Květen 2016

Proč věřím v reinkarnaci?

26. května 2016 v 15:08 | Jan Duha


Nedávno jsem vytáhl kamaráda, jako naprostého nováčka, do buddhistického centra a cestou zpět, patřičně vypovídaní a vymeditovaní, jsme měli takovou polemiku.

Kamarád povídal, že atmosféra v centru se mu líbila, meditace byla super, buddhistické zásady by tesal do kamene jako zákon... Ale s jedním má prý problém, a to je přesvědčení, že existují minulé a budoucí životy. Že je to prý jen berlička pro lidi, aby se lépe smířili s tím, že jednoho dne umřou.
Nenapadlo mě v tu chvíli moc argumentů, a i kdyby ano, tak jsem si je radši nechal pro sebe, aby si kamarád nemyslel, že ho do něčeho tlačím, a že se chovám jako nějaký sektář, který ho chce přesvědčit za každou cenu.
Řekl jsem jen, že mně přijde naopak depresivní představa, že je po smrti nějaká nicota, kterou si, narozdíl od dalšího života, vůbec nedovedu představit. Taky jsem řekl, že buddhismus nemá dogmata, a pokud chce někdo meditovat a přitom ignorovat další části učení, které mu nedávají smysl, klidně může.
Když ti meditace pomáhá, klidně si můžeš dát otazník na začátek i konec svého života a být excelentním buddhistou.

On pak utrousil nějakou poznámku o tom, že proč neskočím ze skály, nebo tak něco, což jsem vůbec nepochopil.
Já si svého života vážím a i když věřím, že není jediný, tak vím, že buddhismus je i o určitém praktickém fungování v přítomném okamžiku, o užitečnosti druhým právě tady a právě teď.
Od čehož by mne, samozřejmě, neustálé utíkání do minulosti či budoucnosti, odvádělo.
Skokem ze skály člověk není užitečný vskutku nikomu, ani sobě, snad kromě toho, že si ověřil gravitační zákon v praxi.
Navíc bych tím učinil spoustu lidí nešťastných, nemluvě o tom, že jako bytostného optimistu by mě taková kolosální blbost, jako skok ze skály, ani ve snu nenapadla.

Ale dost už tlachání, rád bych vysvětlil pár argumentů, proč si myslím, že reinkarnace existuje, respektive vyvrátil nejčastější argumenty proti ní.

1) Na minulé životy si nepamatuju...

Jasně, vždyť jsi jich měl v podstatě nekonečno, a tvoje paměť není neomezená. Většina lidí si nepamatuje ani na to, co dělali ve třech, ve dvou, v jednom roku, natož nějaký minulý život.
V současném těle je naše mysl zkrátka dost zaneprázdněná životem současným.
Jediný, komu se údajně podařilo vidět všechny své minulé životy, byl Buddha, a to navíc až v okamžiku osvícení, kdy se jeho vnímání stalo neomezeným, a mohl tudíž teoreticky spatřit i nekonečno životů.

Je i spousta lidí, kteří osvícení nejsou, ale aspoň na jeden minulý život si vzpomenout dokážou.
Přijdou třeba na nějaké místo a řeknou, že tam už v minulosti byli.
Někteří skeptici to vysvětlují tím, že mozek má schopnost vytvářet falešné vzpomínky.
Podle nejnovějších vědeckých studií tu schopnost skutečně má, ale tím se nevysvětluje fakt, že spousta lidí je schopna popsat místa, kde nikdy nebyli, do podrobných detailů, které se následně shodují se skutečností.

Viz. tento příběh a mnohé další: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4099-3lety-chlapec-si-pamatuje-minuly-zivot-identifikoval-vraha-i-lokaci-sveho-tela

Je mi samozřejmě známo, že web ac24, jak vidno z jiných článků, je lehce konspirační a silně proruský.
Ale jak praví přísloví - na každém šprochu bývá pravdy trochu.

2) Zážitky klinické smrti má na svědomí dimethyltriptamin...

Ano, tato látka se při klinické smrti do mozku skutečně uvolňuje a může způsobovat euforické stavy.
To možná vysvětluje fakt, že spousta lidí vidí tunel a světlo, cítí pocit lásky...
Ale pořád to nevysvětluje vše. Experimenty s lidmi, proživšími klinickou smrt se zabývali dva známí vědci - americký lékař Raymond Moody a holandský kardiolog Pim van Lommel.
Jeden z nich (už nevím, který), vykonal pokus, při kterém do míst, která pacient nemůže z lůžka zahlédnout, dal jistý předmět. Pacient, který prošel klinickou smrtí, následně popsal, co je to za předmět, jediné logické vysvětlení tedy je, že ho musel vidět shora - a byl tedy mimo tělo.

3) Vědomí vytváří CNS, když zemře mozek a nervy, vědomí nemůže existovat...

To by nevysvětlovalo případ, kdy měl například člověk jen půlku mozku, a přesto fungoval normálně, jako by měl mozek celý. Ano, mohla jedna hemisféra prostě převzít funkce druhé, ale je to pravděpodobné?
Je znám i případ, kdy měl člověk místo mozku vodu, a přesto fungoval normálně...
(podobné případy jsou zdokumentovány například v článku níže).

http://all-is-magic.blog.cz/1511/dokaze-clovek-prezit-bez-mozku

Podle buddhismu je mozek spíš jako rádio, a vědomí jako rádiové vlny. Zapnuté rádio je pak lidská, nebo jiná, bytost.
Rádio umožňuje rádiovým vlnám být ve formě zvuku, stejně tak naše tělo umožňuje vědomí fungovat v hmotném světě.
Když vypneme rádio, také nepřestanou existovat rádiové vlny, a stejně tak podle mě nepřestane existovat vědomí jen proto, že umřelo tělo.

4) Zážitky minulých, či budoucích životů si lidé vymysleli!

Někteří možná ano, ale všichni? V různých zemích, nezávisle na sobě? Tímto argumentem by se dalo teoreticky zpochybnit všechno. Mně taky můžete věřit, že jsem si dával před časem Latté v Subwayi, nebo si můžete myslet, že kecám, abych byl zajímavej. To je ale tvrzení proti tvrzení, to nedokazuje vůbec nic.

5) Zážitky minulých či budoucích životů mají na svědomí démoni!

Zdravím všechny křesťany, včetně těch, co tohle tvrdí, a přeju jim život plný lásky a srandy! :)
Zajímalo by mě, proč si to myslí. Bavil jsem se s mnoha buddhisty, a všichni mi řekli, že je buddhismus učinil šťastnějšími, že jim to učení pomáhá. Pokud za něčím stojí démon, nemělo by to spíš lidem škodit?
Já jsem argumenty, proč věřím v reinkarnaci, víceméně už skoro všechny popsal, teď je tedy míček na straně konzervativních křesťanů, aby si dokázali odargumentovat, proč podle nich démoni za představou reinkarnace stojí.

6) Fakt, že Dalajlamové či Karmapové dokážou poznat předměty svých předchůdců, je pouze náhoda!

Vážně? Opravdu je náhoda, když tříleté dítě odvedou mniši do chrámu, kde nikdy dřív nebylo, ukážou mu předměty, co vidí poprvé v životě, a ono správně určí, že věc XY patřila předchozímu Dalajlamovi či Karmapovi? Dobře, jsem ochoten připustit, že se taková náhoda může stát. Jednou. Jenže současný Dalajlama je už čtrnáctý, Karmapa sedmnáctý.
Jaká je pravděpodobnost, že se stejná náhoda zopakuje čtrnáctkrát, nebo dokonce sedmnáctkrát za sebou?
Řekl bych, že poměrně malá.

7) Hodně lidí říká, že reinkarnace nemůže fungovat, protože lidí na Zemi stále přibývá. Pokud by se převtělování skutečně dělo, měl by být počet narozených stejný, jako počet zemřelých. Tento argument ale opomíjí možnost, že například i zvíře, nebo bytost z nějaké jiné planety či reality, kterou nedokážeme vnímat, se může teoreticky narodit jako člověk. Reinkarnaci tedy ani tento argument nevyvrací.

Doufám, že pokud si můj zmiňovaný kamarád tento článek přečte, tak, byť se mi nejspíš nepodaří ho přesvědčit, alespoň pochopí moje stanovisko. A proč tedy věřím v reinkarnaci? Inu, kdoví, třeba jsem byl v minulém životě Tibeťanem :)