Nekonečný boj s prokrastinací

16. května 2014 v 17:28 | Jan Duha


Nedávno jsem někde na síti natrefil na jeden zajímavý knižní titul - Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, a neboť jsem vášnivým knihomolem, který přečte skoro vše, co mu přijde pod ruku, zařadil jsem tuto knihu do seznamu
těch, které si v blízké budoucnosti hodlám koupit či zapůjčit v knihovně.
Nejspíš se do jejího čtení tedy pustím někdy v mezičase mezi louskáním všech možných dílů Zeměplochy od Terryho Pratchetta, kterou mi už kdysi dávno doporučil jeden dobrý kamarád, a Prázdným místem od paní Rowlingové,
odehrávajícím se - údajně - ve vesnickém, oproti slavnějšímu Harrymu ne příliš magickém - prostředí.

Ale zpět k prokrastinaci. Jedná se o fenomén, se kterým se už nejspíš ve svém životě setkala většina z vás.
Sám jsem ještě v prváku nevěděl, co to je, nyní, ve druháku, to již velmi dobře chápu a vím, že se jedná o něco,
s čím mám sám vleklé obtíže.

Slovo prokrastinace pochází z latinského ,,pro cras", doslova ,,na zítra", nebo ,,pro zítřek", a stručně řečeno se,
jak už zřejmě i neznalí tuší, jedná o chronické, dle některých odborníků až chorobné odkládání povinností
na pozdější, neurčitou dobu.

Určitě mnozí z vás znají ten pocit, kdy v deset hodin večer zíráte do monitoru na otevřenou, žalostně prázdnou stránku
ve Wordu, a ne a ne se přinutit konečně začít psát tu zatracenou seminárku, kterou máte příští den ráno odevzdat.
Důležitější je přece uklidit pokoj, dočíst právě přeložený detektivní trhák od Agathy Christie, uvařit, jít plavat anebo do posilovny... důležitější je pro vás v tom momentě všechno, jen ne činnost, do které jste se původně chtěli pustit.

Ale proč? Proč lidé prokrastinují? Co je hlavní příčinou tohoto neblahého, leč v současnosti velmi rozšířeného společenského jevu? Dle názoru psychologů je to jakási obrana člověka před stresem.
Doba je uspěchaná, valí se na nás hora úkolů a informací, ze všech možných stran, a my si v určité chvíli přestaneme vědět rady. Profesor se špatně vyspal a dal nám F za seminárku, kterou jsme smolili přes týden, střídajíc to s tříhodinovým spánkem. Šéfovi utekla žena a my jsme byli první na ráně, na koho se mohl vyřvat. Ten neukázněný řidič nás opravdu nemusel předjíždět myškou do kopce a té odborné literatury, kterou máme tento týden přečíst, by také mohlo být méně. Nevíme, co s tím, a tak před tím utíkáme. Když nestačíme se světem držet tempo, tak jakoby schválně uhneme do lenosti, podvědomě rebelujeme nečinností, protestujeme nicneděláním.
Okolí nás žene, abychom přidali, a my místo toho usilovně šlapeme na brzdy. Je to však správně?

Zajímavé je také zjištění, že statisticky více prokrastinují lidé s vyšším vzděláním.
Mohlo by se to zdát nelogické. Na vysoké škole a v práci je přece mnohem větší počet a náročnost úkolů, stejně jako tlak na výkonnost a přesnost, než na základní, nebo střední škole.
Zde odborníci rozvádějí myšlenku, že prokrastinace je forma obrany před stresem.
Stres, přestože je v dnešní rychlé době velkým problémem, může být i do jisté míry motivačním faktorem.
Když pracujeme na úkolu den před prezentací, jsme blízkostí deadlinu donuceni pracovat rychle a co možná nejefektivněji, abychom úkol mohli příští den se zaujetím, stručně a přitom výstižně odprezentovat.
Pozdní čas a strach ze zmaru nás tlačí k tomu, abychom podali co nejlepší výkon.
Zatímco pokud do odevzdání zbývá týden a to, jak dopadne Komisař Rex, nebo zda nám nevystydlo kafe, je pro nás momentálně mnohem důležitější, než jak obstojí naše prezentace, dost možná se na ni tolik soustředit nebudeme, jako kdybychom ji psali ,,na vlásku". Dalo by se to snad považovat za určitou omluvu pro chronické prokrastinátory.

Na mém příkladu se, myslím, obě hypotézy potvrzují (tedy, řečeno vědeckým jazykem, stávají se z nich teorie).
Skutečně jsem si všiml, že nejvíce prokrastinuju teď. V současné době, na univerzitě.
Na základní škole jsem úkoly plnil svědomitě a oplakával jsem každou dvojku či trojku, a pokud jsem nějaký úkol neodevzdal, byla to spíš otázka děravé hlavy, než prokrastinace.
Na střední už jsem se už musel smířit i s mnohem vyššími čísly, než pouze jedna a dva, předmětů bylo mnohem více a času méně. Příležitostí něco odkládat na poslední chvíli tedy moc nebylo, ale na střední škole už vás takové to prvoplánové nadšení, že do školy chodíte a všeobecný základkový idealismus se školou spjatý, dávno přejde.
A tak jsem začal prokrastinovat, přestože jsem to slovo tehdy ještě vůbec neznal.
Najednou začali být důležitější kamarádi, hospoda, knížky, plavání...

Nicméně vrcholu moje prokrastinace dosáhla až, jak už jsem uvedl, na vysoké škole.
Volného času fůra, rozvrh si člověk dělá sám, ke kamarádům, plavání a knížkám přibyl buddhismus, výlety a víkendovky s jinou partou, Strana Zelených, výstavy, vernisáže, natáčení filmů ... a už je zas to kafe, meditace či posezení s klukama nad deskovými hrami a kupou pomazánek zase důležitější, než prázdná stránka budoucí seminárky, hledící vyčítavě z otevřeného Wordu.

Smrtka vzdělání jménem prokrastinace si na mě začala brousit kosu...

Otázka do pléna - jak to máte s prokrastinací VY?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 16. května 2014 v 17:44 | Reagovat

Tu knížku jsem četla. Hodí se leda tak nějakým manažerům nebo lidem na podobných pozicích. Takové prodavačce bude téměř úplně k ničemu.
Úkoly do školy jsem úspěšně zapomínala. Ně, že by se mi nechtělo je dělat, prostě jsem zapomněla. Učila jsem se svědomitě...na maturitu...jinak jsem na to úplně kašlala. S prokrastinací problém asi nemám, já raději dělám všechno hned, abych pak měla volný čas.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. června 2014 v 14:53 | Reagovat

Já neprokrastinuji. Většinou jen klidně i dva měsíce sbírám síly, až budu seminárky dělat dva dny před odevzdáním osm hodin denně. :-) NAvíc, takhle to jde  líp. Proč se trápit dva měsíce s tím, co má člověk hotohé za dva dny? A líp?

3 sarush ef sarush ef | Web | 10. června 2014 v 11:22 | Reagovat

Nejhorší na tom je, že ačkoli vím přesně, co to je a čím je to psychologicky způsobený, stejně se proti tomu nedokážem nijak bránit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama