Má smysl něco plánovat?

6. října 2014 v 23:32 | Jan Duha

Dlouho jsem už nenapsal článek na Téma Týdne, většinou proto, že mi témata posledního cca. měsíce a půl přišla moc obecná, tak proč k TT znovu něco nenapsat teď, když je téma trochu konkrétnější a ze života.

Má tedy smysl něco plánovat?

Kdybych byl osvíceným člověkem, řeknu ne. Buddha učí, že vše se neustále proměňuje, jevy a věci se objevují a zase mizí,
a pokud chce být člověk šťastný, má se vzdát obav a očekávání. Ono to má smysl do určité míry.
Jistě, když mám nereálná očekávání, která se nenaplní, mohu být zklamán. Když mám nereálné obavy, také se
zbytečně trápím. Jenže, ruku na srdce, kdo z nás je osvícený? Většina lidí nežije v chrámu ve Lhase, ale žije na obvyklé materiální úrovni, musí potkávat jiné lidi, vyznat se v různých situacích, práci, vztazích, bavit se s různými lidmi různých názorů, povah a osobností, od zedníků, přes pošťačky až po profesory.

A při tom všem zkrátka nemůže zůstat vždy 100% spontánní a nic neplánovat, protože moderní (nebo spíš postmoderní) společnost po něm plánování prostě vyžaduje. Firmy a stát plánují rozpočet nejmíň na rok dopředu, plánujeme výlety s kamarády, plánujeme rande se sympatickým člověkem (sotva si dovedu představit, že bych šel na capuccino spontánně s každým, kdo mně třeba na ulici padne do oka, a nic dopředu neplánoval).

Svůj život, svoji karmu, nebo zkrátka svoji budoucnost si řídíme my sami, a proto je plánování v podstatě nutnost.
Kdo se nesnaží aktivně ovlivňovat svět okolo (tedy plánovat), ten je pouze obětí svého okolí.
Sice něco podobného řekl Marx, ale to vem čert.

Jasně, občas je fajn být spontánní. Je fajn zadívat se na hladinu moře nebo do plamenů táboráku a prostě být.
Je fajn seznámit se občas s novými lidmi, na které třeba natrefíte jen tak někde v klubu nebo čajovně.
Je fajn občas jen tak bloumat ulicemi, nemít žádný konkrétní cíl, jen za účelem provětrat hlavu a trochu si zapřemýšlet.
Ale zatím ještě naše západní společnost není ve stádiu, kde by šlo být takto spontánní a žít v přítomném okamžiku na sto procent, pokud taková vůbec někdy bude.

Existují indiánské kmeny, které nic jiného, než život v přítomném okamžiku neznají, dokonce ani nemají ve své řeči
výrazy pro minulost, přítomnost a budoucnost. Loví se, když je hlad, spát se jde, když je únava, dům se staví, když není
kde přebývat, kánoe se staví, když je potřeba jet na ryby a až se naloví, tak se klidně rozštípe do ohně a usmaží se na ní večeře... To naše společnost nezná a je otázka, zda někdy znát bude.

Já sám plánuju o sto šest. Nejméně jednou za rok si vždycky vezmu prázdný papír a napíšu si na něj vše, čeho jsem za ten minulý rok (nebo nějaké jiné časové období) dosáhl, co udělal, a čeho bych dosáhnout chtěl.
,,Měl bych víc cvičit"! ,,Měl bych víc meditovat"! ,,Musím se zlepšit v angličtině!" ,,Poznal jsem toho a toho, líbí se mi, měl bych ho někam pozvat"! Atd., atd... Vždy, když si nějaký bod odškrtnu jako splněný, jsem šťastný jako blecha.

Myslím, že i určité ekologické cítění, které mám, určité plánování vyžaduje. Musím si rozvrhnout, který odpad patří kam,
státy musí kalkulovat s emisemi CO2 a tak dále... rozepisovat tuhle problematiku dopodrobna by vydalo na obsáhlou, místy možná dost nudnou publikaci, takže se do toho pouštět nebudu, ale už v dokumentu ,,Do the Math" je naznačeno, že ekonomický růst do nekonečna na omezené planetě je z hlediska prosté matematiky asi stejně nemožný, jako snaha vytřískat ze součtu 1+1 trojku. A jak říká Janeček, všechno je číslo. (Přiznám se, že jsem ten film ještě neviděl, ale četl jsem na něj recenzi).

Takže má smysl plánovat? Ano, má. Sice se říká, že život je zajímavý právě tím, jak nás překvapuje a jak nám dává facky.
Jasnačka :) Ale přesto mi přijde příjemnější mít, když už nic jiného, tak aspoň pocit, že mám život ve svých rukou,
že se aspoň svou malou roličkou podílím na běhu tohoto světového jeviště, zemského organismu nebo jak ještě jinak
poeticky nazvat svět :)

... A nyní si jdu zcela nepoeticky, spontánně a neplánovaně zdřímnout
(kecám, jak se znám, značnou část noci protabletuju).

Děkuji všem, kdo se článkem prokousali až k jeho konci a schválně mi napište do komentářů, jak to máte
s plány a plánováním vy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 9. října 2014 v 17:09 | Reagovat

jistěže má smysl ledascos plánovat... ale není příliš moudré se na něco takového až moc fixovat

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 10. října 2014 v 13:29 | Reagovat

Jasně, nic se nemá přehánět :) Ani plánování, ani spontánnost. Zlatá střední cesta :) Myslím, že právě to jsem chtěl tím článkem říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama