Hledání mužství aneb Buddha sem, Buddha tam

8. března 2018 v 0:35 | Jan Duha


Výsledek obrázku pro beefy guy

Upřímně, tenhle článek jsem měl v plánu napsat už delší dobu, ale nedávný zážitek zapůsobil tak trochu
jako katalyzátor jeho sepsání.

Šlo o to, že jsem se, jak už skoro šest let nepravidelně činím - opět vypravil do brněnského centra
Diamantové cesty na meditaci.

To místo je zvláštní a zvláštním způsobem člověka přitahuje.
Žlutá, funkcionalistická, prosklená budova mezi zelenou přírodou.
Kdysi na tom místě prý bylo keltské pohřebiště, ve dvacátém století mateřská školka a nyní je tam
buddhistické centrum.

Nedaleko se dle směrovky nachází kostel sv. Antonína, takže bych se vůbec nedivil, kdyby se u nás cestou
domů zastavil nějaký ten zvědavý křesťan...

Vždy, když do centra přijdu, potkám trochu jinou skladbu lidí a zažiju specifický zážitek.
Někdy jsem nadšen, jindy si říkám, že to ušlo a mám i dny, kdy si říkám "co to zas, u všech všudy, bylo za úlet?"

Podobný pocit jsem měl po zatím poslední přednášce, kterou jsem v centru zažil, a která se týkala
rozdílů mezi velkou a diamantovou cestou.

Většinu času se mi přednáška zdála poměrně inspirativní - učitelé bývají velmi vtipní a nešetří
neotřelým humorem a příběhy z vlastního života, na kterých ilustrují Buddhovo učení.
Občas mi ale přijde - jako i v tomto případě - že tolik ulpívají na společenských stereotypech,
jako by Buddhovo učení o tom, že nemáme na ničem lpět, snad ani nepřijali za své.

Po jinak inspirující a zajímavé přednášce týpek ke konci prohlásil, že když žena tancuje salsu, je to ještě ok,
ale když jí tancuje chlap... a zde se významně odmlčel. Jakoby snad naznačoval, že mít rád tanec znamená nebýt dost chlap. Jakoby před chvílí neříkal, že lidi jsou svobodní a měli by mít možnost si žít, jak chtějí,
pokud tím nikoho neomezují.
Jakoby neříkal sám Buddha, že nemáme lpět na svých ztuhlých představách o světě, ale máme o věcech přemýšlet kriticky a ze všech možných stran.

Připusťme, že nešlo o slova samotná a onen učitel k nám takto napůl v žertu promluvil, jen proto,
aby nás vyvedl z komfortní zóny a naučil naši mysl nebrat si urážky osobně.

Mluvil o tom, že diamantová cesta pracuje s transformací silných zážitků a kdo chodí jen na kurzy vaření,
těžko může mít prožitky tak silné, jako ten, kdo například skáče padákem.
Ale na druhou stranu - proč by nemohl?
Jsou jistě na světě lidi, pro které kurzy vaření představují duševní orgasmus, zatímco skoky padákem
jim přivoďují jen strach a bezmoc.

A pokud je například vaření ženská práce, pak nejspíš Pohlreich není chlap.
Vůbec by mě zajímalo, kdo vlastně rozhodl, jaká práce se bude považovat za mužskou a jaká za ženskou.

Stejně tak, proč je v reklamách tolik nahých žen a tak málo nahých chlapů (snad s výjimkou Mrože).
Není to nelogické, když na světě je více heterosexuálních žen, než mužů - a tyhle ženy by se jistě
radši mrkly na nahého borce, než na ženu?

Může být třeba kluk sexistický vůči jinému klukovi? Sexismus kluka k holce je do značné míry dán onou rozdílností.
Ženy jsou vnímány jako to slabší pohlaví, protože v průměru asi o něco slabší - třeba sportovně - jsou.
Tak mají kluci pocit, že si k nim mohou třeba více dovolit. Nadřazují svoje pohlaví nad jejich.
Když má ale na mě narážky jiný kluk, můžu mu to stejnou měrou vrátit, bo jsme pohlaví stejného.

Proč je vlastně mužská nahota vnímána jako jakási slabost nebo projev gayství, když u nahé holky tomu tak není?
Není právě nahý muž symbolem plodnosti a síly?
Zajímavé je, že na druhou stranu odhalená ženská ňadra veřejnost pohoršují, mužská ne.

Těch otázek je celá řada. Navíc si opravdu myslím, že když už někdo následuje učení, které mu říká, že si má vše kriticky ověřovat, tak držet se za každou cenu nějakých společenských konvencí není zrovna moc dobrej nápad.

Navíc na příkladu Buddhy vidíme, že spíš než extrémy vyhledávat lidem radil se jim vyhýbat
- sám žil nejprve jako princ, posléze jako asketa a nakonec se stejně ustálil někde mezi tím.

Týpek - učitel (říkám týpek, nebyl to nějaký starý vážený mistr, mohlo mu být tak mezi třiceti a čtyřiceti)
dále mluvil o tom, že když něco řekne lama, tak to platí, protože má realizaci, a ví věci "lépe, než my".

Ona je to možná svým způsobem pravda, ale my jsme ti, kdo je s naší myslí 24 hodin denně, nikoliv lama,
a způsob, jakým to bylo podáno, mi dost připomíná diktaturu.
Buddhismus diamantové cesty není žádný kult osobnosti, ale měl by vycházet z učení Buddhy, který říkal,
ať jsme sami sobě světlem a vše si kriticky ověřujeme vlastním rozumem.
Což se nijak netluče s úctou k lamovi a jeho realizaci, ale cvok se z člověka stát taky nemusí.

Píšu tady litanie o buddhismu, který vlastně ani neměl být hlavním tématem článku a zabíhám do témat, která jsem chtěl probírat v jiných článcích, ale co už.

Na přednášce bylo fajn minimálně to, že mě přiměla k zamyšlení, a to nejen nad dharmou, ale hlavně nad tím,
co pro mě osobně znamená být mužem a kde vidím své mužské vzory.

Touto otázkou jsem se začal zabývat v době, kdy jsem zjistil, že mám silnou ženskou stránku.
Hodně si rozumím s holkama, mám rád umění, víc než dřív se zajímám o módní styly a tak dále.
Dokonce jsem se už párkrát přistihl, jak přemýšlím, jaké by to bylo být holka, ať už v tomhle, nebo příštím životě
a jestli náhodou nejsem trans.

Postupem času jsem došel k tomu, že to bylo spíše proto, že jsem měl chuť na spoustu kluků,
co jsou hetero, a být holkou by tedy byla jediná možnost, jak se s nimi intimně sblížit.
Touha být v jejich blízkosti se jen maskovala za touhu být holkou.

Taky jsem pochopil, že se často cítím "jako žena" proto, že jsem ve společnosti
takových těch namachrovaných, převážně hetero týpků, které zajímají ve zkratce jen auta, nahé ženy a chlast,
možná snad ještě fotbal, a vynadat někomu do buzeranta považují nikoliv za urážku, ale za jakýsi běžný folklór.

A když je člověk ve společnosti takovýchto buranů, kteří mu zrcadlí, že chlap má vypadat právě takto,
zacímco on sám je citlivej intoš, tak není divu, že si pak moc chlapsky nepřipadá.
Takže se vlastně necítím ve skutečnosti jako žena, jen se cítím jako žena ve srovnání s těmito sígry.
Nemám potřebu dělat na někoho pořád ramena, nebo říkat kamarádovi "vole", když jsme oba lidi.

Ale i kdybych byl trans, tak bych se stejně rozhodl zůstat v mužském těle.
Už proto, že se mi mé tělo líbí a mužské tělo obecně se mi líbí.
A přece se nebudu dobrovolně stěhovat do těla, které se mi nelíbí.

Opravdu jsem přišel na to, že často míra toho, jak moc mužsky nebo žensky vnímám sám sebe, souvisí s tím,
mezi jakými lidmi se pohybuju. Často to funguje tak, že ta jejich energie ve mně vybudí ten protikladný element.
Takže když jsem mezi holkama, připadám si hodně mužsky, protože ony jsou přirozeně mnohem ženštější.
To samé, když se bavím se zženštilým klukem. Pak mám pocit, že já mám být ten hodně chlapskej,
abych jeho ženskost nějak vyvažoval, zatímco kdybych byl s nějakým drsným týpkem,
budu se zas cítit jako totální žena, protože se podvědomě budu snažit vyvážit jeho chlapství.
Když jsem mezi mačo heteráky, připadám si opět jako jejich totální protipól a tedy totální žena.
Jsem-li s někým queer, cítím se tak nějak přirozeně.

Přišel jsem na to, že stejně, jako je učitel zrcadlem mých vlastních znalostí, jsou i druzí kluci pro mne zrcadlem toho, jak vnímám své vlastní mužství.
Mladším se snažím jít jako zkušenější příkladem a starší jsou zase vzorem pro mě. Jako to bylo v antice.

Hetero kluci hledají v holce protiklad, tajemno. Upevňují vlastní identitu tím, že se vymezují
vůči druhému pólu, který je zároveň přitahuje.
My gayové to máme naopak. Hledáme vlastně někoho, kdo nám částečně ukáže kousek nás samotných.

Co tedy znamená být mužem?

Znamená to být biologicky mužem, mít penis? Pokud existují trans lidé, asi to nebude nejpřesnější definice.

Je víc mužem člověk jen proto, že je na holky? Určite ne. Znám dost kluků z řad naší komunity,
co jsou vysportovaní frajeři, kteří by se růžové nedotkli ani násadou od smetáku.

Je snad mužem ten, kdo je vzteklý buran nebo má sklon dělat permanentně machra?
Ne. Tomu se říká přebujelé ego, nebo frustrace, nikoliv mužnost.

Nemám nějaký vyhraněný typ kluka, ale za projev mužnosti považuju například,
když je kluk lehce vysportovaný. Třeba jezdí na skejtu. Sám na něm rád jezdím, byť v této roční době není moc příležitost. Taky když má třeba vousy. Mladí kluci s vousy mohou působit přestárle, těm zralejším ale nijak nepřekáží.

Možná, že kluci jsou od přírody i trochu hravější, dravější, zvědavější.
Je v nich víc to zvíře, než v holkách. Holky jsou takový sladký, kluci jsou slanější a ostřejší, pálivější.
Víc sportují, zkoumají, provokují. To je na nich rajcovní.

Foglarovky nás učí, že v každém klukovi je trochu Rychlých šípů, ale i trochu Bratrstva Kočičí pracky.
Kluk by měl být trochu džentlmen ale zároveň i trochu rošťák.
Fajn kluk je ten, co vám podrží dveře, ale zároveň nemá problém vás hodit na koupáku do vody
nebo vás plácnout přes zadek. Když má tolik silnou ženskou stránku, že ta hravost vymizí, už to nemá tu jiskru.
To už bych si mohl rovnou najít holku a poškádlit tak svoji skrytou bisexuální stránku :D

Možná ta hravost, dravost, zvědavost, průzkumnictví je to, co bere většina kluků za vzor?
Kdoví. Každopádně jsem rád, že mě uvědomění si vlastní ženské stránky přivedlo
k hledání té mužské, abych uvedl svůj vnitřní vesmír opět do rovnováhy.

Je to nejspíš věčné hledání, ale už cesta znamená rozvoj.
Možná se odpověď na otázku "co vlastně znamená být mužem", dozvím až v okamžiku osvícení.

Mezitím bych si všechny ty věci asi neměl tak brát.
Holt stejně jako student MatFyzu není ještě Einstein, tak ani buddhista není ještě Buddha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 8. března 2018 v 18:29 | Reagovat

Zdravím,

v prvé řadě je potřeba říci, že vážně oceňuji způsob, jakým jsi se vypsal. Takový až citlivý, což se mně osobně líbí. V dnešní době je jen málokdo skutečně upřímný. Tento svět je naneštěstí tvořen jedním "velkým divadlem", často falešnou společností. No ale pojďme k samotnému tvému článku... teď se zase trochu vypíšu já. :)

Povím ti, že se zbytečně trápíš. Vždyť není důležité, jak se vnitřně (sám před sebou) cítíš a/nebo snad, co máš mezi nohama atd. Daleko důležitější je, jakýsi člověk, co umíš, čeho jsi schopen, zkrátka tvé schopnosti, možnosti a tak dále. To je to hlavní, na základě čeho si sám sebe máš vážit. Ano, uznávám, že to jak tě vnímá/bude vnímat tvé okolí (z hlediska třeba mužství/ženství) to vzhledem k tvé relativně komplikované situaci často jen ztěžka ovlivníš. Některé věci se mužům na mužích či ženám na ženách (a podobně) příčí a to silně bez ohledu na nějakou (řekněme) filosofii či názor (či jak tomu chceš říkat). Některé věci tak změnit lze jen ztěžka či vůbec. Spousta věcí je dána takzvaně přírodou a i kdyby tisíckrát kdo vnitřně chtěl, nezmění se (dál se mu tak budou příčit gayové či lesbičky atd.)

Dlouhodobě tě sleduji a i z tvého posledního článku je patrné, jak se zajímáš o duchovní stránku věcí. Velice dobře. Na tvém místě bych opustil trápení ohledně mužství a ženství (co se týká fyzického těla) a raději bych se soustředil na další pokrok v oblasti duchovně-materialistické praxe. Čímž myslím využití tvé duchovní moudrosti na poli fyzického světa a tak i ovlivňovat své okolí. I díky tomu bys pak byl schopen (jako příklad můžeme uvést) "zastření mysli" nepříjemných jedinců okolo tebe tak, aby tě vnímali, jak ty potřebuješ (samozřejmě s jistou dávkou citlivosti, abys je neohrozil).

Já myslím, že to hlavní bylo řečeno.

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 8. března 2018 v 22:06 | Reagovat

Dík za pochvalu a povzbuzení :)
Ani se tím nějak zvlášť netrápím, spíš mě baví se nad těmi věcmi takhle zamýšlet a zkoumat, kde vlastně stojím a kam kráčím :)
Že by byl vrozený nějaký odpor ke gayům apod. si nemyslím. Proč by měl někdo odpor ke gayům, když by ho nikdo nenaučil mít k nám odpor? Já taky nemám žádný odpor k lesbám, byť mě osobně holky nepřitahujou.
Spíš to jsou předsudky dané vlivem okolní společnosti, a na těch se dá vždycky pracovat, pokud člověk ovšem není až moc zabedněný a na své mysli pracovat chce.
Duchovní praxe mi pomáhá dost, hlavní věcí, kterou po meditaci obvykle cítím, je odstup od situací a emocí, které by mě v situaci, kdybych nemeditoval, rozhodily. Když na mě do telefonu křičí nějaký zákazník, tak si často představuju, že mezi mnou a jím je jakési sklo nebo plátno, a já jeho hněv jen sleduju zpovzdálí, jako někde v kině. Pak je mnohem jednodušší nebrat si věci osobně a nebýt jimi dotčen.

3 Jan Duha Jan Duha | Web | 8. března 2018 v 22:10 | Reagovat

Tělo a mysl jsou vzájemně propojené, alespoň v tomto životě, tudíž vzdát se jednoho ve prospěch druhého by mi přišlo jako dualistický omyl.

4 Lukáš Lukáš | Web | 9. března 2018 v 9:08 | Reagovat

Dobré ráno,

na začátku je potřeba zvýraznit, že z tvé strany došlo k ne úplnému pochopení mého zdejšího původního komentáře. Vysvětlím...

- nešlo o odpor (ve smyslu společenských předsudků, atd.) ke gayům či lesbičkám; ve svém původním komentáři jsem měl na mysli fakt, že dlouhodobě pozoruji, že například mnohé ženy jsou citlivější na zženštilé projevy u mužů a ze své zkušenosti vím, jak se jim to příčí a následně mám odpozorované jejich chování ve smyslu "kyselé huby" (jestli mi rozumíš) a následného "odkopnutí" (to jejich chování nebylo o předsudcích; prostě z jejich těla vychází zcela automatická přírodou daná přirozenost, kterou si prostě ony sami neumí naporučit, protože to v mnoha případech nedokáží) - ty si naopak gay a máš jinou přírodní přirozenost (tak to prostě bývá)

Takže tím "vrozeným odporem ke gayům" (atd.) jsem měl na mysli jejich projevy, které se příčí tomu druhému (a je jedno jestli je tam přítomný muž či žena nebo kombinace) - rozdíl je akorát v tom, že ze zkušenosti moc dobře vím, že holky jsou na zženštilé kluky vnímavější a mají opravdu viditelně "protáhlé, kyselé huby" (když to tak s prominutím řeknu)

Takže toto se opravdu nedá naučit (v tom máš pravdu), to prostě na tom druhém poznáš. To je dáno jeho/jejími řekněme "přírodními nastaveními" jeho/jejího nitra. To je prostě příroda a ne filosofie. A ani o předsudcích zde nelze hovořit (pokud jsou, tak pak jsou jen dalším nepříjemným rozšířením celé situace).

Dále...

Mluvíš o předsudcích - jak už jsem i výše zvýraznil, nemluvil jsem o předsudcích či filosofiích ani názorech ve společnosti, mluvil jsem především o přírodě a jak to v ní (z bohaté zkušenosti) funguje. Když to řeknu velice zjednodušeně - prostě buď mi z něčeho JE ŠPATNĚ, nebo mi to prostě nevadí.

Dále...

Říkáš: "Já taky nemám žádný odpor k lesbám, byť mě osobně holky nepřitahujou." Mimochodem - budeš se divit, ale třeba u mě je zvláštní, že na obrázku (protože jsem bisexuální) mě přitahuje ledascos, ale fyzický kontakt bych už nikdy nepřipustil (ať už s jakýmkoliv pohlavím) - v tom jsem zase zvláštní já. Fyzický (ve smyslu sexuálním) kontakt (ať už kdokoliv s kýmkoliv) se mi prostě protiví. Já vůbec obecně nemám dotyky v lásce. Navíc si představím "výměnu tělních tekutin" (ať už jakýchkoliv) a tím se mi to hnusí ještě víc. Holt bych musel využít (pro případné rozmnožování) umělé oplodnění nebo vytvoření (i fyzicky) dítěte duchovní (chceš-li magickou) cestou (což taky jde). Na svých stránkách jsem o tom také vyjadřuji.

Pojďme ale dál...

Jo (?) takže jak dále ve svém komentáři píšeš, ano, na předsudcích se sice dá dále pracovat (stejně jako na své mysli), ale holt vždy budou existovat jisté věci takzvaně "mezi nebem a zemí" (stejně jako ve smyslu "mezi mužem a ženou či kombinovaně), které nikdo nezmění. Ale to se opakuji (viz výše).

Ve svém druhém komentáři dále píšeš: "Tělo a mysl jsou vzájemně propojené, alespoň v tomto životě, tudíž vzdát se jednoho ve prospěch druhého by mi přišlo jako dualistický omyl." POZOR ! Nejde o to, aby ses jakékoliv své části vzdával, jde o to smířit se s některými neměnnými důsledky (o kterých jistě víš) a současně pracovat na těch svých "stránkách", kvalitách, které (lidově řečeno) "někam vedou" (a těch máš zcela jistě dost). Přirozené nastavení lidské bytosti (byť v různých podobách) velice často nezměníš (pokud vůbec) - filosofii, názory, předsudky lze změnit, přírodu ne.

! POZOR ! Výše uvedené neplatí v případě, pokud použiješ (řekl bych poněkud drsnou) duchovní praxi (čímž se myslí donutit druhou osobu, aby se k tobě nechovala tak, jak tobě se nelíbí). Takovým způsobem pak lze samozřejmě měnit ledacos (ale to už není tak řekl bych citlivé; určeno jen pro krajní případy)  

Pojďme ale od pohlaví k tvé poslední části a tou je opět duchovní věc...

- ano meditace je velice dobrou věcí a je základem pro všechny duchovní (ať už si říkají jakkoliv)
- a ano jak dále správně říkáš ve smyslu komunikace zákazníka s tebou (je opravdu dobré nevšímat si jeho způsobů, ale soustředit se pouze na "suchý" předmět věci (pokud ovšem tím cílem, předmětem věci není jen někomu vynadat, pak bych prostě si takový hovor jen vyslechl a jak by zákazník skončil, řekl bych suše "je to vše?" a následně by buď se opět zákazník rozčílil a dál mi nadával nebo by sám hovor ukončil (v rozrušení) :)))

No...to jsem se tady trochu rozepsal.

Nicméně doufám, že už si rozumíme. Protože já moc dobře vím, jaký (ve smyslu výše uváděných věcí) jsi a co mi říkáš, ale já jakožto duchovní mám raději tzv. obrazovou komunikaci než tu slovní (neboť slova nemohou často vyjádřit přesně to co je třeba - ať už u kohokoliv a kdekoliv).

Takže ještě jednou dobré dopoledne a zase nashledanou. Budu se opět těšit.

5 Jan Duha Jan Duha | Web | 10. března 2018 v 10:12 | Reagovat

Ahoj, byl jsem v práci, tak odpovídám až teď.
Máš zajímavé zkušenosti. Těžko říct, proč se takto ženy chovají. Možná, že když jsou opravdu hodně ženské, tak k sobě hledají přesný protiklad, který tu jejich silnou ženskost vyváží - což je právě ten "mačo" muž víc, než třeba nějaký zženštilý kluk. Na druhou stranu existují i holky, které gaye přímo vyhledávají a třeba sledují i yaoi. Spíš, než nějakou přírodou bych řekl, že to bude dáno karmou konkrétního člověka - nějaká holka měla v minulém životě kamaráda gaye nebo byla třeba sama gay, tak k tomu bude mít blízko i v tomto životě, jiná se třeba v minulém životě pohybovala mezi samými drsnými hetero chlápky, tak se jí zženštilost hnusí.

Ale obecně si myslím, že ta vrozenost odporu ke gayům a lesbám je diskutabilní. Viděl jsem video, kde děti mladšího školního věku, jak kluci tak holky, reagovaly na videa gay/lesbických párů a drtivá většina z nich s tím neměla žádný problém (právě proto, že je  to nikdo nenaučil). Jediný, kdo s tím problém měl, byl kluk, který měl homofobní rodiče, a i ten po čase změnil názor. Video je zde

https://www.youtube.com/watch?v=8TJxnYgP6D8

Pokud by ten odpor byl dán karmou, tak to jde taky měnit, protože karma se odvíjí od našich činů, takže se stačí začít chovat jinak, a kdo má kontakt s meditací může z karmy (příčiny a následku) vystoupit a být jen teď a tady.

Ta duchovní praxe, jak píšeš - nutit někoho takhle k něčemu by mi přišlo jako znásilňování mysli - vlastně bych člověka přiměl být někde, kde vlastně být nechce, a to se mi moc nelíbí.
Spousta buddhistických mistrů dovede změnit chování druhých, ale nenuceně, samotnou energií, kterou vyzařují, jen tím, že třeba někam přijdou, něco řeknou, a každý si z toho vezme, co potřebuje. Ale cíleně někoho manipulovat pro osobní cíle mi přijde jako egoismus. Spíš se snažím jít určitým příkladem, obklopovat se lidmi, co jsou na stejné vlně a vytvářet si určitou psychickou obranu vůči těm, kteří nejsou (meditace, humor, odstup, sarkasmus).

Pokud je zákazník vyloženě vulgární, máme povoleno sami hovor ukončit.

Ano, obrázky v mysli (myšlenky) jsou fajn, ale jsou pomíjivé, objevují se a zase mizí. My se spíš v meditaci snažíme vidět to, co zůstává - prožívání samotné, zrcadlo za obrázky. Protože ať prožíváš štěstí, nebo utrpení, prožívání jako takové je s tebou stále, 24 hodin denně. Snad jsem ti odpověděl aspoň trochu uspokojivě :)

6 Lukas Lukas | Web | 10. března 2018 v 13:00 | Reagovat

[5]: Zdravím... tu obrazovou komunikaci jsi očividně pochopil jinak, než co jsem měl ve skutečnosti na mysli. Na mém blogu je zajímavých informací mimojiné i o tomto. Pojďme ale už ke konkrétním bodům v tvém posledním komentáři.

MYŠLENKOVÉ VIDEO (není to jen o komunikaci): Velice zjednodušeně řečeno, komunikace za pomoci myšlenkového "videa" je jeden z nejrychlejších způsobů dorozumívání se(například třeba s mimozemskými návštěvníky). Za pomoci přímého přenosu (v reálném čase) obrazu a zvuku mimozemšťané ti porozumí téměř hned a kolikrát mnohem kvalitněji než kdyby znali některý z pozemských jazyků. Zmiňovaná "videa" jsou také jedním z nejlepších způsobů jak působit magicky (co nejrychleji a nejpohodlněji). A to všechno i na úrovni fyzické samozřejmě. Znovu opakuji, jedná se o přímý přenos (v reálném čase).

VULGÁRNÍ ZÁKAZNÍK: Tak to je dobře, že se s nimi nemusíte takto a dlouho "párat". Mimochodem, co je vaší náplní v zaměstnání ? Nebo pro koho děláš? Díky.

DUCHOVNÍ PRAXE (znásilňování mysli): Z tvých projevů je vidět, že se držíš spíše zpátky. Spíše se "točíš" na úrovni teorie a lehkého praktikování (bez nějakých hrubších zásahů). Jakýsi řekněme filosof s využitím "lehké magie". Nechceš se uchylovat k tzv. magickému diktátu (i kdyby to bylo nutné a situace to vyžadovala). V tom je rozdíl mezi námi, já nestojím na žádné straně. Dělám věci tak, jak potřebuji já (bez ohledu na cokoliv).

Ovšem život se někdy opravdu neobejde bez drsnějších zásahů (v tomto případě magických).

NA ZÁVĚR (opět k tomu pohlaví, gayům, lesbičkám, bis...): v této části se s tebou tak úplně neshodnu (nebo jen částečně). Ale nevadí. Některá řekněme nastavení přírody (u lidí) se prostě nezmění a už vůbec ne bez použití násilných prostředků (teď mám na mysli konkrétně různé magické praktiky pro zásah také do fyzického světa).

A poslední věta na závěr: trochu víc se uvolni a dej větší průchod svému Já. Být na "bílé" filosoficko-duchovní stezce je sice úctyhodné, zajímavé, ale život fyzický i duchovní prostě potřebují "černé" filosoficko-duchovní stezky. A například já jsem někde na neutrální "půdě" (tedy jakési pulsování někde uprostřed - většinou).

7 Jan Duha Jan Duha | Web | 11. března 2018 v 12:11 | Reagovat

Ahoj, to myšlenkové video nejspíš budou používat i tibetští mistři, spousta z nich dle legend například věděla o příchodu návštěvníka dříve, než přišel, nebo dokázala předpovědět přesný čas vlastní smrti.

Pracuji v callcentru pro telefonního operátora.

K té duchovní praxi - ano, nechci nikomu diktovat, protože akce budí reakci a diktát obvykle vzbudí ještě větší odpor vůči tomu, co je diktováno (zakázané ovoce...)

Lidi nejsou nastavení přírodou, aby neměli rádi gaye. Pokud by tomu tak bylo, tak by neexistovaly holky, kterým se líbí yaoi, a ty děti ve videu by nereagovaly tak, jak reagovaly.

Buddha říká, že "já" je pomíjivé, protože je otázka, co to vlastně je (identifikujeme se s tělem, ale to se mění, stejně tak se mění i naše myšlenky a názory, zůstává jen prožívání samotné).
Ale věř, že já sám jsem člověk často a o hodně věcech pochybující (a i sám Buddha říkal, buďte sami sobě světlem, nevěřte něčemu, jen proto, že to říkal Buddha, ale sami si věci ověřujte). Myšlení povstává z pochyb. Občas si taky říkám, jestli nejsem až moc "light" a lidi okolo nemají akorát tendenci to využívat, k zamyšlení ohledně toho mne přiměl i článek Lúmennky na webu Angelum Lucis. Ale na druhou stranu mám silnou obrannou linii (jak jsem psal - meditace, humor, sarkasmus, kamarádi), která mi pomáhá tyto psychické upíry odbourat. Mohu jim pak přát štěstí, ale někde daleko ode mě.

Jsem, řekněme, pochybující, hledající člověk, zatím mající útočiště v buddhismu, což se ale klidně může změnit, pokud mě něco dostatečně přesvědčí, musím říct, že jsem si byl například nechat u Lúmenn vyložit karty, protože mě zkrátka zajímalo, jaké to je, byť jsem tomu jako buddhistický skeptik moc nevěřil, a ono to, k mému překvapení, docela sedělo.

8 Jan Duha Jan Duha | Web | 11. března 2018 v 12:14 | Reagovat

Ještě mě napadá jedna věc, když má člověk silné "já", tak si bere víc věcí osobně a je pak zranitelnější. Vidí ty věci až příliš skutečně a neuvědomuje si jejich pomíjivost. Proto mi buddhismus pomohl, že si věci neberu tolik osobně, vím, že jakákoliv situace, pocit, osoba, se objevila a zase zmizí, a není to něco, na čem by musela nutně záviset moje nálada.

9 Lukas Lukas | Web | 11. března 2018 v 13:44 | Reagovat

[7]: a [8]: na některých věcech se sice neshodneme, ale přesto zareaguji alespoň na některé úseky tvého komentáře

- říkáš "nechci nikomu diktovat, protože akce budí reakci a diktát obvykle vzbudí ještě větší odpor vůči tomu, co je diktováno (zakázané ovoce...)" - ano, odpor může být jakýkoliv, ale nezmůže nic, pokud na "druhé straně sedí" někdo mnohem mocnější (tato "filosofie" funguje vždy a všude - kde je větší moc, tam bude vždy jakýkoliv odpor zcela potlačen (dle posouzení vladaře, je-li zásah opravdu nutný)

- jak už jsem nejednou psal i na svých stránkách třeba tady: (http://antikspol.blogspot.cz/2016/12/od-pocatku-veku-to-byl-nakonec-vojak.html) a sice následující věty "od počátku všech věků to je síla policistů a/nebo vojáků, co nakonec rozhoduje, kde je pravda a právo. Světu i veškerenstvu vždy vládla síla a větší moc, ne samotné přesvědčení (ať už o čemkoliv)."

Dále - bojuj tehdy až přijde tvůj čas a místo (lepší bojovat zítra dle svého plánu a možností než bojovat dnes s výrazně nejistým výsledkem)

Dále se vyjadřuješ o psychických upírech: Každý na to má svou metodu. Ale nejjednodušší je si jich prostě nevšímat (nebo jen minimálně).

Dále říkáš "Lidi nejsou nastavení přírodou, aby neměli rádi gaye." - já jsem ale nikdy neříkal, že všichni lidé nemají rádi gaye/lesbičky. Jen jsem řekl, že hodně lidem se takzvaně "zkroutí huby" a již jsou znechuceni už při samotném pohledu na některé projevy takových jedinců)

Na závěr:
- jsem rád, že zde komunikuji s takto duchovně založeným jedincem (plus studium tvého opačně-pohlavního nitra - ale nic si z toho nedělej, to není nic ve zlém)
- a co se týká tvého osmého zdejšího komentáře: silnější ono "Já" je kolikrát velice často nutné; na straně druhé je potřeba poukázat na fakt, že zranitelný je ten, kdo má slabší vůli (nebo jinak řečeno, kdo je duchovně -či chceš-li magicky" slabší)

Pokud je něco nejasné, ptej se...

10 Jan Duha Jan Duha | Web | 14. března 2018 v 8:47 | Reagovat

Odpovím odpoledne, teď jsem v jednom kole :)

11 Jan Duha Jan Duha | Web | 14. března 2018 v 18:47 | Reagovat

Ano, psal jsi o těch návrzích systémů/diktatur, nicméně zatím jsi nikomu nepodal jasný důkaz, že skutečně disponuješ onou mocí, kterou disponuješ.

Sám se snažím najít nějakou rovnováhu mezi plánováním a spontánním jednáním :)

Ano, někdo může mít kyselé huby, to bych řekl, že bude dáno karmou.

Tvůj záběr o slabé vůli mi připomíná Nietzcheho, rád bych si od něj někdy něco přečetl. Ale obecně, pokud je něco pomíjivé, nevidím důvod na tom lpět.

12 Jan Duha Jan Duha | Web | 14. března 2018 v 18:48 | Reagovat

*závěr

13 Vojta Vojta | 21. března 2018 v 0:52 | Reagovat

Vzpomněl jsem si při čtení tvého článku na jedno moudro z internetu - jestliže zobrazovat ženské bradavky je vulgarní a mužské ne, mohly by se ženské bradavky cenzurovat mužskými bradavkami? Jinak zajímavé zamyšlení, mě podobné úvahy přepadají na trávě :D

14 Jan Duha Jan Duha | Web | 21. března 2018 v 11:40 | Reagovat

Já bych takový druh cenzury bral :D
Jj, bylinky jsou fajn relax a zdroj nápadů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama