Samomluva

21. prosince 2014 v 18:28 | Jan Duha



Občas si mluvím sám pro sebe. V současnosti už ne tolik, jako dřív, ale občas ano.
Ze strany rodiny a přátel slýchám na samomluvu různé názory, včetně těch, že to je druh duševní choroby nebo její projev. Tento názor je, myslím, i v jakémsi obecném povědomí většiny společnosti.

Z toho, co jsem našel na jedněch stránkách, věnujících se psychologii, o chorobu nejde.
Tedy tu asi platí ona zlatá střední cesta a ,,nic se nemá přehánět".
Jistě, když si někdo mluví sám pro sebe v přítomnosti jiných lidí a například vede dlouhé monology o svých problémech, působí to asi dost divně. Může o těch problémech přece říct lidem, v jejichž přítomnosti je.
Mluvit o něčem s jiným člověkem, byť třeba jen psanou formou, je podle mne vždy lepší, než si mluvit jen tak sám pro sebe.
Druhý člověk vám může poradit, jak danou situaci řešit, nebo si s vámi jen tak přátelsky pohovořit, vám se uleví a nebudete si připadat tak sami. A jak se říká, víc hlav víc ví.

A proč si občas mluvím sám pro sebe? Asi proto, že jsou určité chvíle, kdy se zkrátka mezi lidmi nepohybuju, jsem sám doma a v takových momentech pokud řešíte nějaký složitější problém (ať už se to týká práce, vztahů, studia nebo čehokoliv jiného), a zároveň jste líní to napsat na blog nebo do básně, je dost ulevující pocit to převést aspoň do zvukových vln a uvolnit tak vnitřní napětí, které řešení onoho problému provází.
A to napětí může být někdy tak velké, že by vás z fleku koplo.

Líbí se vám dva lidi a nevíte, pro koho z nich se rozhodnout? Dostali jste dvě, tři pracovní nabídky a opět nevíte?
Někdo se s vámi nebaví a vy nevíte proč? Řekněte to nahlas, i když s vámi nikdo není. Zapojte, vědecky řečeno, druhou signální a uleví to vašemu tělu i mysli. Aspoň u mě to tak funguje. I odborníci už přišli na to, že vyslovený problém rovná se menší problém.

Pokud věříte v nějakého boha nebo bohy, můžete to brát tak, že se k nim vlastně modlíte.
Pokud ne, můžete si představovat, že mluvíte se svým alter egem, nebo třeba imaginárním kamarádem.
Nějaký osvícený lama by nejspíš řekl, že mluvíte s buddhovskou přirozeností vaší mysli, podobnou prostoru.

Vidím samozřejmě i tu druhou stranu mince, jak jsem už nakousl na začátku článku.
Proto si už sám pro sebe tolik nemluvím, jako dřív. Raději svou myšlenku nebo problém nechám jen tak projít hlavou
a zase odejít, někomu se svěřím, někam to napíšu, jdu meditovat, dám si sprchu...
Stejně tak by mi přišlo opravdu divné mluvit si sám pro sebe v přítomnosti jiných lidí, když můžu mluvit s nimi.

Zkrátka, na doktora to není, ale všeho s Mírou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 22. prosince 2014 v 9:03 | Reagovat

To byste se divil, kolik lidí si mluví jen tak samo pro sebe. A nejen třeba v obchodě, ale i jinde. A rozhodně to není žádná porucha, prostě si to jenom nahlas připomínají (to co si potřebují zdůraznit)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 19:32 | Reagovat

Tak já si moc sama pro sebe nemluvím... protože skoro pořád jsem obklopena lidmi, tak si povídám s nimi :) A když jsem sama doma, tak spíš zpívám :D

3 Lukáš Lukáš | Web | 13. ledna 2015 v 8:39 | Reagovat

[2]: to musí být velice zajímavé teda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama