Guerilla Studying

16. září 2014 v 10:23 | Jan Duha

Pokud znáte pojem Guerilla Gardening, pak budete zřejmě tušit, co mám pod pojmem ,,Guerilla Studying"
v názvu článku na mysli. Pro neznalé vysvětlím.
Guerilla Gardening znamená stručně řečeno zahradničení ve veřejném prostoru, v podstatě jeho okupování.
Zkrátka parta kamarádů se sebere, vezme konev a nějaká ta semínka nebo sazeničky, a místo lelkování na zahrádce u domu
vyrazí do městských parků, veřejných prostranství a jiných na půdu bohatých nezarostlých zelených ploch, aby mohla uskutečňovat své zahrádkářské umění zde. Je to na pomezí legality, nicméně mi to přijde jako dobrý nápad.
Rozhodně je to mnohem lepší zábor veřejného prostoru s cílem dodat mu krásu, než zeď posprejovaná hnusnými klikyháky. A navíc ještě zábor velmi ekologický, protože rostliny provádějí fotosyntézu a planetě se, řečeno nadneseně, lépe dýchá.

O Guerilla Gardeningu jsem ale psát nechtěl, chtěl jsem psát o Guerilla Studyingu.
To slovo mne napadlo včera při cestě na hodinu Neokonfucianismu, na které jsem vlastně už de iure neměl být.
Abych to uvedl na pravou míru, jsem už druhým, respektive třetím (dva roky mám za sebou) rokem studentem Kulturních studií číny v Brně. Tento obor jsem si vybral, protože mne čínština a asijská kultura celkově, včetně buddhismu (jak už z předešlých článků jistě víte) zajímala už dřív.

První dva roky mě celkem bavily. Asie a Čína si získaly mé srdce a ačkoliv jsem se rozhodoval dlouho mezi tímto oborem a obecnou lingvistikou, tak konečná volba byla jasná a i studium celkem zábavné.
S kamarádem jsme hráli čínské šachy, vařili jsme čínská jídla, konverzovali, jednou dokonce i jeli na konferenci do Olomouce, kde jsme se úplně hrůzostrašně ožrali...A všechno bylo tak nějak fajn.

Samozřejmě už jsem měl pár období, kdy jsem si říkal, že už mi ta čínština kdovíjak leze krkem,
všichni okolo mě přesvědčovali, Čína jde dopředu, vybral sis dobře, firmy se o tebe porvou...
a já měl přitom depky z toho, jak mě to nebaví a kdoví, co s tím oborem budu dělat.

Lákala mě žurnalistika, neboť mě baví psát články, lákala mě i psychologie, protože si rád povídám s lidmi a pomáhám jim s jejich problémy. Pokud samozřejmě upřímně chtějí a nejde jim jen o to mě využít, což bohužel často nejde poznat z prvního dojmu.

Rodiče mě odrazovali, že psychologů je hodně, a v žurnalistice bych musel mnohem víc komunikovat (ačkoliv se rád bavím s lidmi, tak raději s těmi, které už dobře znám, a spíš v menších skupinkách, při nějakých proslovech, prezentacích anebo hromadném seznamování se často červenám jako rak).
Ale i tyhle problémy bych snad nějak překonal, ostatně celý život je o překonávání překážek, jinak by to byla nuda.

Ale vraťme se k tématu. Semestry jsem prolézal jakž - takž. Samá párty, výlet s kamarády, meditace, kampaň, koncert nebo vernisáž, a neustálá prokrastinace. Anebo možná obyčejná lenost?
Na naší škole musíte mít minimálně 20 kreditů, abyste prošli do dalšího semestru.
Jenže já na té zpropadené čínské gramatice vyhořel, a tak mám jen 16.
Přesto mi systém zapsal předměty, i když platnost studentského průkazu mi prodloužit odmítá, protože být zapsán do dalšího semestru údajně nemohu. Tak se utěšuji tím, že jsem se aspoň zúčastnil konference na téma čínské myšlení, která se započítává do jednoho předmětu, že teď mám kreditů zapsaných 31 a že když mi ještě nepřišel žádný dopis od děkana, zřejmě mohu studovat dál. Bug v systému? Karma? Možná. A abych mohl dělat virtuálního machra (heč),
nazval jsem to Guerilla Studying.

Zkrátka se budu na škole držet zuby nehty, seč to půjde, jak dlouho to bude možné.
Ať už ten zpropadený titul Bc. (který podle jednoho vysloužilého slovenského vojáka znamená ,,blbý civil") získám, nebo ne. Jsem vyděděnec, který se vzepřel systému, okupuje školu, zabírá veřejný prostor.
Vím, že tento můj ,,plán" dost možná brzo krachne a já se budu muset připravit na bezprostřední řešení existenčních otázek, typu, kam jít studovat dál, co práce, co dál s životem, když ztratím ,,status studenta".
Často z toho mám mírné depky a straší mě to už i ve snech. Připadám si jako opice vystřelená na Měsíc, ale to je asi normální, když člověk zkouší něco nového a navíc tak na hraně. Protože jsem ale nenapravitelným optimistou, vždy u mne nakonec zvítězí přesvědčení, že to dobře dopadne. Nějak bylo a nějak zase bude.

Jsem Guerilla Student a můj hlad po informacích a touhu jít dál nic nezastaví!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama