Červen 2017

Report z blogerského tandemu!

9. června 2017 v 12:46

Ano, nepíšu srazu, ale tandemu, protože jsme se nakonec opravdu, jak jsem
v pozvánce na akci avizoval, sešli jen dva.

Konkrétně bloger Milan (oculorum.blog.cz) a moje maličkost.

G-boy byl celý víkend v práci. Inu, chápu. Sociální práce vyžaduje velkou dávku času, odhodlání a nasazení i soucitu.
Na druhé straně je to práce velmi obdivuhodná. Nesedíte někde v kanclu, ale jste se seniory, nebo s lidmi,
kteří nějak trpí, a pomáháte jim. Navíc od těchto lidí nasajete ohromnou spoustu životních zkušeností, jako houba
vodu ze studny. Je škoda, že s námi G-boy tentokrát nebyl, ale za tohle ho obdivuji.

Lúmenn, ta se pro změnu dobře bavila na narozeninové párty u kamaráda.
Upřímně doufám, že se všichni měli báječně, obzvláště oslavenec, že dostal obří dort, kopu dárků
a fůru srandy. I dkyž je zas o rok blíž smrti (černý humor alert).

Pozvání nakonec odmítnul i Lukáš Přibyl. Je sice z blogspotu, ale řekl jsem si, proč ho nepozvat,
když v Brně ve srovnání s Prahou přece jen tolik blogerů není a účast beztak nebude tak velká,
zvlášť když pozvu jen lidi z platformy blog.cz.
Pojal jsem to tedy šířeji - sraz brněnských blogerů jako všech, kdo v Brně nějak online publikují,
ať už kdekoliv, a mají zájem dorazit.
Lukáš se vymluvil, že prý nenadešel zatím ten správný čas. Otázka je, kdy nadejde, o čemž samozřejmě rozhodne
jen on sám. Chápu, že někteří lidé jsou spíše introverti a nehrnou se jen tak na první dobrou do nějakých společenských akcí.

Vyrazil jsem tedy v sobotu odpoledne, lehce se skluzem, za úmorného vedra, na místo srazu.
Předtím jsem si ještě stihl koupit dvoulitrovku Kofoly, abych měl aspoň trochu chladnou hlavu.
(Není snad nutno dodávat, že jsem ji během víkendu celou vyzunknul).

Nebyl jsem si jistý, zda dorazím přesně pynktlich ve dvě, tak jsem radši tak tři minuty před druhou napsal
Milanovi, že se možná opozdím. Nakonec jsem to ale stihl na minutu přesně. Jak ten Němec.
Nebo, v mém případě, možná spíš Číňan.

Před Skleněnou loukou už čekal sympatický, drobný blonďák se slunečními brýlemi, tak jsem hádal,
jestli je to on. A opravdu se mi představil jako Milan.

Poté, co jsme s otrávením zjistili, že Skleněná louka má v sobotu zavřeno, vyrazili jsme směr Dobrá čajovna.
Milan má čajky rád a zrovna Dobrá má spoustu výhod.
Má tradičně laděný interiér. Můžete si zvonkem přivolat obsluhu. Ceny jsou sice o něco vyšší, než v jiných
čajovnách, ale sortiment čajů je poměrně chutný.

Poněvadž ale bylo vedro, tak jsme nakonec vzali zavděk nikoliv čajem, ale vodou s citrónem a Marlenkou
(neboť jahodový cheesecake, na který jsem si myslel původně, zrovna jak na potvoru neměli).

Došlo i na vodnici. Já tomu zas tak neholduju, když už to někde ve společnosti je, tak si spíš tak občas, opatrně,
ze solidarity šluknu, zato Milan vypadal na zkušeného dýmkového barda.
Uvelebili jsme se na pohodlný gauč, jehož čalounění dýchalo starobylou patinou, a dali se do hovoru.

Dozvěděl jsem se o něm spoustu zajímavých věcí.
Studuje antropologii (to bude nejspíš znát fůru mých kamarádů z čajovnových srazů?),
má rád netradiční filmy a povídky a jeho sluneční brýle jsou typické pro posluchače DNB.
Hraje online Dračí Doupě.
Taky má rád Slavoje Žižka a je velkým kritikem současného systému.
V tomto mi hodně připomíná mého podobně alternativního spolužáka z vejšky P., jen s tím rozdílem,
že Milan není vegan.

Trochu mě mrzí, že tím, jak to byl pro mě naprosto nový člověk, mě opět ovládla má ostýchavost
a introvertní stránka osobnosti a neprojevoval jsem se zdaleka tolik, jak jsem chtěl.
(I když, upřímně, oblast vztahů, ve které jsem se už dost spálil, jsem face-to-face před klukem,
kterého jsem sotva poznal, fakt moc otevírat nechtěl. Tak jsem radši naslouchal).
Když mám hodně uvolněnou náladu, dokážu být hodně ukecaný, tentokrát mě ale v ukecanosti
jednoznačně předčil Milan. Aspoň jsem se o něm ale dozvěděl mnoho zajímavého.

Až jsme ukončili naši session v čajovně, vydali jsme se do města.
Rozhodl jsem se, že Milana doprovodím, protože byl slunečný den a já jsem stejně neměl co jiného dělat.
Žádné zajímavé akce v okolí zrovna nebyly a jen zevlovat doma do telky se mi nechtělo.

Nejdřív zamířil do obchodu. Pro něco lehkého. Inu, je to chudý student a, stejně jako já,
nemá zatím žádnou práci jistou.

Po nakoupení párků a jiných drobností jsme se ještě přesunuli do KFC.
Já jsem totiž ten den neobědval, Milan byl na tom ještě hůř - ani nesnídal.
Oba jsme se shodli na tom, že máme KFCčko raději, než Mekáč.
Už jen proto, že máme oba rádi kuřecí.
(snad to nečte můj kamarád D., který pracuje v Mc Café a znám ho z čajovnových srazů, a pokud to čte, snad se nebude zlobit. To cappuccino a ořechový dortík chutnaly výborně, a pokecal jsem každopádně moc rád).

Objednali jsme si s Milanem pikantní kuřecí strips, hranolky, kečup a salát Coleslaw (ať tam máme taky trochu té zdravé zeleně a nejsme za úplné couch potatoes, což?).
Milana jsem doprovodil na zastávku busu, kde jsme se rozloučili a zatímco Milan valil dom do Komárova,
já jsem zamířil opačným směrem, do centra štatlu.

Udělal jsem si americký večer, jak vyšitý. Otevřel balík z KFC (kdybyste nevěděli, tak je to zkratka od ,,Klub Fajnych Cikánů, Jolanda osobně doporučuje). Nalil jsem si do hrnku Kofolu (dobře, česko - americký večer),
pustil telku a zalehnul. Slaná tečka za povedeným odpolednem.

A mé dojmy? Možná jsem se mohl trochu víc otevřít a být teď a tady.
Milan je milý, sympatický kluk. Kromě blogu ho můžete slyšet i na studentském Radiu R, kde moderuje
pořad o chill outu či obecně pomalé, elektronické hudbě a jeho uklidňující hlas se k této práci
vyloženě hodí. Pro relax před spaním vřele doporučuju.

Je to pěkný, sportovní typ kluka, takže upřímně, pokud by byl teplej a neměl přítelkyni, bral bych ho všema deseti.
Krom toho, že jsem i z toho jednoho setkání měl pocit, že jsme si velmi podobní, jak humorem, tak obecně
způsobem myšlení.

Celkově hodnotím sraz jako vydařený a bude-li zájem, rád spáchám vol.2 až nekonečno.
Bylo by pěkné založit tak příjemnou tradici.
Rád na případném pokračování uvidím Lúmenn, G-boye i jiné zajímavé lidičky, pokud zrovna nebudou zaneprázdnění,
ať už prací, nebo zábavou, což u akčních lidí, jako jsou oni, není výjimkou.

Snad se na nás dojde podívat i Lukáš a oblažit nás nějakými bajkami o bozích spojených s kapkou magie. Stačil by aspoň nějaký malý karetní trik, při kterém by nás pozoroval svým tvrďáckým poker-facem.
Do Brna to prý má kousek, tak jaképak rozpaky, zván je každý psavec.

Blogům zdar a letu zmar.

Honza Duha