Vztahy vol.2

24. ledna 2014 v 16:26 | Jan Duha



O svých nejrůznějších - větších či menších - pokusech navázat partnerský vztah jsem už psal v předešlém článku
na téma týdne ,,Vztahy". Protože se však, především v právě uběhlých dvou měsících, hodně věcí změnilo, cítím potřebu
napsat něco jako pokračování. Nu, a tak tu máme ,,Vztahy vol.2".
Od časů, kdy jsem byl zamilovanej do Z., uplynulo už hodně vody, přesněji řečeno zhruba rok a půl.
Nějakou dobu jsem na něj musel neustále myslet, jak už to tak u lásky bývá.
Mám pocit, že mě měl taky rád, i když si nejsem jistý, zda tolik, jako já jeho.
Ale zkuste se pouštět do vztahu s klukem, kterej žije 200 km od vás a viděli jste ho jednou v životě na jedné společné akci.
Vytvořit takový vztah je těžší než rozvázat gordický uzel, a ještě těžší je ho udržet.
J., ke kterému jsem pořád podvědomě něco cítil, je teď taky mimo Brno.
Přišly jiný časy, přišla vejška. V naší třídě jsou asi dva kluci, kteří se mi líbí, bohužel oba hetero.
Jeden z nich, P., je můj dobrej kamarád, se kterým často vedu sáhodlouhé diskuze, hlavně o politice, umění a vegetariánství. P. se jako jediný zúčastnil mnou pořádané oslavy jednadvacetin u mě doma, čehož si velmi vážím,
přestože celá oslava probíhala v tak trochu partyzánském duchu, jednohubky se dělaly za pochodu, brambůrky kupovaly též v rychlosti a třešně byly lehce kyselé.
Vážím si i toho, že o mně P. ví, že jsem gay a bere to v pohodě
(i když to o mně vlastně ví většina lidí v mém okolí a ti, co to neví, tak to určitě aspoň tuší - hold mezi naší generací
už to není takový problém - i přesto mám občas strach to říct).

Ten druhý, R., je více sportovně založený, a taky si celkem rozumíme.
Nejdřív jsem si o něm myslel, že na kluky bude, protože se v některých věcech chová tak trochu ,,žensky", asi jako většina gayů. Stejně tak přede mnou nikdy moc nemluvil o holkách. Už jsem si skoro začínal říkat ,,tak ten je můj!" :D
Ale když měl na jedné hodině přeložit z angličtiny větu ,,this is my boyfriend´s picture", a prohlásil, že to je ,,úchylná věta", docela se mě tím dotknul. Najevo jsem však nedal nic.
I tak jsme dodnes blízcí kamarádi a dodnes o holkách moc nemluví, takže určité ,,podezření" mám stále ;)

Ze skupiny GaTe, o které jsem psal dřív, se mi pochopitelně líbí několik kluků, ale tak nějak víc jsem se kontaktoval
pochopitelně jen s některými. Například jsme si psali s jistým M., ale když jsem mu napsal, že se mi líbí, tak nereagoval
a začal se ke mně chovat celkově odtažitě. I když jsme se pak viděli osobně, když jsme se byli s klukama projít po vánočních trzích. Vůbec se choval divně, uhýbal, když jsem se mu podíval do očí a vyloženě mi dával najevo, že se se mnou nechce bavit, i když to neřekl. A to přesto, že na jiné akci, kde jsme se poznali, jsme se spolu bavili víc než dost
a výborně jsme si rozuměli. Nevím, v čem byla chyba.Buď se styděl, anebo jsem se mu nelíbil, ale stejně mi to přijde trochu nefér. Já se přece taky nepřestanu bavit s klukem, jenom proto, že se mi nelíbí.
To přece v kamarádství nehraje roli. Když už mi nechtěl říct natvrdo ,,nelíbíš se mi", měl zvolit eufemističtější variantu ,,nejsi můj typ". Tak to praktikuju já :)

No ale pojďme dál. Cca. na začátku prosince jsem se zakoukal do jistého K. Je mu asi 26, je urostlej, tmavovlasej
a má hrozně pěkný, hnědý oči. Před pár dnama jsme spolu byli v hospodě, já, on a pár kamarádů kolem skupiny GaTe
a jistého P.S., který měl ten den zrovna v jedné z brněnských galerií výstavu fotek z exotické dovolené.
Dělal jsem K. určité náznaky, díval jsem se mu dlouze do očí a doufal jsem, že to třeba pobere. Nepobral,
můj pohled celkem dost znuděně oplácel, než svůj zrak opětovně zabořil do na stole ležícího tataráku.
Vtipné je, že jednou ze zálib K. je focení modelů, často v lehce erotických pozicích.
A že občas fotí právě i toho Z., do kterýho jsem byl zamilovanej před rokem a půl :D
Fotka Z. ležícího na pláži s časopisem Vogue mě dokáže upomenout na ,,staré dobré časy", jako by byly opět zde.
Kde ty loňské sněhy jsou... (njn, takový jsem já, někdy se vyjadřuju dost stručně, ale když mě chytne nostalgie nebo nějaká jiná vzletná nálada, mluvím zásadně v květnatých poetických aforismech) :))
Nakonec jsem se odhodlal k tomu, pozvat K. přes FB na kafe, ale odmítl, takže nejspíš šanci nemám. I když...

Během prosince a ledna jsem byl na rande celkem se dvěma klukama (pochopitelně postupně, to dá rozum) :D
Oba jsem potkal na seznamce, i když kařdého na jiné.
S tím prvním, P.T., jsem si vyšel den před Silvestrem.
Byl o pět let starší než já (to by mi nevadilo, starší kluci se mi většinou líbí), ale zjistil jsem , že si moc nemáme co říct.
Prý nejsem jeho typ, ok :) On vlastně taky ne. Při setkání s ním jsem si především uvědomil, že fotky hodně zkreslují.
Na fotkách totiž vypadal docela pěkně, ale v reálu měl takové dost zplihlé vlasy a protáhlej obličej.
Takže jsme se tak nějak oba shodli, že se neshodnem, ale kamarádi jsme víceméně zůstali, i když jsme jinak v kontaktu
pouze přes FB.
Bylo to takový čupr rande, nejdřív jsme chtěli jít na kafe do Moravské Zemské knihovny, ale zjistili jsme,
že má zavřeno jak kavárna, tak knihovna, tak jsem ho akorát milostivě vyprovodil k němu domů :D

Ten druhý, H.F. se mi naopak líbil a já jemu. U něj měly fotky opačný efekt.
Byl na nich pěknej, ale zároveň na nich vypadal trochu vykrouceně, zatímco v reálu zženštilej vůbec nebyl.
Byl o čtyři roky mladší, štíhlej a hnědý vlasy do čela.
Tvrdil mi, že je bisexuál a že má holku, ale chtěl by to zkusit i s klukem.
U mě to vlastně bylo taky ze stejných pohnutek a taky poprvé.
Ač to může být trochu divný, tak jsem předtím s žádným klukem nic kromě líbání neměl.
Klidně se do mě pusťte, že jsem děvka, když jsem chtěl s klukem jen sex a nebyl v tom žádný citový kapitál,
ale fakt, že jsem byl do té doby de fakto panic, mě snad omlouvá :D
Dali jsme si rande v úterý asi před čtrnácti dnama.
Trochu jsme si s H.F. povídali o škole i o vztazích. Zavedl mě k sobě domů.
Bydlí hned vedle hřbitova, jak romantické :D
Žije v menším bytě na okraji města. Pokoj má zařízený moc pěkně, i když skromně.
Chvíli jsme si povídali a něco jsme i popili, i když medovina to nebyla, a taky jsme zapomněli zpívat bardské písně,
jako správní slovanští bratři :))
Svíčky se rovněž nekonaly.
Zato byl na mě moc hodný a něžný. Líbal úžasně. Vykouřili jsme i dýmku míru (nechci být příliš vulgární).
Pak mě vyprovodil zpátky na zastávku, kde jsem potkal kámoše H.Š. a navzájem jsem je představil.
H.Š. se divil, co s H.F. venku děláme a odkud se známe. Řekl jsem, že jsme si vyšli do města, což byla v podstatě pravda,
jen ne celá. Pak se vrátil domů. Chvíli jsme s H.Š. řešili filmy, neboť je kameraman, a já jsem se pak též vrátil domů
a nějakou dobu jsem H.F. nemohl vyhnat z hlavy.
Dokonce jsem pár dnů nato pokusil najít jeho barák, neúspěšně, protože jsme tam tehdy šli potmě a už si ani nepamatuju název ulice.

A jestli k H.F. něco cítím? Popravdě nevím. Je pro mě, jak se občas říká, kamarád s výhodama.
S tou holkou se rozešel, aspoň tak hovoří jeho FB profil, kde je zase nezadaný.
Vážný vztah s klukem by prý nechtěl, ale na tom, že se mu líbím, to nic nemění.
Nejspíš za ním budu muset znovu zajít, nebo mu něco napsat, abychom konečně vyřešili, jak to mezi námi bude.
A do toho všeho se mi ještě líbí K. :D je to moc zamotaný? Ztrácíte se v tom? Nedivím se.
Mé výkyvy nálad jsou opravdu někdy jako rozbouřené moře.
V každém případě si myslím, že už jsem na cestě k Lásce, o níž celé toto téma je, udělal další krok.
Ať už ten pravý bude H.F., K., nebo někdo úplně jiný, bez kluka, který mě bude milovat a bude mi oporou, si budu
pořát připadat jako poloprázdný džbán.

Tak tedy hledám. Hledám, kde by jiskra mojí lásky mohla zažehnout oheň.
Znovu stoupám do výšin melancholických euforií
Další kapitola příběhu, který píše můj život.

Oj, zase ty mé vzletné nálady, zas ten poetický jazyk :))

Zdravím čtenáře, doufám, že to nebylo moc dlouhé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama