Moje maltská mission impossible :)

4. července 2014 v 17:30 | Jan Duha


Je tomu tak, milí čtenáři, už zítra odjíždím na čtrnáct dní na Maltu.
Nebudu se jen tak poflakovat na lehátku, i když bych moc rád, ale budu taktéž studovat angličtinu.
Respektive se snažit o zlepšení úrovně své angličtiny.
Jeden můj kamarád jede pro změnu na Ibizu. Tak mám dojem, že konverzace Malta - Ibiza bude velmi intenzivní :D

A jak mě vůbec napadlo jet na Maltu? Vlastně to nebyl můj nápad, ale mojí mamky.
Já jsem původně chtěl jet do Londýna, protože se mi líbí, jak je to multikulturní a otevřené město, navíc se spoustou nejrůznějších zajímavých památek. Ale moje drahá matička zjistila, že Londýn by byl pro ni moc drahý výdaj, tak mi pro moji dovču spojenou s angličtinářskou exkurzí vybrala vzdušnou čarou zhruba stejně vzdálenou, přesto paradoxně mnohem levnější, Maltu. A nepojedu na týden, to by bylo údajně málo, ale hned na 14 dní.

Mám z toho smíšené pocity. Od kamarádů i z internetu slyším a vidím, že na Maltě je to super, že je to země barevná a otevřená, přinejmenším stejně, jako Londýn. Stejně tak tam určitě nechybí ani pěkné pláže a zajímavé historické a kulturní památky, na jejichž stavbě, vzhledu a koloritu se podíleli Arabové, Italové, Britové i Imperium Romanum.

Těším se, jak si popovídám se studenty z ostatních zemí, zjistím, jak to tam u nich chodí a co to je vůbec za zajímavé lidi. Těším se, jak si zlepším svoji angličtinu a komunikační schopnosti.

Ale zároveň mám trochu strach. Zaprvé je to můj první zahraniční výjezd bez rodiny a kamarádů na tak dlouhou dobu. Nikoho tam neznám a nikdy jsem tam nebyl.
Je to něco úplně jiného, než můj výlet do Vídně na konci srpna minulého roku, to jsem totiž jel na dva dny a navíc za kamarádkou, kterou znám velmi dobře.
Zadruhé, sice tam prý v letos v dubnu přijali svatby gayů, takže mám jistotu, že když si tam vyhlídnu nějakého pěkného Malťana, tak za katr nejdu. Ale na druhé straně jsem zase slyšel, že je Malta silně katolická země, něco podobného, jako Polsko, a tak se trochu bojím, aby tam moje orientace nepůsobila na nějaké náboženské konzervy jako hadr na býka.

Hlavní pozitivum je, že budu mít přístup ke čtyřem stěžejním věcem, které by neměly chybět na žádné pořádné dovolené. Wi-Fi, lednička, pláž a moře. Ubytován prý budu od moře kousek a od školy taktéž a má tam být rodinná atmosféra. Těším se na to. Teď ještě mít tu haluz, abych za spolubydlícího dostal nějakého fajn kluka.
Nejlépe krajana, se kterým bych si mohl popovídat česky, Španěla, protože jsem se španělsky učil na střední, anebo Číňana, protože čínsky se učím v současnosti.
A slyšeli jste někdy někoho mluvit maltsky? Já si to schválně pustil na Youtube.
Je to něco jako arabština, ale s hodně italskýma slovama. Například děkuji se řekne ,,šokran", což je z arabského ,,šukran"
(Čechovi to zní trochu sprostě, ale opravdu se to tak řekne), ale děkuji se může říct i grazzi, což je pro změnu z italského ,,grazie".
Ani není divu, že je ten jazyk taková směska, když se na tom ostrově v minulosti vystřídaly snad všechny evropské národy. A jak se před touto cestou cítím já, jako Čech, přesněji Moravák?
Čili vlastně dílem Slovan, dílem Germán a dílem Kelt?

Moje hlava je plná dojmů, očekávání, obav, napětí i zvědavosti. Takový myšlenkový guláš, který v sobě před podobnou cestou má asi každý. Mele se to ve mně a nedokážu to všechno úplně souvisle házet na obrazovku, takže je možné, že poté, co tenhle článek dopíšu a opublikuju, napadne mě ještě spousta věcí, které bych mohl připsat.
Jak to tak ostatně bývá u většiny mých článků.

Tímto vás tedy zdravím. Říkám nashledanou. Sbohem bych říkal pouze v případě, že by mne skutečně nějaký pěkný Malťan, případně zahraniční student odkudkoliv, okouzlil natolik, že bych už neuvažoval o návratu do ČR.
Ostatně ani nashledanou není definitivní slovo. Loučím se na 14 dní s Českou republikou, Moravou a Brnem, nikoliv však nutně s vámi. Jak už jsem psal výše, Wi-Fi tam bude a jak mobil, tak tablet beru s sebou a pokud budu mít mezi učením a nicneděláním čas na blogování, určitě přidám nějaké fotky nebo článek.
A pro případ, že se tam nedostanu k televizi, vás, drazí čtenáři, žádám, abyste mi napsali do komentářů, jak dopadlo finále ženského Wimbledonu.

Grazzi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jacob Jacob | Web | 8. července 2014 v 13:16 | Reagovat

Super :) dobře se to čte :))

2 Lukáš Lukáš | Web | 13. srpna 2014 v 9:58 | Reagovat

[1]: paráda že ? Taky souhlasím :) Myslím, že semka opět přijdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama