníčku.
Například bydlením v ekologicky udržitelných domech, snížením spotřeby elektřiny nebo
používáním úsporných žárovek.
Ekonomický argument také neplatí v rodinách, kde vegetariáni jsou jen někteří členové a jiní ne - zde je nutnost
vařit dva druhy jídel, vždy jedno s masem a jedno bez - a to se naopak značně prodraží.

5) Jsem vegetarián, protože je to in.

K tomu snad netřeba se vyjadřovat, až začnou být in například kostkované košile, tento typ člověka na ně nedá dopustit,
až z módy vyjdou, také u něj skončí vzadu ve skříni.

6) Je to tradice naší rodiny, komunity či státu.

Na tohle se dá říct snad jen - proti gustu žádný dišputát, ačkoliv lze namítnout, že člověk není automaticky povinen
dělat určitou věc jen proto, že ji dělá většina členů jeho rodiny či komunity.

Většina ostatních vegetariánských/veganských argumentů se točí kolem šesti zde uvedených.
V každém případě však prosím vegetariány a vegany, aby omezili příspěvky na Facebooku i jinde
ve veřejném prostoru, které zobrazují zmrzačená a trpící zvířata.
Mohu všechny čtenáře ujistit, že to nedělá nijak dobře ani nám, kteří maso jíme.
Já osobně na zvířata nedám dopustit, například kočičí předení mě vskutku uklidňuje.
Respekt mám i ke zvířatům hospodářským, která nám dávají mléko, maso či vejce, i když je kvůli tomu musíme
určitým způsobem omezovat. Vždyť musíme omezovat i sami sebe, nemůžeme si vždy a všude dělat, co nás napadne.
V každém případě doufám, že tento článek co nejvíce lidí pobavil, přiměl k zamyšlení a některé vegetariány
snad i k přehodnocení některých svých postojů, i když to nebyl primární záměr.
Flamewar mezi masojedy a vegetariány zřejmě ještě nějakou dobu neutichne...

Každopádně si na závěr neodpustím menší vtípek, že i vegetariána potěší pořádnej řízek, případně roštěnka v posteli :))