Novoroční předsevzetí

16. února 2018 v 12:10 | Jan Duha


Sice už je únor, ale až teď jsem se po veškerém pracovním a koníčkovém vytížení dostal k sesumírování
a sepsání svých novoročních předsevzetí do roku 2018.

Bude to jistě rok velmi hutný. Je to rok s osmičkou na konci, a to bývají pro naši zemi roky vpravdě magické.
I ona osmička, když se otočí o devadesát stupňů, stane se vlastně nekonečnem...

Začaly nám Zimní Olympijské hry v Pchjongčchangu (neplést s Pchjongjangem, jako se to podařilo Kovymu - no offense)
a s nimi již přibyly českým sportovcům nějaké ty cenné kovy v kapse.
Alespoň dva plusové body lze připsat i zmíněnému Kovymu - zaprvé zjistil, že ze všech českých věcí
a osobností je v Jižní Korei nejznámnější pivo a Kohák, zadruhé má ten kluk úžasné modré oči, nemůžu si pomoct :D

Na Hradě pokračuje Zeman, takže pokud ho nepokosí zubatá, budeme se dalších pět let v politice dívat
- jak by řekli Havel a Magor - na absurdní divadlo a tiše se smát nebo brečet nad tou tragikomedií,
dle toho, jaký jsme psychologický typ člověka.
Ale možná právě to absurdní divadlo na Hradě stmelí nás, kteří dlíme v podhradí (s malým h), nebo chcete-li, v zákulisí,
abychomněco podobného příště nedopustili.

Abychom se lépe chovali alespoň v našich vlastních mikrosvětech, k rodině, k přátelům, jeden k druhému.
Abychom více cestovali, poznávali, sportovali, tvořili... abychom zlepšovali aspoň vlastní životy
a lépe psali své osobní příběhy, když už nahoře sedí přepisovači pravdy.

A co bych tedy konkrétně já chtěl v tomto novém roce zajímavého prožít? Inu, pár věcí jsem hodil
do to-do listu:

- Chtěl bych založit vlastní funky kapelu, protože ten styl miluju a kapely jako J.A.R. nebo Monkey Business
jsou mou velkou inspirací. Klávesy bych měl, teď ještě sehnat někoho na bicí a nějaký dechový nástroj
a vymyslet název, který by byl stejně hravý a houpavý, jako je funk sám, a zároveň nás vystihoval.

- Chtěl bych víc jezdit na skejtu a obecně sportovat. Pochroumaly se mi kolečka,
takže se na mém prkně v současnosti nedá ani moc stát, aniž bych riskoval jeho rupnutí nebo držkopád.
Takže bych se měl rozhoupat a říct taťkovi, ať mi tam namontuje náhradní kolečka, která koupil
zároveň s tím skejtem, abych mohl zase učinit ježdění zadost.
Posilovací cviky jsou dobré na probuzení a na kondičku, ale skejt je úžasný na relax.

- Chtěl bych víc chodit meditovat do centra, tamní lidi a duchovní inspirace, celkově genius loci toho místa je úžasný
a je-li příležitost si tam zajít, tak proč to zahazovat.
I teď mám těžké dilema, jestli raději vydat více článků na blogu, nebo jít dnes večer opět na meditaci.

- Když už jsme u té meditace, chtěl bych se osobně setkat s jedním z hlavních představitelů naší duchovní linie,
lamou Olem Nydahlem. U pramene bývá voda nejčistší a on je prý velmi inspirativní osobnost.

- Znovu bych si chtěl oprášitsvou oblíbenou karetní hru Magic, která zažívala boom, když jsem chodil do sedmé třídy
základky a s kamarády jsme ji vždycky o přestávkách rádi pařili.
Těm, kdo netuší, o co se jedná, doporučuju studentský film Maxova hra.

- Najít si kluka. Někoho mám vyhlédnutého, ale protože jsme zatím jen kamarádi, nesetkali jsme se,
ale mohl by zabrousit na tento blog, nebudu zatím dávat indicie, o koho se jedná.

- Vzhledem k tomu, že mám CAE z angličtiny a průvodcovský kurz, by mě práce učitele angličtiny,
průvodce nebo delegáta cestovky určitě naplňovala víc, než dělat v králíkárně jménem callcentrum
a nechat se tam seřvávat lidma, jejichž IQ je silně pod průměrem a nemaj ani tucha,
čím jsem si v životě prošel.
Jako učitel nebo průvodce bych se aspoň více setkával s lidmi, kteří cítí inspiraci, než s těmi,
co jsou rozhněvaní. Zatím to skončilo pár neúspěšnými pohovory,
mei kterými nechybělo Student Agency, hotel, ale například ani recepce v kadeřnictví.
Nu což, o módu a životní styl jsem se začal zajímat víc, než dřív, navíc by to byl aspoň kontakt s lidmi
tváří v tvář a ne telefonování, ale holt, shit happens.
Teď jsem už dávno po zkušební době, takže i kdybych podal výpověď, tak v tom nejhorším případě
budu muset čekat celý dva měsíce, než mi milostivě vyhoví.

- Co jsem částečně už splnil, je to, že jsem začal zdravěji jíst
(což ovšem trvá od doby, kdy mi doktor sdělil, že mám vyšší cukr v krvi, a já dostal takovej špundus z cukrovky,
že jsem pro jistotu začal sekat latinu). Takže méně KFCček a více kung-paí,
zkusím si uvařit i něco vege od Kolektivu pro zvířata, na jejichž stánek jsem natrefil,
když jsem se vracel z kina poté, co jsem byl na Miladě.

- Naučit se kreslit stejně dobře, jako moje kamarádka A.A., kterou jsem potkal na queer srazech.
Vždycky říkala: ,,Nemám veľmi rada slovo talent. Ja tak dobre kreslím, lebo som kreslila odjakživa".
Beru si to k srdci a trénuju aspoň v práci, když mi zrovna nikdo nevolá.
Takže můj notes už poznal například fotbalový míč, když mi volal zákazník jménem Panenka,
nebo číro na hlavě, když byl na drátě pan Kohoutek.

- Zajít na nějakou brněnskou Urbex akci.
Pro ty, kdo neznají - urbex - zkratka od urban exploration - jsou party lidí, co chodí na neznámá a opuštěná místa,
která pak fotí a píšou o nich. Vlastně takové neoficiální průvodcovství.

- Další věc, co se mi už povedla, bylo podívat se do kočičí kavárny - konkrétně do kavárny Pelíšek.
Skrývá se v postranní uličce, patřící k Jarošově třídě, ačkoliv na ni kolmé.
Tato úzká, slepá ulička začíná branou s dórskými sloupy, takže ji určitě nepřehlédnete
Dříve v ní prý bylo velké židovské osídlení.
Kavárna je pěkná, útulná, mají výborné dortíky, kočky kolem vás, dle chuti, procházejí
(pár jich, nezbedů, občas vleze i na stůl) :), nechají se pohladit nebo podrbat za ušima, a uvnitř mají spoustu různých
prolízaček a skrýší, kde se můžou prospat či vyblbnout. Jen pozor - nerušte je při spánku, nemají to rády :)
A nekrmit :) Taky si musíte dát pozor na rezervaci předem - ač je kavárna zastrčená stranou,
bývá v ní často plno. Nicméně s příbuznými to byla fajn příležitost si popovídat a po odchodu tety
zajít na místo, kde bují život. To mně povzbudilo. Rád bych v novém roce zašel i do ostatních brněnských kočičích kaváren, abych mohl srovnávat. Inu, brněnská lumpenkavárna se nezapře. Potěšilo mne i, že jsem si z tohoto milého podniku mohl odnést i Kavárenské noviny, byť o časopisy a knížky u mne už teď není nouze a marně hledám čas to všechno číst. Plus je i to, že je kavárna coby kamenem dohodil od další mé oblíbené - Tří Ocásků.
Nenechte se zmást názvem, tam kočky nenajdete, zato jejich dřevní, punkový styl má své kouzlo,
a na English meetupech si například můžete procvičit angličtinu.

- Navštívit kamaráda v Českém Krumlově.To jsem už párkrát chtěl, ale nejprve mu do toho vlezla práce,
a poté se chtěl vidět s přítelem, takže jsme to vždy museli odložit.
Vidět tamní otáčivé hlediště patří k mým životním snům.
Dle kamarádových slov je Krumlov pěkné město - aby ne, když historické centrum je i v UNESCU.
Ale je to prý tak trošku turistický lunapark. Platí se prý za všechno, včetně vstupů do parku...

- Navštívit se svou kamarádkou A. její rodný Rychnov nad Kněžnou a v tamní čajovně si objednat "drink s překvapením"
(ať si tam člověk objedná cokoliv, vždy mu prý donesou něco jiného).
Poté se rovnou můžeme vypravit do nedalekého Potštejna, kde žije jeden poměrně zajímavý kluk, jenž byl spolužákem A. Lákalo by mě přespat na temním hradě pod širákem.

- Rád bych navštívil i hrad Houska. Když by se mi tam povedlo odvibrovat do jiné dimenze, nemuselo by mě už trápit,
že jsem sám, dělám práci, která mě nebaví a mé zemi vládnou podvodníci a komunisti.

- Rád bych navštívil spolu s vídeňskou kamarádkou T. Berlín.
Prý je tam dobrá queer a techno scéna a je to tam samá párty.
Chvíli tam žila, ale těch párty už tam prý bylo tolik, že to nedávala, tak se nakonec přecejen vrátila
do o něco klidnější - byť upjatější - Vídně.

- Chtěl bych vydat něco ze svých povídek, úvah či básní tiskem.
Přišlo by mi to jako takový mezník, přenést svou tvorbu na nové médium a dostat ho k více lidem.
Když nebudu mít štěstí u vydavatelství, klidně to vydám samizdatem, nebo, jak se dnes říká, zinem.
Beztak mám papírové knihy radši, než čtečky - vůni nového papíru elektrosmog nikdy nenahradí, co si budem povídat.
- Snad tu trochu štěstí přinese i čínský lampion štěstí, který mi jedna kamarádka přivezla z Číny.
Už se těším, jak zajdu k ní, dáme kafe a když nevytvoříme kapelu, tak aspoň společně zajamujeme - vlastní prý elektrickou kytaru.

- Byť nevěřím, že by budoucnost byla předem určená, chtěl bych si zkusit nechat vyložit karty od mé oblíbené blogerky Lúmenn v jejím obchodě. Pro zajímavost - rád bych finančně podpořil jejíé tvorbu a je-li možnost, proč to nezkusit?
Možná mě láká ty karty zkusit právě proto, že jsem jako malej tak hltal Magicy.
Mám už od ní duhovou hippie placku a návštěvu jejího obchůdku všem čtenářům vřele doporučuju :)

- A na co se nejvíce těším? Na svého nového synovečka nebo neteřinku :) Má drahá sestra je v očekávání :)

A co Vy, milí čtenáři? Jaká jsou Vaše novoroční předsevzetí?
Já vždy patřil k lidem, co tvrdili, že si je nedávají, protože by je stejně nesplnili,
ale na tyhle plány jsem natěšenej jak křeček na perníku :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | Web | 18. února 2018 v 11:50 | Reagovat

Zdravím,

právě jsem dočetl výše uvedený článek a musím říct, že na mě působí jako velice zajímavý přehled. Jsem také potěšen, že autorův pravidelný pobyt je v oblasti města Brna. Myslím si, že bližší poznání je tak zcela na místě (o čemž bylo diskutováno v některých z předešlých článků).

Na závěr k autorovi: Přibliž tu prosím tvé povědomí o hradě Houska. Děkuji.

S přáním pěkného dne,

Lukáš

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 19. února 2018 v 9:17 | Reagovat

Dík za komentář, lidi si teď dali trochu pauzu v komentování mých článků, o to víc to potěší :) Těší mě taky Tvůj kladný vztah k Brnu :) Odkud VLASTNĚ jsi? Pochopil jsem, že někde poblíž.
O hradě Houska vím zatím jen z doslechu, že se o něm mluví v souvislosti s paranormalnimi jevy, konkrétně s tím, že v jedné z jeho místností má být vchod do jiné dimenze. Podobná místa mě vždycky přitahovala, jako průvodce, jako příznivce urbexu i jako duchovního hledače.

3 Jan Duha Jan Duha | Web | 19. února 2018 v 11:13 | Reagovat

Mimochodem, na svém blogu už taky moc nepublikuješ, poslední příspěvek je z 20. listopadu, proč to?

4 Lukas Lukas | Web | 20. února 2018 v 11:10 | Reagovat

[2]: ano, o hradu Houska se praví, že údajně představuje bránu do "pekla" - i mě takové věci odjakživa přitahovaly - tak i díky takovým věcem mám doma bohatou knihovnu

jo a jinak - jsem z Vyškova u Brna (čili pořád je "ve hře" to naše "dávno navrhované" setkání (pokud tedy budeš i nadále mít zájem) - řekl bych, že si máme toho hodně co povídat

[3]: dal jsem přednost psaní knih; totiž mnohem lepší efekt mají mé knihy než tvorba samotných web-stránek

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 20. února 2018 v 16:03 | Reagovat

To je teda pořádný seznam předsevzetí :) Tak držím palce, aby se všechny povedlo splnit :) Na Housku bych se taky někdy ráda podívala. V Českém Krumlově jsem byla a je fakt, že je to překrásné město. Ale tehdy se tam ještě platilo jen za zámek :D

6 Jan Duha Jan Duha | Web | 20. února 2018 v 16:14 | Reagovat

Díky za milé komentáře :)
Ad Lukáš - Vyškov znám, nedaleko máme chalupu :)

Ad Lumenn - Jj, je toho hromada, postupně si to odskrtavam :) Díky :) Těším se někdy zase na setkání ve Tvém obchodě.

7 Jan Duha Jan Duha | Web | 20. února 2018 v 23:53 | Reagovat

A to jsem ještě zapomněl napsat, že bych taky rád navštívil pár kamarádů, kteří jsou v současnosti v Číně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama