Zdravím!

21. dubna 2016 v 17:30 | Jan Duha
Zdravím, čtenáři!

Dalo by se říct, že pozdrav je takový klíč, který odemyká konverzaci.
Pozdravit se při setkání s druhým se považuje za samozřejmost, slušnost, v podstatě ,,rutinu"...
Kolik lidí ale napadne, jaké mají naše pozdravy vlastně význam, odkud přišly, jak vznikly, co na to všechno etymologie a historie? Němci mají svoje ,,Hallo", anglicky mluvívcí lidé ,,Hi" a ,,Hello", ale v naší mateřštině je ten seznam zdravicích formulí mnohem pestřejší. Proč si tedy o těchto našich věrných průvodcích mezilidskou komunikací neříct něco víc?

Pozdrav ,,ahoj" je jeden z nejužívanějších. Zdraví se tak trampové a rovněž vodáci, u kterých je tento pozdrav natolik zaužíván, že pozdravit jakkoliv jinak se rovná menšímu faux pas. Nejprve jsem tento pozdrav považoval za ryze český (nebo přinejmenším československý), ovšem pouze do doby, než mne tak na Maltě pozdravila jedna Němka s ruskými kořeny.
Byl jsem pak dost překvapen, když na otázku ,,Are you from Czech Republic?" přišla záporná odpověď.
Mnohem později jsem byl poučen, že pozdrav ,,ahoj" souvisí s vodou mnohem víc, než jsem si myslel - je to pozdrav nejen vodáků, ale i námořníků, tudíž je ta mezinárodnost pochopitelná.

Jak ale ono milé ,,ahoj" vzniklo? Začalo se používat právě mezi námořníky od roku 1751.
Etymologie jeho vzniku jsou různé. Nejpravděpodobnější je dle Wikipedie hypotéza, že ,,ahoj" vzniklo z prostého citoslovce ,,hoy" či ,,hey" - tedy zvolání sloužícího k upoutání pozornosti druhého, přidáním ,,a".
Vůbec bych se nedivil, kdyby to opravdu z nějakého ,,hoj" či ,,hej" vzniklo, neb tato citoslovce jsou i jako pozdravy poměrně běžné v mnohých zemích (Angličani se zdraví ,,Hi", dánové ,,Haj", Finové rovněž ,,Hei"...)
Mohlo se jednat o volání ze strážního koše, který se anglicky řekne ,,hoy" - ,,a-hoy!", pro což svědčí námořnický původ pozdravu, a konečně dle křesťanů je slovo zkratkou věty ,,Ad Honorem Jesu" - tedy ,,ke slávě Ježíše".
Nejnovější výklad nabízí partyzánské hnutí za druhé světové války - AHOJ bylo vnímáno jako zkratka věty ,,Adolfa Hitlera oběsíme jistě!"

Známé jsou i ,,domácké" podoby ,,ahojda", ,,ahojky".

Jako je ,,ahoj" pozdravem vpravdě světoběžným, neboť námořníci se plaví všude po planetě,
je naopak ,,nazdar" pozdravem ryze českým, ba vlasteneckým. Tento pozdrav vznikl v devatenáctém století, kdy čeští vlastenci konali mezi lidmi sbírku, aby mohli založit Národní divadlo. Většina divadel byla tehdy i u nás německých a touha po prostoru, kde by bylo možné na prknech, která znamenají svět, mluvit rodnou řečí, byla stále silnější.
Poněvadž heslem sbírky bylo ,,Na zdar Národního divadla", je nasnadě, že se to jako pozdrav záhy zaužívalo.

Tady v Brně často uslyšíte pouhé ,,Zdar", či ,,Zdarec", případně ,,Zdar jak sviňa" (ať žije hantec), domácká podoba je ,,nazdárek". Fajn věc je, že se tenhle pozdrav dá hezky převrátit do ironického ,,no nazdar", ve smyslu ,,to je nadělení", což snad s žádným jiným českým pozdravem nesvedete.
Ostraváci zase říkají ,,Zduř" (zdravím Rudu, jsi vtipnej chlapík), ale z toho mám většinou osypky, lépe řečeno mám osypky z představy, že bych měl nějak zduřet. Je to asi jako zdravit se ,,opuchni!"

,,Čau" se k nám dostalo, jak jinak, z italštiny. V originále je to ,,ciao" (čti ,,čao"), ale v praxi se italské ,,čau" v běžném hovoru u většiny Italů výslovností nijak neliší od našeho českého ,,čau".
Jak se to k nám dostalo je trochu komické. Je to snad náš nejmladší pozdrav vůbec, tedy z těch neformálních.
V italštině to (údajně) pochází z benátské výslovnosti spojení ,,vostro schiavo", tedy ,,váš otrok (služebník)" a jednalo se tedy zřejmě o výraz podřízenosti zdravícího vůči zdravenému.
K nám se to prý dostalo někdy v 50./60. letech minulého století, protože byly tehdy v Československu populární italské filmy, jako například ,,Včera, dnes a zítra", (většina lidí to asi zná díky Holzmannovi) kde se tento pozdrav pochopitelně často užíval.

Domácké podoby jsou ,,čauky", ,,čauec", Slováci mají i ,,čaute" jako jakési ,,čau" v plurálu, pokud zdraví víc lidí, zřídka jsem se s ,,čaute" setkal i v češtině. ,,Čauky mňauky" používá jenom jeden člověk na světě - Lukáš Rejmon.
Nu, asi má rád kočky, či co.

Dále tu máme ,,čus". Toto slůvko, ačkoliv to vypadá trochu jako klon ,,čau", k nám ve skutečnosti proniklo z němčiny, kde má podobu ,,Tschüss" a používá se spíš při loučení, než při vítání. U nás často v obou případech, ačkoliv to v němčině znamená něco jako ,,měj se" či ,,sbohem".

Zřídkakdy se používá ,,čusík", asi to moc připomíná džusík. A mám žízeň...
K ,,čus" existuje i o něco delší, neslušná varianta, ale tu si každý z vás jistě domyslí.

Velmi ,,kamarádsky" a familiérně znějí pozdravy ,,Tě pic", Těbůh" a ,,Tě péro", u kterých nemám ani páru, jak vznikly, takže se můžu jenom domýšlet. ,,Tě pic" zní jako zkratka věty ,,Někdy bych tě sice nejraši picnul, ale stejně jsme kámoši", ,,Těbůh" nejspíš vzniklo jako zkratka ,,Pozdrav pán Bůh", načež nekřesťané pragmaticky vyměnili koncové ,,h" za ,,ch", takže z toho máme nakonec ,,Těbuch". Takový pozdrav a zároveň slovní bouchnutí do stolu.
,,Tě péro" je zkratka nevím čeho. Možná nějaké humorné sexuální předehry.

Chcete-li někoho pozdravit formálně, většinou mu popřejete nějakou dobrou část dne.
Pochopitelně tu, která zrovna je. ,,Dobré ráno", ,,Dobré dopoledne, poledne, odpoledne, večer."
,,Dobrý den" můžete říct v podstatě kdykoliv, pokud kdokoliv z vás nejde spát, v tom případě použijete ,,Dobrou noc".
A co na to já? Nu, proč ne. Je přece hezké popřát někomu pěknou část dne, ať už jakoukoliv.

Chcete-li se s někým rozloučit, můžete říct ,,Nashledanou". Pokud se s ním chcete v budoucnosti shledat.
Je zajímavé, že ,,Nashledanou" máme jenom my Češi. Všude jinde je tento pozdrav nějak spojen nikoliv s opětovným shledáním, ale se zrakem. Slovenské ,,Dovidenia", polské ,,Dowidźenia", ukrajinské ,,Dopobačenia" - ,,báčity" znamená vidět. U Němců ,,Auf Wiedersehen", kde ,,Wiedersehen" znamená doslova ,,opět uvidět".
Slovinské ,,nasvidanje" je někde na pomezí.

Stejné je to ale s ,,Vítejte" - jak ,,wellcome", tak ,,wilkommen" a ,,dobro došli" či ,,bienvenidos" znamená všechno ,,dobře dojít", ,,dobře přijít" nebo něco v tom smyslu, jen my Češi máme ,,Vítejte". A tuším ještě Slováci a Poláci. Taky jste se někdy zamýšleli nad tím, proč tomu tak je?

Rozloučit se můžete i jinak, než ,,nashledanou". Pokud dotyčného již nejspíš neuvidíte, ale máte k němu přesto kladný vztah, bylo by asi krátkozraké použít ironické ,,na neshledanou". Je rutinou říkat ,,sbohem", znám ale jednoho ateistu, který i tohle zironizoval a říká ,,bezboha".

Pokud odcházíte, ale s dotyčným se jistojistě ještě shledáte, zároveň však nechcete znít tak formálně, jako při ,,nashledanou", je fajn říct ,,zatím". Naznačujeme vlastně, že zatím - nějakou dobu - se neuvidíme, ale nebude to trvat zase tak dlouho. I Slováci mají své ,,zatiaľ".

Nejvtipnější to mají Poláci, jejichž ,,ahoj" zní ,,cześć" (česč). Je sranda jim pak vysvětlovat, že u nás ,,čest" říkají jen komunisti.

Pokud se nechcete nikoho dotknout, nevíte, zda se bavit formálně, či neformálně a chcete, aby vám porozuměl i takový Polák či Chorvat, tak zkrátka řekněte ,,Zdravím".
Už víte, proč jsem právě tento pozdrav použil v názvu článku?

Zdravím! A díky všem, kdo dočetli až sem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lennyspis lennyspis | Web | 26. května 2016 v 21:59 | Reagovat

Také zdravím a hrdě hlásím-dočteno :) Až nedávno jsem si uvědomila význam obyčejného Dobrý den. Hlavně jsem se zděšením zjistila, že často je mi fakt jedno, jestli dotyčný ten dobrý den mít bude... :D

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 27. května 2016 v 15:11 | Reagovat

To je pravda :D Je to už tak zaužívaný výraz, že se nad významem vlastně už málokdo zamýšlí. A některé to asi i provokuje, protože ten den zrovna moc dobrý nemají...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama