Novoroční bilancování

12. ledna 2018 v 12:11 | Jan Duha

Opět jsem po dlouhé době zde. A jako asi většina z vás, čtenářů, nyní bilancuji, jaký byl právě prošlý rok 2017.

Byl dobrý, špatný? Co jsem v něm získal? O co přišel? Co nového zažil?
O to vše bych se s vámi rád nyní podělil.
Já vím, trochu pozdě. Jak na nový článek až po třech měsících, tak i na bilancování - jedenáct dní po Novém roce.
Jenže událostí posledních dní bylo tolik a v tak hektickém sledu, že má psychika ani tělo
nebyly s to nějaký článek z těch všech střípků poskládat dohromady a najít dostatek sil sednout si před
obrazovku počítače a přimět se k jejich sepsání.

Jaký tedy byl rok 2017 z pohledu Jana Duhy?

LEDEN

To jsem ještě blahé paměti studoval sinologii na Masarykově univerzitě.
Zápolil jsem se zkouškami a do toho se snažil mermo mocí najít nějakou brigádu.
Následkem toho mne vypekla firma Mediaservis, se kterou jsem málem - naštěstí jen málem - podepsal smlouvu.
Na knize tváří inzerovali, že chtějí pomoct s roznosem letáků, navíc uváděli částku 2000 korun za jeden roznos,
což znělo velice jednoduše a až podezřele lákavě.

Při obdržení smlouvy bylo vše jinak. Z 2000 korun bylo najednou 200, letáků dohromady asi 60 kilo a čas na roznos dva dny. Máte-li rádi své zdraví, firmu Mediaservis bojkotujte a jděte raději roznášet letáky pro Českou poštu.

ÚNOR

Dozvěděl jsem se, že jsem žel neudělal zkoušku z klasické čínštiny, a že dostanu nejspíš padáka ze školy.
Následovalo sepisování žádostí děkanovi, lamentování nad kafem se spolužačkama a spřádání krizových scénářů.

BŘEZEN

Děkan mě s žádostí poslal slušně někam, načež přišla žádost rektorovi, doplněná o zprávu od doktorky,
že jsem měl ve zkouškovém chřipku (což jsem vskutku měl - o Vánocích i několik týdnů poté jsme byli
doma všichni natolik marod, že dárky nerozbaloval ten nejmladší, tedy já, jak velí tradice - ale ten s nejnižší teplotou, tedy mamka).


DUBEN

Su na pracáku a stále po všech čertech sháním nějakou práci.
M.P., se kterým jsem měl už tehdy kolísavý vztah, neustále oscilující mezi partnerstvím a kamarádstvím,
mě pozval o Velikonočním pátku na oběd ke svému otci, čímž mi dal naději, že se ke mně opět vrátí
a bude mezi námi panovat stabilní, pevný, láskyplný vztah. Nestalo se tak, nicméně na obědě, který sestával z filé se sýrem, vína koly, čaje a něčeho sladkého k zakousnutí, jsem si velmi pochutnal. Zajímavé je, že otec M.P.
je gay a žije z partnerem (který pochází z Ukrajiny, následkem čehož jsem jako dárek vyfasoval ukrajinskou vodku),
zatímco M.P. dle vlastních slov je spíš na holky, takže vlastně otec je teplejší, než jeho syn, což se taky nevidí moc často :D

KVĚTEN

Po dvou měsících, až děkan vytáhl onu žádost ze svého šuplíku někdy u ranního kafe, ji předal rektorovi,
který ji beztak zamítl s tím, že pokud jsem byl nemocný, měl jsem se z výuky řádně omluvit. That´s life.

ČERVEN

Své čtvrtstoletní narozky jsem stylově oslavil v čínské restauraci u rodičů kamaráda ze Šanghaje,
který bydlí nad námi a kromě toho jsme spolu studovali na gymplu.
Přišla spolužačka ze sinologie B., soused D.S., kterému občas pomáhám s natáčením filmů, M.P. (přítel pomlčka kamarád), kamarádka A. z queer srazů, a kamarád G., který studuje kulturní geografii a zabývá se studiem náboženství.
S G. mě seznámila jiná spolužačka ze sinologie, K.J., která mu dala echo, že se zabývám buddhismem,
on mě na základě toho zahrnul do svého výzkumu a od té doby se spolu přátelíme a občas zajdem na něco tekutého.

Na narozkách se podával dort, který vybírala mamka, a pekingská kachna v režii paní a pana Z.
Poté jsem byl doprovodit M.P. na zastávku, a on, jako by mi chtěl dát speciální dárek, byl opět velmi přítulný.
Ani neprotestoval, když jsem ho chytil kolem ramen, byť jinak na veřejné projevy lásky moc není.
Pak jsme se šli ještě s A. projít kolem Svratky, načež ona zaplula do uliček svého domovského Komárova a já se vrátil
se zbytkem dortu domů.

ČERVENEC

V červenci jsem si užil krásné chvíle s M.P. a A., párkrát jsme zašli do Áčka na pizzu nebo zmrzlinu.
Znovu jsem byl tak na týden u bratránka na výpomoc v lese a kromě toho jsem jen lelkoval s rodičema
na chalupě u bazénu.

SRPEN

Moje první Prague Pride. Oproti Vídni možná trochu komornější a s více - zato ovšem směšnějšími - skupinkami odpůrců.
Ty nejagresivnější nakonec sbalili policajti, zatímco my s A., její kamarádkou K. a ještě jedním z queer kamarádů J.
jsme si akci skvěle užili. Na Letné jsme pak potkali ještě kamarádku T., která přišla mrknout na nějakou americkou queer raperku a pak valila ještě někam na party. A. již znavená zamířila domů, zatímco já jsem se vydal
mrknout na Kliniku, kde měla být nějaká alternativní akce s queer tematikou.
Až se mi podařilo Kliniku najít, akce sice už skončila, nicméně tamní lidi mi přišli poměrně fajn,
byť i na můj pirátský vkus až moc radikální. Kdyby si tam trochu víc uklidili a víc se snažili pochopit
své názorové oponenty, například Urzu z Paralelní polis, a volili při prezentaci svých postojů více diskuzní
a méně hádavý tón, nemám problém se s řadou z nich skamarádit a rozhodně mi Klinika připadá jako zajímavý sociální projekt.
Dal jsem si tam křupky a malinovku za dobrovolný příspěvek, zhlédl zahradu, alternativní knihovnu, kuchyňku i filmařské plátno, pokecal s relativně fajn lidma (přičemž jsem letmo pokukoval po asi dvou klucích, kteří se mi líbili)
a následně se odebral na vlak, kde už čekal J. i s dvěma ukázkami lahvových piv, které si odnesl z nedaleké pivnice.
Je to odborník na pivo, o kterém dokáže hovořit celé hodiny, díky čemuž nám cesta vlakem zpět rychleji ubíhala.
Zpříjemňoval ji nám i fakt, že se k naší diskuzi posléze přidal ještě jeden účastník Pride, který ale řídil, a tak si
s námi nepřihnul.

V srpnu jsem samozřejmě i nadále hledal práci, dokonce jsem kvůli tomu odřekl jednu týdenní poznávací sportovně-kulturní akci, kterou pořádal Skautský institut a kam měl jet jeden hezounek, se kterým jsem se právě skrz jinou
diskuzní akci tohoto institutu seznámil. Nakonec jsem se stejně dozvěděl, že je hetero, takže no stress.

ZÁŘÍ

Konečně mi vyšla práce, a to na poště. Zbytek příběhu už znáte z článku "Poslušně hlásím, že jsem opět zde".

ŘÍJEN

Ten se nesl v podobném duchu, jako září. M.P. mi dal kopačky už definitivně, a odstěhoval se do Prahy,
kde studuje Mgr. obor toho samého, co už studoval v Brně. Z pošty mě vyhodili a já se začal poohlížet jinde.
Na pracáku jsem vyfasoval pěkného úředníka jménem Jaroslav.

LISTOPAD

Začal jsem makat v Žabinách, v callcentru pro O2.
Ze začátku mi to přišlo jako ucházející práce. Při náslechu mi životní příběhy volajících přišly zajímavé,
chtěl jsem si zlepšit komunikaci, kolektiv se zdál fajn a O2 jako operátora využívám a mám celkem rád.
Postupně se ze zvědavosti stala skepse a pocit křečka, který neustále běhá v kole a nestíhá výkon,
člověka, který chce dělat něco kreativního, a místo toho ho drtí mechanický každodennismus, nedávající prostor
pořádnému oddechu. Po pár týdnech jsem začal být alergický už na samotné slovo telefon.

PROSINEC

Začal jsem opět víc chodit na queer srazy. Zaujal mne tam jeden kluk jménem F.H.
Štíhlý, hnědovlásek a taky brejlovec, jako já. A stejně, jako M.H. i on studuje IT.
Fajn kluk, se kterým se dobře povídá, pokud se mu ovšem chce - ono ruku na srdce, ajťáci většinou nebývají moc extroverti a spíš než s lidmi si rozumí s počítači. Z původních pětadvaceti přátel mu na ksichtoknize zbylo 22
a mezi těmi, kteří letěli, jsem byl i já. Doufám, že ten můj studentský film nebyl tak hrozný, že se stal důvodem
k mému deletování.

Líbí se mi i jistý F.D., kterého zná M.P. ze studií, ale ten žije až v Olomouci a v Brně se objevuje velmi sporadicky, pokud vůbec. Ona práva zabírají asi hodně času.
Potom se mi z QMU líbil ještě jeden kluk, nějaký M.D. Je takzvaně gender fluid, tedy střídavě se cítí jako kluk
a jako holka. Dokonce má na FB jak mužský, tak ženský profil, přičemž ten ženský nese japonské jméno, neb M.D. je hodně inspirován japonskou kulturou.
Je to takový hromotluk s culíkem, ale vnitřně velmi všestranně zaměřený.
Určitě bychom si rozuměli pokud jde o zájem o LARPy, asijskou kulturu a historii.
Kdysi mi pod svým ženským alter egem psal, že mě má rád, potom jsme chtěli společně zajít na suši do Taiwan Bento,
ale vždycky z toho nakonec sešlo, neboť mu do toho něco vlezlo.
Nebo se na něco alespoň vymluvil, nevím, jak moc věřit jeho pravdomluvnosti, protože více se napít mu občas
rovněž nedělá problém.

Vánoce jsme strávili tradičně v rodinným kruhu, byť ze ségřiny rodiny přijel jenom synovec,
protože ségra má dost starostí se stěhováním se do osady Vacov, kde chce její přítel rozjet podnikání.
Píšu osady, neboť nazvat Vacov vesnicí by byla velká nadsázka.
Se synovcem jsem se viděl chvilku těsně po práci, neboť zhruba po hoďce musel odjet k tátovi číslo dvě
(toto je tak složitý příběh, že vám to vyprávět snad ani nebudu, nebo si to minimálně nechám na později).
Nutno podotknout, že synovci je sice deset let, ale rozum má tak na dvanáct.

Silvestr se u mě nesl v kamarádském duchu. Zatímco rodiče odjeli na chalupu do Habrovan,
aby se následně se sousedy sešli v sousedních Olšanech v hospodě, já jsem narychlo připravil jednohubky
z rohlíků, másla a hermelínu,
vytáhl z ledničky červené víno Shiraz, které mi dali v práci jako vánoční dárek a byl jsem na něj velmi zvědavý,
dal na stůl zbytek perníků od Vánoc a štrůdl - a silvestrovská tabule byla připravená.

Pak jsme se s A. sešli před Utopií, já si dal kofolu,
humus a poté kávu se zmrzlinou, nebudu přece žádnej troškař, když už je ten Silvestr.
A. si dala nějaký zelený čaj. Poté dorazil M.P., který, jak je pro něj zvykem, si dal pivo.
Dal se teď dohromady s nějakou holkou jménem L., kterou potkal na studiích v Praze.
Přál jsem jim to. Byť mi nepřišli jako ideální pár, ani M.P.ovy city ke mně ještě úplně nevychladly
a oni oba dva jsou dost silné osobnosti, které se mohou v lecčems doplňovat.
Neměl jsem důvod žárlit. Oba s M.P. k sobě sice ještě něco cítíme, ale jsou to spíš takové nejisté zbytky
předchozího citu, smíchané s hlubokým foglarovským kamarádstvím, než ona vášnivá láska,
která mezi námi tak dlouho byla předtím.
Asi po hodině se na nás ještě přišel podívat D.Č, blonďatý, roztomilý klučík, kterého také všichni známe z queer srazů.
Opravdu mile nás překvapil, neboť nenapsal ani háček o tom, že by chtěl přijít.

Napojeni a nakrmeni jsme se přesunuli ke mně domů. M.P. se odpojil a šel domů, neboť měl brzo ráno povinnosti.
Zbytek skvadry pokračoval ke mně, kde se rovněž konal hodokvas a pokec.
Jednohubky rychle zmizely, ubyl i štrůdl a většina perníčků.
Uvařil jsem čaj. S A. jsme si pak o půlnoci přiťukli vínem. My dva skleničkou, D.Č. ho chtěl nalít do hrnku,
jak starý Viking.
Bylo to dobré vínečko, předčilo má očekávání. Červené, polosladké, s pěkně kulatou chutí.
Dělají to Bulhaři. Mají zřejmě pro víno dobré podmínky.
S pomocí D.Č jsme otevřeli flašku, neb já jsem v tomto neumětel a mohlo se slavit a jen pozorovat z okna,
jak na Svoboďáku bouchá, co může.

Nu, tohle byl můj rok 2017. Jaký byl ten Váš, milí čtenáři? A jaký bude ten příští?
I za těch jedenáct dní po novém roce, co nám neustále vypadával internet, následkem čehož jsem tento článek nemohl vydat dřív, než tento den, se už v roce 2018 stihlo odehrát víc, než dost.
Pro náš národ bývají roky s osmičkou na konci klíčové, skoro magické.
Budeme si vybírat nového prezidenta. Umřela mi moje milovaná teta, která má dnes pohřeb.
Možná i díky tomu jsem šel trochu víc do sebe a už dvakrát v tomto roce opět navštívil buddhistické centrum,
kde jsem předtím nebyl uherský rok, respektive zhruba půl roku.
Mám spoustu plánů v pracovním i osobním životě a snažím se v těchto hektických časech trošku zvolnit tempo,
abych stihnul aspoň většinu z nich realizovat. Poněvadž je ale tento článek už tak příliš dlouhý,
budu se všem těmto záležitostem věnovat v samostatných článcích.

Váš křeček v kole

Honza Duha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama