Únor 2018

Sladkokyselý večer aneb s kámoškou v Lemonu

21. února 2018 v 12:28 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro lemon

Minulé léto jsem vyrazil se svojí lesbickou kamarádkou A. navštívit jeden z brněnských gay barů Lemon.
Rádi společně vyrážíme do podobných podniků určených naší komunitě.
Klišé alert - do spousty gay podniků chodí i holky -
jednak lesby, které zaprvé nemají moc vlastních klubů (nejspíš nebývají natolik akční, aby si jich založily více,
a mají větší tendenci k introverzi a životu ve vlastních partnerských bublinách - alespoň jsem to
slyšel od jedné lesby v radiu na pořadu Kvér, abych nebyl obviněn z lesbofobie).

Druhým typem holek, který chodí do gay barů, jsou pak kamarádky nás gayů, které tam s náma paří a hodnotí kluky.

A. je oboje v jednom - je na holky a zároveň je to v současnosti moje asi nejlepší kamarádka.
Kluky se mnou hodnotí taky - ono i když jste na holky, nijak vám to nebrání mít rád yaoi, není-liž pravda...

Když přišel sobotní večer, vzal jsem si své oblíbené pruhované skejťácké tričko a vyrazil jsem na Pekandu.
Začal jsem tý ulici přezdívat Gay Street, protože těch našich podniků je tam celá řada, vůbec celej Oltec je tak plnej
teplejch podniků, že by moh pomalu vytápět celý město.

Chvíli jsem stepoval před klubem a koukám, že A. nikde. Myslím, že byla zrovna někde běhat a zpozdila se.

Ze dveří nejprve vyšel nějaký ucházející chlap, aby za pár vteřin zase zapadl dovnitř.
Po chvíli ovšem dorazila A. ve svém oblíbeném lehkém sportovně - vojenském ohozu a vstoupili jsme.
Uvnitř to vypadalo samozřejmě o dost jinak, než když na stejném místě ještě byl klub Depo, který teď přemístili na Mendlák, a dle Googlu v nových prostorách vsadilo na funkcionalistický styl...
Původní Depo vypadalo trochu jako klub nějaké underground hip-hop kapely - na stěnách graffitti, uvnitř narváno a zahuleno, u tyčí chlapi do půl těla a hrál se Gangnam Style a podobné fláky.

V dnešním Lemonu už chlapy do půl těla u tyče nenajdete, tam, kde se dřív svíjeli, je nyní bar a na místě původního baru hraje DJ a místo Gangnam Stylu uslyšíte spíš Sister Sledge nebo Haničku Zagorovou.

Spíš, než jako undergroundový hip-hop klub to teď vypadá jako klasická diskotéka.
Možná trošku kombinující retro s futurismem - protože na stěnách uvidíte místo graffitů obrázky ze Star Wars a jiných populárních sci-fi.

S A. jsme si sedli do vedlejší místnosti se stolky. Začali jsme tradičně Kofolou a poté jsme si
objednali nějaké to alko. Já jsem měl nějaký modře zbarvený drink, který chutnal celkem dobře.
Čekali jsme, že dorazí někdo z našich queer srazů, zvlášť hlavní organizátorka a M.K. byli dle svých slov poměrně častými návštěvníky, ale nepotkali jsme ani jednoho z nich. Cesty kamarádů jsou nevyzpytatelné.

Kousek od našeho stolu jsme viděli líbat se dva týpky, nějací přemakaní plešouni, takže nic podle mého gusta,
ale museli jsme uznat, že se k sobě hodí, protože to byly hodně podobné typy.

Tak jsme se nakonec odrinkovaní přesunuli na taneční parket, kde zrovna hrála Lucka Vondráčková.

Oba z nás, ale samozřejmě především mě, zaujal blonďáček, který to na parketu opravdu uměl.
Vypadal jako D.Č. z našich srazů a byl to mladej zajda, kterému mohlo být tak kolem dvaceti.
Jak by řekl Barbar Mamut, takový holobrádek, ještě mu teklo mlíko po bradě, možná prvního tura skolil.

Tématem týdne je mládí a je nutné říct, že mě na mladých klucích vždycky přitahovala ta roztomilost,
kterou ve svém věku ještě mají, to, jak objevují svou vlastní mužnost.
Možná bych mohl být některému z nich - jako ten starší - vzorem, ale na druhou stranu, mladší kluci
bývají zase často naivní (ne, že bych já taky někdy nebyl), a tím pádem nepoužitelní pro vztah.

Možná proto lovím spíše ve starších vodách, abych naopak v té své zmatenosti našel nějakou kotvu a vzor, kterého
se můžu chytit, já sám. To pořád ale nic nemění na tom, že se mi ten mlaďoch zkrátka líbil, a to hodně.

Ani v náladě jsem ale neměl odvahu jej oslovit, navíc to vypadalo, že je tam s jiným klukem, u kterého jsem si samozřejmě nemohl být jistý, jestli je to jeho přítel, nebo jenom kamarád.

A protože vesmír mívá smysl pro humor, oba měli pruhované tričko, stejně, jako já.
Tak jsme si s A. dělali srandu, že jsme tam tři bratři v triku.

Když jsme se už s A. dostatečně vytrsali a vynadívali na pěkné chlapce a chlapy,
zapadli jsme opět ke stolku k našim drinkům (plus je, že stolky jsou kulaté, takže se lidi nemusí hádat, kdo bude sedět v čele).

Po očku jsme pořád pozorovali, kdo přichází a odchází.
Po pár výstavních a pár "nic moc" kouscích, jak už to v životě chodí, přišel jeden exot par excellence.

Týpek se sklenkou vína v ruce, kudrnatej černovlásek, ale podle ksichtu ani trochu můj typ.
Naklonil se mi tak centimetr před obličej a vyžadoval ode mě pusu.
Neustále vyzvídal, jestli je A. jen moje kamarádka, nebo něco víc, hlavně že sám na sebe prozradil jen to, že se jmenuje Richard, jinak byl tajemnej jak Bermudskej trojúhelník.

Když se dozvěděl, že A. je opravdu jen kamarádka, žadonil
mne o pusu, načež byl slušně vypoklonkován.

Nevím, nevím, ale já osobně nenarušuju nikomu intimní zónu, ani když jsem pod vlivem.
Zvlášť, pokud mi dává jasné signály, ať už verbální či neverbální, že nemám šanci.

Tak jsme s A. zavrtěli hlavou, dopili jsme, dokecali a vydali se na odchod.

Takový byl můj první večer v klubu Lemon - se sladkým začátkem, ale s citrónově kyselou tečkou.

Novoroční předsevzetí

16. února 2018 v 12:10 | Jan Duha


Sice už je únor, ale až teď jsem se po veškerém pracovním a koníčkovém vytížení dostal k sesumírování
a sepsání svých novoročních předsevzetí do roku 2018.

Bude to jistě rok velmi hutný. Je to rok s osmičkou na konci, a to bývají pro naši zemi roky vpravdě magické.
I ona osmička, když se otočí o devadesát stupňů, stane se vlastně nekonečnem...

Začaly nám Zimní Olympijské hry v Pchjongčchangu (neplést s Pchjongjangem, jako se to podařilo Kovymu - no offense)
a s nimi již přibyly českým sportovcům nějaké ty cenné kovy v kapse.
Alespoň dva plusové body lze připsat i zmíněnému Kovymu - zaprvé zjistil, že ze všech českých věcí
a osobností je v Jižní Korei nejznámnější pivo a Kohák, zadruhé má ten kluk úžasné modré oči, nemůžu si pomoct :D

Na Hradě pokračuje Zeman, takže pokud ho nepokosí zubatá, budeme se dalších pět let v politice dívat
- jak by řekli Havel a Magor - na absurdní divadlo a tiše se smát nebo brečet nad tou tragikomedií,
dle toho, jaký jsme psychologický typ člověka.
Ale možná právě to absurdní divadlo na Hradě stmelí nás, kteří dlíme v podhradí (s malým h), nebo chcete-li, v zákulisí,
abychomněco podobného příště nedopustili.

Abychom se lépe chovali alespoň v našich vlastních mikrosvětech, k rodině, k přátelům, jeden k druhému.
Abychom více cestovali, poznávali, sportovali, tvořili... abychom zlepšovali aspoň vlastní životy
a lépe psali své osobní příběhy, když už nahoře sedí přepisovači pravdy.

A co bych tedy konkrétně já chtěl v tomto novém roce zajímavého prožít? Inu, pár věcí jsem hodil
do to-do listu:

- Chtěl bych založit vlastní funky kapelu, protože ten styl miluju a kapely jako J.A.R. nebo Monkey Business
jsou mou velkou inspirací. Klávesy bych měl, teď ještě sehnat někoho na bicí a nějaký dechový nástroj
a vymyslet název, který by byl stejně hravý a houpavý, jako je funk sám, a zároveň nás vystihoval.

- Chtěl bych víc jezdit na skejtu a obecně sportovat. Pochroumaly se mi kolečka,
takže se na mém prkně v současnosti nedá ani moc stát, aniž bych riskoval jeho rupnutí nebo držkopád.
Takže bych se měl rozhoupat a říct taťkovi, ať mi tam namontuje náhradní kolečka, která koupil
zároveň s tím skejtem, abych mohl zase učinit ježdění zadost.
Posilovací cviky jsou dobré na probuzení a na kondičku, ale skejt je úžasný na relax.

- Chtěl bych víc chodit meditovat do centra, tamní lidi a duchovní inspirace, celkově genius loci toho místa je úžasný
a je-li příležitost si tam zajít, tak proč to zahazovat.
I teď mám těžké dilema, jestli raději vydat více článků na blogu, nebo jít dnes večer opět na meditaci.

- Když už jsme u té meditace, chtěl bych se osobně setkat s jedním z hlavních představitelů naší duchovní linie,
lamou Olem Nydahlem. U pramene bývá voda nejčistší a on je prý velmi inspirativní osobnost.

- Znovu bych si chtěl oprášitsvou oblíbenou karetní hru Magic, která zažívala boom, když jsem chodil do sedmé třídy
základky a s kamarády jsme ji vždycky o přestávkách rádi pařili.
Těm, kdo netuší, o co se jedná, doporučuju studentský film Maxova hra.

- Najít si kluka. Někoho mám vyhlédnutého, ale protože jsme zatím jen kamarádi, nesetkali jsme se,
ale mohl by zabrousit na tento blog, nebudu zatím dávat indicie, o koho se jedná.

- Vzhledem k tomu, že mám CAE z angličtiny a průvodcovský kurz, by mě práce učitele angličtiny,
průvodce nebo delegáta cestovky určitě naplňovala víc, než dělat v králíkárně jménem callcentrum
a nechat se tam seřvávat lidma, jejichž IQ je silně pod průměrem a nemaj ani tucha,
čím jsem si v životě prošel.
Jako učitel nebo průvodce bych se aspoň více setkával s lidmi, kteří cítí inspiraci, než s těmi,
co jsou rozhněvaní. Zatím to skončilo pár neúspěšnými pohovory,
mei kterými nechybělo Student Agency, hotel, ale například ani recepce v kadeřnictví.
Nu což, o módu a životní styl jsem se začal zajímat víc, než dřív, navíc by to byl aspoň kontakt s lidmi
tváří v tvář a ne telefonování, ale holt, shit happens.
Teď jsem už dávno po zkušební době, takže i kdybych podal výpověď, tak v tom nejhorším případě
budu muset čekat celý dva měsíce, než mi milostivě vyhoví.

- Co jsem částečně už splnil, je to, že jsem začal zdravěji jíst
(což ovšem trvá od doby, kdy mi doktor sdělil, že mám vyšší cukr v krvi, a já dostal takovej špundus z cukrovky,
že jsem pro jistotu začal sekat latinu). Takže méně KFCček a více kung-paí,
zkusím si uvařit i něco vege od Kolektivu pro zvířata, na jejichž stánek jsem natrefil,
když jsem se vracel z kina poté, co jsem byl na Miladě.

- Naučit se kreslit stejně dobře, jako moje kamarádka A.A., kterou jsem potkal na queer srazech.
Vždycky říkala: ,,Nemám veľmi rada slovo talent. Ja tak dobre kreslím, lebo som kreslila odjakživa".
Beru si to k srdci a trénuju aspoň v práci, když mi zrovna nikdo nevolá.
Takže můj notes už poznal například fotbalový míč, když mi volal zákazník jménem Panenka,
nebo číro na hlavě, když byl na drátě pan Kohoutek.

- Zajít na nějakou brněnskou Urbex akci.
Pro ty, kdo neznají - urbex - zkratka od urban exploration - jsou party lidí, co chodí na neznámá a opuštěná místa,
která pak fotí a píšou o nich. Vlastně takové neoficiální průvodcovství.

- Další věc, co se mi už povedla, bylo podívat se do kočičí kavárny - konkrétně do kavárny Pelíšek.
Skrývá se v postranní uličce, patřící k Jarošově třídě, ačkoliv na ni kolmé.
Tato úzká, slepá ulička začíná branou s dórskými sloupy, takže ji určitě nepřehlédnete
Dříve v ní prý bylo velké židovské osídlení.
Kavárna je pěkná, útulná, mají výborné dortíky, kočky kolem vás, dle chuti, procházejí
(pár jich, nezbedů, občas vleze i na stůl) :), nechají se pohladit nebo podrbat za ušima, a uvnitř mají spoustu různých
prolízaček a skrýší, kde se můžou prospat či vyblbnout. Jen pozor - nerušte je při spánku, nemají to rády :)
A nekrmit :) Taky si musíte dát pozor na rezervaci předem - ač je kavárna zastrčená stranou,
bývá v ní často plno. Nicméně s příbuznými to byla fajn příležitost si popovídat a po odchodu tety
zajít na místo, kde bují život. To mně povzbudilo. Rád bych v novém roce zašel i do ostatních brněnských kočičích kaváren, abych mohl srovnávat. Inu, brněnská lumpenkavárna se nezapře. Potěšilo mne i, že jsem si z tohoto milého podniku mohl odnést i Kavárenské noviny, byť o časopisy a knížky u mne už teď není nouze a marně hledám čas to všechno číst. Plus je i to, že je kavárna coby kamenem dohodil od další mé oblíbené - Tří Ocásků.
Nenechte se zmást názvem, tam kočky nenajdete, zato jejich dřevní, punkový styl má své kouzlo,
a na English meetupech si například můžete procvičit angličtinu.

- Navštívit kamaráda v Českém Krumlově.To jsem už párkrát chtěl, ale nejprve mu do toho vlezla práce,
a poté se chtěl vidět s přítelem, takže jsme to vždy museli odložit.
Vidět tamní otáčivé hlediště patří k mým životním snům.
Dle kamarádových slov je Krumlov pěkné město - aby ne, když historické centrum je i v UNESCU.
Ale je to prý tak trošku turistický lunapark. Platí se prý za všechno, včetně vstupů do parku...

- Navštívit se svou kamarádkou A. její rodný Rychnov nad Kněžnou a v tamní čajovně si objednat "drink s překvapením"
(ať si tam člověk objedná cokoliv, vždy mu prý donesou něco jiného).
Poté se rovnou můžeme vypravit do nedalekého Potštejna, kde žije jeden poměrně zajímavý kluk, jenž byl spolužákem A. Lákalo by mě přespat na temním hradě pod širákem.

- Rád bych navštívil i hrad Houska. Když by se mi tam povedlo odvibrovat do jiné dimenze, nemuselo by mě už trápit,
že jsem sám, dělám práci, která mě nebaví a mé zemi vládnou podvodníci a komunisti.

- Rád bych navštívil spolu s vídeňskou kamarádkou T. Berlín.
Prý je tam dobrá queer a techno scéna a je to tam samá párty.
Chvíli tam žila, ale těch párty už tam prý bylo tolik, že to nedávala, tak se nakonec přecejen vrátila
do o něco klidnější - byť upjatější - Vídně.

- Chtěl bych vydat něco ze svých povídek, úvah či básní tiskem.
Přišlo by mi to jako takový mezník, přenést svou tvorbu na nové médium a dostat ho k více lidem.
Když nebudu mít štěstí u vydavatelství, klidně to vydám samizdatem, nebo, jak se dnes říká, zinem.
Beztak mám papírové knihy radši, než čtečky - vůni nového papíru elektrosmog nikdy nenahradí, co si budem povídat.
- Snad tu trochu štěstí přinese i čínský lampion štěstí, který mi jedna kamarádka přivezla z Číny.
Už se těším, jak zajdu k ní, dáme kafe a když nevytvoříme kapelu, tak aspoň společně zajamujeme - vlastní prý elektrickou kytaru.

- Byť nevěřím, že by budoucnost byla předem určená, chtěl bych si zkusit nechat vyložit karty od mé oblíbené blogerky Lúmenn v jejím obchodě. Pro zajímavost - rád bych finančně podpořil jejíé tvorbu a je-li možnost, proč to nezkusit?
Možná mě láká ty karty zkusit právě proto, že jsem jako malej tak hltal Magicy.
Mám už od ní duhovou hippie placku a návštěvu jejího obchůdku všem čtenářům vřele doporučuju :)

- A na co se nejvíce těším? Na svého nového synovečka nebo neteřinku :) Má drahá sestra je v očekávání :)

A co Vy, milí čtenáři? Jaká jsou Vaše novoroční předsevzetí?
Já vždy patřil k lidem, co tvrdili, že si je nedávají, protože by je stejně nesplnili,
ale na tyhle plány jsem natěšenej jak křeček na perníku :)

Optický klam no.10

11. února 2018 v 11:43 | Jan Duha


Pod článkem o Möbiově pásce mi jedna všímavá čtenářka psala
o její 3D verzi - tzv. Kleinově láhvi. Má jenom jeden povrch.
Z této láhve prý dávají v pekle nalít alkoholikům :)
Tak ji sem dávám.
Bylo by zajímavé mít ji na párty, což?

Výsledek obrázku pro Kleinova láhev
Na zdraví.