Srpen 2015

Pro Mirka...

21. srpna 2015 v 12:59 | Jan Duha

Původně jsem měl připravena jiná témata a nápady na články, možná zajímavější, veselejší.
Ale člověk míní a život mění. Nedávno mi zemřel kamarád. Mohu snad říct, že se jmenoval Mirek.
Dozvěděl jsem se to z FB statusu jiného kamaráda, kterého jmenovat nebudu, protože to není důležité.

Mirek byl věčným optimistou, co dokázal člověka pobavit už samotnou svou přítomností.
Pracoval v pekárně, tak jsem si ho vždycky představoval, jak se usmívá na lidi mezi vonícími chleby, rohlíky a dalšími dobrotami... Název té pekárny už si nepamatuju. Chtěl jsem se ho na něj zeptat - nezeptám.
Koupit si třeba rohlík. Ten si možná koupím, ale Mirkova usměvavá tvář už na mě zpoza pultu pomrkávat nebude.
Chtěl jsem mu říct, že možná taky budu pracovat v pekárně. V Brně, ve Vaňkovce. Jako brigádník. Neřeknu.
Už nikdy mu nic neřeknu...

Kdoví, co se vlastně přesně stalo. Snad nějaká nehoda, autohavárie? Kamarádi neví, rodina o tom nechce mluvit,
Mirkův profil na FB hrozivě mlčí...

Najednou jakoby zmizel jeden ze střípků skládačky mého života. Mirek, ten usměvavý mladý kluk, se kterým jsme prožili tolik akcí, u něhož jsme byli doma v parném červnu na vínu a chlebíčcích, kecali, smáli se... je pryč.

Jako buddhista věřím, že se s Mirkem stejně někdy znovu setkám.
Byť v jiném těle, formě, situaci, ale setkám...
Zapálil jsem za něj svíčku, odříkal pár manter, nahlas zavzpomínal na to, co vše jsme společně prožili.
Když to vezmu kolem a kolem, neznal jsem ho zase tak dlouho, ale i tak se mi jeho úsměv nesmazatelně vryl do paměti.
S tichým ,,ahoj, Mirečku" jsem svíčku zahasil a vrátil se do pokoje.

Můžete věřit, na co chcete, ale na smrt kamaráda se nedá připravit. Přijde nečekaně jako zloděj v noci
a stejně jako on zanechá jen prázdno.

Mirečku, všichni jsme Tě měli rádi. Dokázal jsi vnést světlo i do těch nejtemnějších chvil.
Pořád tomu v hloubi duše nějak nemohu uvěřit, říkám si, že to je zase nějaký z těch Tvých povedených žertíků,
i když na takhle uhelně černý humor sis nikdy moc nepotrpěl.
Těžko se přijímá, že je to fakt.

Opustil jsi nás znenadání a nepřipravené, ve svých sladkých pětadvaceti letech.
Pokud má Buddha pravdu, věřím, že se určitě znovu setkáme.
Cestu jsme si k sobě našli vždycky, najdeme i teď, byť v jiné podobě.

A i pokud je po smrti jen tma a prázdno, na dvou místech s námi budeš až do skonání.
V našich myslích a v našich srdcích.

Optický klam no.8

1. srpna 2015 v 13:26 | Jan Duha

Vidíte na obrázku vázu, nebo dvě tváře?