Červenec 2014

Moje maltská mission impossible :)

4. července 2014 v 17:30 | Jan Duha


Je tomu tak, milí čtenáři, už zítra odjíždím na čtrnáct dní na Maltu.
Nebudu se jen tak poflakovat na lehátku, i když bych moc rád, ale budu taktéž studovat angličtinu.
Respektive se snažit o zlepšení úrovně své angličtiny.
Jeden můj kamarád jede pro změnu na Ibizu. Tak mám dojem, že konverzace Malta - Ibiza bude velmi intenzivní :D

A jak mě vůbec napadlo jet na Maltu? Vlastně to nebyl můj nápad, ale mojí mamky.
Já jsem původně chtěl jet do Londýna, protože se mi líbí, jak je to multikulturní a otevřené město, navíc se spoustou nejrůznějších zajímavých památek. Ale moje drahá matička zjistila, že Londýn by byl pro ni moc drahý výdaj, tak mi pro moji dovču spojenou s angličtinářskou exkurzí vybrala vzdušnou čarou zhruba stejně vzdálenou, přesto paradoxně mnohem levnější, Maltu. A nepojedu na týden, to by bylo údajně málo, ale hned na 14 dní.

Mám z toho smíšené pocity. Od kamarádů i z internetu slyším a vidím, že na Maltě je to super, že je to země barevná a otevřená, přinejmenším stejně, jako Londýn. Stejně tak tam určitě nechybí ani pěkné pláže a zajímavé historické a kulturní památky, na jejichž stavbě, vzhledu a koloritu se podíleli Arabové, Italové, Britové i Imperium Romanum.

Těším se, jak si popovídám se studenty z ostatních zemí, zjistím, jak to tam u nich chodí a co to je vůbec za zajímavé lidi. Těším se, jak si zlepším svoji angličtinu a komunikační schopnosti.

Ale zároveň mám trochu strach. Zaprvé je to můj první zahraniční výjezd bez rodiny a kamarádů na tak dlouhou dobu. Nikoho tam neznám a nikdy jsem tam nebyl.
Je to něco úplně jiného, než můj výlet do Vídně na konci srpna minulého roku, to jsem totiž jel na dva dny a navíc za kamarádkou, kterou znám velmi dobře.
Zadruhé, sice tam prý v letos v dubnu přijali svatby gayů, takže mám jistotu, že když si tam vyhlídnu nějakého pěkného Malťana, tak za katr nejdu. Ale na druhé straně jsem zase slyšel, že je Malta silně katolická země, něco podobného, jako Polsko, a tak se trochu bojím, aby tam moje orientace nepůsobila na nějaké náboženské konzervy jako hadr na býka.

Hlavní pozitivum je, že budu mít přístup ke čtyřem stěžejním věcem, které by neměly chybět na žádné pořádné dovolené. Wi-Fi, lednička, pláž a moře. Ubytován prý budu od moře kousek a od školy taktéž a má tam být rodinná atmosféra. Těším se na to. Teď ještě mít tu haluz, abych za spolubydlícího dostal nějakého fajn kluka.
Nejlépe krajana, se kterým bych si mohl popovídat česky, Španěla, protože jsem se španělsky učil na střední, anebo Číňana, protože čínsky se učím v současnosti.
A slyšeli jste někdy někoho mluvit maltsky? Já si to schválně pustil na Youtube.
Je to něco jako arabština, ale s hodně italskýma slovama. Například děkuji se řekne ,,šokran", což je z arabského ,,šukran"
(Čechovi to zní trochu sprostě, ale opravdu se to tak řekne), ale děkuji se může říct i grazzi, což je pro změnu z italského ,,grazie".
Ani není divu, že je ten jazyk taková směska, když se na tom ostrově v minulosti vystřídaly snad všechny evropské národy. A jak se před touto cestou cítím já, jako Čech, přesněji Moravák?
Čili vlastně dílem Slovan, dílem Germán a dílem Kelt?

Moje hlava je plná dojmů, očekávání, obav, napětí i zvědavosti. Takový myšlenkový guláš, který v sobě před podobnou cestou má asi každý. Mele se to ve mně a nedokážu to všechno úplně souvisle házet na obrazovku, takže je možné, že poté, co tenhle článek dopíšu a opublikuju, napadne mě ještě spousta věcí, které bych mohl připsat.
Jak to tak ostatně bývá u většiny mých článků.

Tímto vás tedy zdravím. Říkám nashledanou. Sbohem bych říkal pouze v případě, že by mne skutečně nějaký pěkný Malťan, případně zahraniční student odkudkoliv, okouzlil natolik, že bych už neuvažoval o návratu do ČR.
Ostatně ani nashledanou není definitivní slovo. Loučím se na 14 dní s Českou republikou, Moravou a Brnem, nikoliv však nutně s vámi. Jak už jsem psal výše, Wi-Fi tam bude a jak mobil, tak tablet beru s sebou a pokud budu mít mezi učením a nicneděláním čas na blogování, určitě přidám nějaké fotky nebo článek.
A pro případ, že se tam nedostanu k televizi, vás, drazí čtenáři, žádám, abyste mi napsali do komentářů, jak dopadlo finále ženského Wimbledonu.

Grazzi...

Paradoxy světa

4. července 2014 v 16:42 | Jan Duha


Náš svět je plný paradoxů. Každý z vás, kteří čtete tento článek, i těch, kteří na můj blog ani nezabloudili, a koneckonců i já - se někdy ve svém životě určitě setkal s nějakou paradoxní situací, kterou si nedokázal vysvětlit, anebo mu přinejmenším připadalo, že si naprosto protiřečí. A kdybychom chtěli být moc velcí kavárenští filozofové, mohli bychom si říct, že vlastně i samotný náš život je jeden velký paradox, a ačkoliv se ho snažíme pochopit pomocí vědy, víry, umění, poloprázdných lahví nebo procházek o samotě v lese, stále nám ten prevít i se svou podstatou nějak uniká.

Ale nechme pro chvíli hlubokého filozofování. Sám jsem se tak trochu zamýšlel, které paradoxy sem dát, a nakonec jsem vybral pár z nich, které mi přijdou nejzajímavější, ať už se týkají životních situací, chápání slov anebo něčeho úplně jiného.
Mnozí z vás o většině z nich ví, někteří budou protestovat, že oni jsou výjimka, která potvrzuje pravidlo a že všechno je jinak. Klidně protestujte, tento článek píšu hlavně pro pobavení a budou mne zajímat vaše paradoxní názory.

1) Paradox výtahu

Jde o to, že určitá skupina lidí si z nějakého nepochopitelného důvodu myslí, že čím víckrát zmáčknou tlačítko k přivolání výtahu, tím rychleji výtah přijede. Chudinky fyzikářky...

2) Paradox eskalátoru

Další paradox technického rázu, i když jsem dlouho přemýšlel, zda ho vůbec zařadit mezi paradoxy, spíš je to takové nošení dříví do lesa. Jde o to, že někteří lidé mají tendenci chodit po jezdících schodech. Chápu, že touha být v obchodě anebo venku z obchodu o tři milisekundy dřív může být neodbytně silná, nicméně opravdu je to tak velká úspora času, aby to stálo za tu námahu? Koneckonců, od toho ty schody přece jezdí, aby se po nich nemuselo chodit.

3) Porno paradox

Většina hetero kluků se dívá na lesbické porno, protože nahej kluk je přece fuj.
Většina gayů se dívá na hetero porno, protože kluci v gay pornu jim přijdou moc zženštilí a málo mužní.
Většina holek, a to jak leseb, tak heteraček, se zase údajně dívá na gay porno.
Heteračky proto, že jim dva kluci přijdou sexy, a lesby proto, že holky v lesbickém pornu jim přijdou jako mužatky a na chlapa - heteráka se přece dívat nebudou. Aby toho nebylo málo, tak kluci v gay pornu prý většinou ani nejsou gayové. I když podle mého názoru, když už kluka napadne vyspat se s jiným klukem, tak stoprocentní heterák prostě není, ať si říká, co chce.
A teď se v tom vyznej. Velkou výhodu mají bisexuálové, kterým v podstatě může být jedno, na jaké porno se dívají.

4) Möbiova páska

Člověk by - ve většině případů správně - předpokládal, že každá plocha ve 3D prostoru bude mít dvě strany, rub a líc.
Ne vždy to ale platí. Těm, kteří se s Möbiovou páskou v životě nesetkali, stručně vysvětlím její výrobu.
Vystřihněte si proužek papíru a slepte oba protilehlé konce. Dostanete normální kruh, který má, pochopitelně, dvě strany. Nyní pásku přestřihněte, jeden konec proužku otočte o 180 stupňů a opět slepte s druhým proužkem.
Stalo se menší kouzlo, vytvořili jste plochu, která má pouze jednu stranu, a která tedy není 3D, ale pouze 2D.
Pokud nevěříte, vezměte tužku a nakreslete podélně čáru středem skrze celý proužek.

5) Paradox peněz

1% lidí na Zemi vlastní 40% světového majetku, zatímco 50% lidí žije z méně, než dvou dolarů za den.
Smutné, ale čísla jsou nekompromisní.

6) UFO paradox

Často jste se jistě setkali s tím, že lidé označují létající talíře, nebo rovnou domnělé lodě mimozemšťanů, termínem UFO.
Chyba! Jak ti chytřejší z vás už ví, zkratka UFO v angličtině znamená ,,Unidentified Flying Object", tedy ,,Neidentifikova(tel)ný létající objekt". Pokud jste tedy zjistili, že se jedná o létající talíř, či dokonce loď mimozemšťanů, nebo třeba jen prachobyčejný meteorologický balon, pak jste to již identifikovali. Potom se pochopitelně už dále nejedná o UFO, nýbrž o IFO.

Snad vás tento paradoxní článek pobavil, nebo dokonce i přiměl k zamyšlení, pokud jste si vzpomněli na nějaký další zajímavý paradox, chcete mě pochválit, ostře nesouhlasit anebo se mému článku hlasitě zařehnit, učiňte tak v komentářích.

Chcete začít psát?

1. července 2014 v 21:51 | Jan Duha

Vážení čtenáři, mám návrh pro ty z vás, kteří uvažují o literární tvorbě, ať už povídek, úvah, básní, fejetonů nebo čehokoliv jiného. Samozřejmě se nabízí možnost založit si vlastní blog nebo webovky, a jistě je mezi vámi mnoho těch, které to už napadlo a vlastní stránky provozují. Jedna z možností je ale i přihlásit se na již fungující, zaběhnutý literární web.
Patří k nim například web Písmák.cz, ale tam není moc aktivních autorů, a proto bych vás rád pozval na jiný, na kterém už nějakou dobu, i když pod jiným nickem, než zde, publikuji. Jmenuje se Poeta.cz a je na něm velmi přátelská atmosféra.
Publikuje a tvoří zde přibližně 2000 různých autorů rozmanitého věku, pohlaví i žánrového zaměření.
Máte-li zájem, přidejte vlastní cihličku do zdi české, a tím i světové, literární kultury!

<a href="http://www.poeta.cz/"><img src="http://www.poeta.cz/img/ikona-square.gif" border="0" alt="Poeta.cz" title="Poeta.cz"></a>