Pro tetu...

17. ledna 2018 v 10:35 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro RIP

Jak už jsem v předchozím článku náznakem zmínil, nedávno opustila tento život
má milovaná teta E., tátova sestra. V požehnaných osmdesáti a třech letech nás opustila.
Nepřipravené. Já ji viděl naposled na Mikuláše. Rodiče na Silvestra.
V neděli jsem popíjel svou každodenní kávu s mlékem, když jsem slyšel telefon od bratránka.
Neozývala se na zprávy. Našli ji, chudinku, bezvládně ležet v koupelně.
Zcela nehybnou, v chvíli, kdy bylo i pro lékaře už pozdě cokoli dělat.
Dříve tak plnou života.

Pohřeb měla minulý pátek, opustila nás v sobotu před čtrnácti dny.
Náhlé selhání srdíčka.

Rozloučení proběhlo v jednom nejmenovaném líšeňském kostele, neboť teta byla s rodnou Líšní spojena celý svůj dlouhý
a požehnaný život. Žila zde až do svých pozdních let, kdy se přestěhovala do domu pro seniory v nedalekém
Podolí, neb starat se o velký byt bylo už nad její skromné síly.

Teta si přála být zpopelněna. Po krásném obřadu plném vzletných slov a shrnutí tetina života
ze strany pana faráře, jsme se přesunuli na kar do nedalekého penzionu.

Vzpomínali jsme na tetu, skromně hodovali. Představovali jsme se jeden po druhém navzájem,
byly zde totiž dvě větve rodiny, které neměly moc šancí se dříve setkat.
Každý řekl něco o sobě, kdože je, v jakém vztahu byl s tetou a kde pracuje.

Po přípitku a proslovech začal skromný hod, bratránek vytáhl papír s genealogií našeho rodu
s přesahem hluboko do minulosti, kam každý příchozí mohl doplnit svoji maličkost,
dále pak odhalil tablo fotek s tetou jak samotnou, tak na nejrůznějších rodinných setkáních.
Veselou, s úsměvem na tváři. Taková ona vždycky byla. Nechtěla by, abychom za ni dlouho truchlili.

Po karu jsme si všichni slíbili, že se jako širší rodina určitě někdy zase sejdeme, pokud možno při nějaké
veselejší příležitosti.
A já jsem vzpomínal na všechny ty chvíle, které jsme s tetou prožili.

Na to, jak mě jako malého chodila domů hlídat a často pak vezla k sobě do Líšně.

Jak jsme se společně smáli, když jsme hráli město - jméno - věc, nebo Člověče nezlob se,
a padaly nám samé šestky.

Na její úžasné lívance a bílou kávu, které mi nikdy nezapomněla udělat.

Jak jsme si povídali o všem, co nás napadlo, nebo nám přišlo zajímavé.

Jak mi v dětském věku četla pohádky Boženy Němcové a během dospívání
darovala postupně celé Foglarovo dílo včetně obou dílů knihy Život v poklusu
a způsobila tak, že Foglara dodnes zbožňuji jako někoho, kdo provázel moje náctiletá léta,
minimálně do doby, než jsem objevil sci-fi a fantasy.

Jak jsme pozorovali rehky a stavěli pro ně krmítko, když byla krajina zasněžená.

Jak mi vyprávěla o svých sousedech, nebo o příbuzném, který byl totálně nasazen v Německu za války
a psal domů dopisy o tom, jak žije.

Jak jsme se společně učili morseovku a psali si dopisy, které jsme nechávali za plotem
oddělujícím naše chalupy...

I na to, jak jsem jí loni v létě daroval přívěsek na klíče v podobě duhového srdíčka, který jsem objednal
v queer shopu a který se jí moc líbil.
Kdoví, kde je teď onomu hřejivému srdíčku konec.

Vzpomínám i na spoustu dalších krásných momentů, které jsem s ní strávil.

I na to, jak jsem ji navštěvoval v jejím skromném bytečku v podolí a jak jsme pozorovali jeho malebné uličky.

Zastavilo se srdíčko mojí tety. Úžasné bytosti, která milovala lidi, a jako učitelka obzvláště děti.
Bytosti, v jejíž přítomnosti jsem cítil zvláštní klid a naplnění, jaké jsem necítil a necítím dodnes nikde jinde,
dokonce ani při meditaci mezi buddhisty. Bytosti, z níž zkrátka něco vyzařovalo. Láska a pokoj.
Bytosti, která tolik dávala druhým, že na ni samotnou často nezbylo.

Moje milovaná teto. Zroď se na nějakém lepším místě, kde se znovu setkáme.

Ty si to zasloužíš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | Web | 18. ledna 2018 v 12:52 | Reagovat

Zdravím... to je ale velice politováníhodné, opravdu.

Mimochodem, co jsi dodnes dělal? Všímám si delší dobu, že jsi na zdejším blogu dlouze nečinný.

Díky.

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 18. ledna 2018 v 16:14 | Reagovat

Jop, mám teď odpolední směny a po práci mám často chuť už jen lehnout do postele :)

3 Jan Duha Jan Duha | Web | 18. ledna 2018 v 18:47 | Reagovat

Jinak děkuju za vyjádření soustrasti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama