Srpen 2014

Postřehy z Malty

17. srpna 2014 v 22:44 | Jan Duha


Opět zdravím, moji milí a věrní čtenáři.
Omlouvám se, že zase píšu s takovým zpožděním, nejspíš za to může moje, už tolikrát dokola v různých článcích omílaná, lenost. Už víc než před měsícem jsem se úspěšně vrátil ze svého čtrnáctidenního pobytu na Maltě.
Protože se nechci zase vykecávat jak encyklopedie, abych s psaním článku skončil někdy úderem půlnoci, napíšu stručně v bodech, čím mě Malta překvapila, čím zaujala, čím zklamala - zkrátka mám-li to shrnout, veškeré postřehy, které mně po návratu odtamtud vytanuly na mysli.

1) Na Maltě skoro všechny domy vypadají stejně. Když tam přiletíte, připadáte si jako někde v Káhiře nebo jiném městě Blízkého Východu - drtivá většina domů má barvu pouštního písku a tvar stojatého kvádru.

2) Myslím, že pobyt mou úroveň angličtiny skutečně zlepšil tak, jak jsem předpokládal.
Dosáhl jsem úrovně B2, tedy FCE, což považuju za celkem dobrý start do dalšího života.
Myslím taky, že jsem se obecně naučil více komunikovat, hájit si své názory, nestydět se a nemlčet jak ryba,
kdykoliv trochu zhoustne atmosféra. Je zkrátka fajn mít takovou bezprostřední, otevřenou profesorku i spolužáky.
Celé to prostředí vás motivuje.

3) Malťani mají prý jako národní specialitu králíka a chobotnici na nejrůznější způsoby, ani jednu z těchto pochoutek jsem bohužel neměl tu čest ochutnat.

4) Moře je krásné a má poměrně příjemnou koupací teplotu, ale pojedete-li někdy do přístavu Golden Bay, dávejte si pozor na velké vlny. Zkrátka a dobře si tam moc nezaplavete, pokud ovšem nepocházíte ze španělského Ponte Verde, kde jsou prý zvyklí na vlny mnohem větší.

5) Ze čtyř Španělů, které jsem tam potkal, byl jen jeden ochotný se se mnou bavit španělsky.
Já naivka - jsme tam přece kvůli angličtině, a já si na ně dovolím promluvit jejich rodnou řečí!

6) Na pokoji jsem měl jednoho Slováka, který mi neustále tvrdil, že sa so mnou chce rozprávať poanglicky, no naozaj nevie, ako sa povie, že chce ísť na raňajku.
Nicméně za naučnou brožurku ,,Welcome to Banská Bystrica" mu i tak ďakujem.

7) Španělů a Slováků jsou na Maltě vůbec mraky, při svých cestách na pláž a z pláže jsem měl mnohdy dojem, že španělštinu a slovenštinu slyším mnohem častěji, než angličtinu a maltštinu (které jsou na Maltě úřední).

8) Až pojedete na Maltu, určitě se nechte ve městě San Julian pozvat do kostela, dají vám zdarma drink, který, pokud mě chuťové buňky neklamou, vyrábějí z jahod, banánů a kokosu. Pardon, řekl jsem městě San Julian?
Z pohledu Brňáka je spíš San Julian centrum města a San Gwann, kde jsme bydleli, je jeho periferie.
Kostely na Maltě vypadají podobně, jako v Řecku, ale většinou jsou laděné spíš do červena, než do modra.

9) Malta má jen půl milionu obyvatel, nicméně to vůbec není překážkou v tom, aby tam byl mnohem větší chaos v dopravě, než v naší republice. Busy jezdí pozdě a chcete-li se v San Gwannu nebo San Julianu někam dostat pěšky, musíte mít nervy ze železa. Kde se všechna ta auta a busy berou? Žeby turismus?
Každá mince má hold dvě strany.

10) Celou dobu jsem si říkal, že Malťani jsou fakt pěkní, a to i ve srovnání s českými kluky.
Je ale dost možné, že jsem se koukal převážně po turistech. Podle barvy pleti totiž rodilého Malťana nepoznáte, určitě nejsou všichni tak snědí, jako například Arabové. Mimochodem, od jednoho pěkného blonďáka jsem se dokonce dozvěděl ,,I love you", když jsme byli se Španělama pařit v klubu Havana. Ne, nemám jeho číslo, co byste ode mě chtěli, když jsem měl tou dobou v sobě asi dvacet vodek a v patách čtyři pártychtivé amigos.

11) Dostali jsme mapu, která byla dost matoucí, neboť na ní byly názvy ulic, které v podstatě vůbec neodpovídaly realitě.
V kombinaci s Maltskou dopravní situací je to celkem výživa.

12) Byli jsme na výletě v takzvaných Třech městech, což je soustava měst na jihu ostrova, která se všechna nějak pojí s Maltskou historií. Rozhodně se nebudu dopodrobna rozepisovat o všech těch kostelech, uličkách a památnících, co jsme navštívili, stejně jako o válkách s Turky a nesčetných dalších historických peripetiích, které Maltu potkaly, neboť by to samo o sobě vydalo na celou knihu. Hodně mě ale zaujala jedna věc - náš průvodce Karl, který je zároveň synem majitele školy, kde jsme studovali (a mimochodem celkem sympatický mladík), nám řekl o každoroční slavnosti, která se koná vždy v říjnu, pokud se nemýlím, v posledním z Tří měst.
Lidi zhasnou veškerou elektroniku a po tři dny svítí jenom svíčkama. Je to něco, jako Den Země, jen delší a zřejmě i působivější. Co k tomu výletu dál říct? Za těch dvacet osm eur to určitě stálo. Svezli jsme se dokonce i lodí!

13) S kolegy spolustudenty jsem spáchal hned dvě společné večeře - jednou mě vzali do mexické restaurace, kde jsem si dal zcela nemexické, nicméně vynikající, kuřecí medailonky, a v rámci výletu do Tří měst nás Karl pozval do italské restaurace, kde jsem si dal naopak zcela tradičně italskou pizzu Capricciosa.
Jen je smutné dozvědět se zrovna v takové slavnostní chvíli, že se zřítilo letadlo nad Ukrajinou.

14) Snídaně a obědy chutnaly kvůli skoro vždy přítomným těstovinám trochu italsky, kvůli bramborám a masu trochu česky. A vařily je Polky.

15) Myslel jsem si, že budu mít nějaký problém vzhledem ke své orientaci a maltské konzervativnosti.
Upřímně řečeno jsem ho neměl. Celkem úspěšně se mi dařilo hrát heteráka, nebo přinejmenším otázky týkající se vztahů nějakým způsobem zahrát do autu. A to přesto, že nejsem moc velkým příznivcem přetvářky a lhaní, a dost mě to vnitřně žralo. Vyoutoval jsem se v podstatě pouze naší profesorce, a to mailem den před odjezdem.
Na škole končila a všichni jsme se k ní snažili být upřímní, teda aspoň doufám. Dodnes neodpověděla.
Ačkoliv, jak už jsem napsal, působila na pohled velmi přístupně a otevřeně, takže jsem určitě nepředpokládal, že mi odepíše něco ve stylu ,,You will burn in hell forever!", nicméně i fakt, že neodepsala vůbec, je přinejmenším dost zarážející, zvlášť když jsem se jí v onom mailu ptal i na otázky, související výlučně s angličtinou.
Někam mě tato zkušenost přece jen posunula - svoje gayství už nebudu tajit naprosto před nikým, zvlášť, až si najdu kluka. Lidi se zkrátka musí smířit s tím, že tu jsem, že někoho miluju, a že ten někdo je prostě boyfriend a nikoliv girlfriend.

16) Naučil jsem se novou frázi v maltštině - ,,Prosím" se řekne ,,Jek jodžbok".

17) Připravte se na to, že na Maltě je většinu času poměrně velké vedro. Já osobně jsem první tři dny skoro celé prospal a první a poslední den jsem prakticky nemohl popadnout dech. Další dny nebyly až tak horké, buď si na to horko můj organismus zvykl, anebo se skutečně ochladilo, nicméně déšť jsem tam nezažil.
I tak mě ale fakt, že jsem v den odjezdu netrefil na pláž a v tom úmorném vedru místo u moře skončil u jakéhosi hotelu Hilton, moc nepotěšil. Stejně jako asi dvacet skupinek Vietnamců, kteří si jako na potvoru zrovna ten den vzpomněli, že poletí do Prahy, protože ten Karlův most prostě musí vidět.
Díky zdlouhavému odbavování jsem tak div neskončil v Krakowě. Inu, zkrátka maltská doprava, dženkujem bardzo.

18) Za co dávám Maltě velké významné plus: a) zajímavá historie a památky
b) přátelští lidi
c) moře
d) spousta nově poznaných přátel
e) skvělí učitelé
f) výborné jídlo
g) fiesty (pro nešpanělštináře párty) -ty jsou tam dnes a denně, ohňostroj
je běžným průvodním jevem soumraku.

Malta, I will miss you!

To jsem se zas rozepsal jak Shakespeare :D Snad se vám to dobře četlo, a na Maltu se třeba někdy podíváte.
Mě nyní čeká týdenní výlet s kamarády do Jeseníků. Dost možná, budu-li mít čas a náladu, napíšu i o něm.
Stejně tak je mi jasné, že jakmile kliknu na ,,Zveřejnit", určitě mě napadne další stovka věcí, které bych chtěl do článku připsat, protože Malta je taková směs dojmů, že to v pár písmenkách vyjádřit nemůžete.
Nebudu už ale psát nic, abych si od PC taky trochu oddechnul.
Jsem rád, že na můj blog chodíte a doufám, že mu zůstanete věrni i nadále.

Jek jodžbok!