Literatura na rozcestí

18. března 2018 v 22:51 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro psaníLiteratura. Psané slovo. Základ kultury každého národa.

Tříbí jazyk a jeho užití, rozvíjí fantazii a představivost a jako věrný průvodce se táhne s lidstvem odnepaměti.

Kdo mne zná, ví, že jsem dost velký knihomol, který rád jak čte, tak i píše.
Zde na blogu se věnuji úvahám a příběhům za svého života, na serveru poeta.cz
pak publikuji básně a povídky.
V listopadu minulého roku jsem se účastnil i akce National Novel Writing Month,
kterou v mém rodném Brně organizovala jedna nejmenovaná kamarádka, již znám z queer srazů.

Jak to zhruba probíhá?
Parta geeků se zaregistruje na stránku nanowrimo.org pod svými literárními pseudonymy a má-li dost odvahy,
pak třeba i pod skutečnými jmény.
Poté se cca. čtyřikrát do měsíce sejde v čajovně, kde všichni vytáhnou notebooky, něco si objednají
a vzájemně namotivováni postupně píšou své příběhy. Každý sám za sebe.

Nevím, jak to funguje v zahraničí, ale v té naší brněnské verzi nám organizátorka pomáhala různými hinty,
nebo tipy, kam by se mohl náš příběh ubírat, případně co do něj zakomponovat.
Nechyběla třeba rada vložit do příběhu nějaké zvíře, nebo pohled hlavní postavy do zrcadla.

Akce se prý ve světě koná každý listopad a psát můžete na libovolné téma.
Měsíční deal je napsat román o celkem 50 000 slovech (nebo více).
To se sice povedlo jen některým z nás, nicméně toto vysoké číslo alespoň motivuje lidi začít psát,
a když už psát začnou, tak se rozepsat opravdu hodně.
Můj pokus o sci-fi se celkem líbil, byť této mety ani po několika měsících zatím zdaleka nedosáhl.
Poněvadž se jedná o mezinárodní akci, spousta lidí píše v angličtině, nicméně je plus rozvíjet alespoň nějaký jazyk,
byť to není váš mateřský...

Psaní mě baví. Jenže stejně jako dům, i tvůrčí lidé mívají občas okna.
Období, kdy si kladou otázky typu jak psát a o čem vlastně psát?
Často se mi stává, že chci napsat nějaký příběh a po inspiraci je veta, a naopak mi vesmír posílá
přehršel různých nápadů a námětů, když zrovna někam spěchám a nemám čas je zapisovat.
Nebo napíšu první dvě kapitoly nějakého příběhu, na který mám od lidí pozitivní ohlasy,
načež zjistím, že se mi nelíbí, postavy mají příliš ploché charaktery nebo je děj až příliš předvídatelný - celé to smažu a můžu psát nanovo. Má-li to tak většina začínajícíh literátů, není divu, že je spisovatelství tak tvrdý chlebíček.

Má dnes literatura vůbec nějaký jednotný styl, nebo ji spíše potkal podobný osud, jako hudbu, a poté, co si prošla svým barokem i svou impresí se rozpadla do mnoha stylů, lišících se dle sociální situace, národnosti i osobnosti jednotlivých autorů? Je dnes jedna česká literatura, jejíž hlavní proud kdysi reprezentovali Čapek a Foglar, které jsem ve svých telecích letech hltal, nebo je dnes spíše mnoho proudů, spousta různých českých literatur?
Možná jejich pluralita opět jen reflektuje dnešní pluralitní dobu, jako umění vždy zrcadlí dobu, ve které vzniklo.

Co na moderní literatuře nemám rád? Hlavně, když sklouzává k veršotepectví.
Vidím na Poetovi, jak spousta mladých autorů - i mladších, než já - možná v naivitě - píše básně jen tak,
aby se rýmovaly, bez hlubšího důrazu na příběh, na nějakou idée fixe, na nějakou jednotící linku.
Někde se zase člověk s rýmem nesetká vůbec. Je to v podstatě jen próza zarovnaná do řádků pod sebou,
aby vypadala jako báseň. Je-li však jádrem básně verš, kde je pak hranice mezi takovouto neohraničenou básní a prózou?
Je vůbec?

Když napsal dříve například Nezval nějakou báseň, bylo jasné, o čem je.
O Manon Lescaut, o společnosti, o přírodě. Zkrátka o něčem.
U spousty dnešních básní vlastně nemáte ponětí, o čem jsou.
Je to sled slov, který připomíná situaci, kdy sedí pacient na křesle u psychiatra a odříkává první slova a asociace,
které mu zrovna proběhnou hlavou, bez ohledu na to, zda mají nějakou souvislost.
Ztrácím se v tom. Proto se snažím psát jinou poezii, takovou, kde nějaká idée fixe alespoň náznakem je,
ať už je to nějaký příběh, nebo jen můj pocit.

V nějakém plátku jsem kdysi od jednoho básníka četl odpověď na otázku, jestli může být gay dobrým básníkem.
Jednak mne zarazilo, že se na to redaktor vůbec zeptal, jednak odpověď dotyčného.

Řekl něco ve smyslu, že gayové jsou citliví a to básník být nemůže.
Pak nechápu, co je podle něj umění, není-li to právě zhmotňování pocitů a myšlenek autora.
Básně bez citu by byly právě jen tím veršotepectvím, které jsem zmiňoval výše.
Sledem zvuků hodinového stroje, jenž nezná mysl, jen čas a čirý chlad.

Co mě už delší dobu láká, je práce knihovníka. Ano, měl bych k tomu více důvodů.
Bývalý přítel knihovnictví studuje. Ségra v jednom nejmenovaném knihkupectví pracovala.
Miluju čtení i psaní knih a můj dědeček byl knihař.

Je ale ještě jeden důvod. Já zkrátka miluji vůni čerstvého papíru nové, ještě neotevřené knihy.
Je to pro mě jedna z nejúžasnějších vůní na světě, hned po vůni krásného kluka a ranního kafe s mlíkem.
Myslím, že elektrický smog čtečky této vůni nemá šanci konkurovat.

Kdysi mi kamarádka T. vyprávěla o vídeňském klubu Nachtasyl. Prý se tam dodnes scházejí českoslovenští
emigranti a pořádají literární večery. Řekli jsme si, že by bylo možná fajn založit něco jako literární klub,
kde bychom se vzájemně podporovali v tvorbě.
Zatím je to u ledu. Dostali jsme se jen k sepsání provizorního uměleckého manifestu a zasněnému plánování, co dál.
Vynořila se spousta problémů dnešního dne, typu jak to zorganizovat, jaký to bude mít úspěch, co vlastně psát,
kde na to vzít prachy a taky, jestli vydávat samizdatem, nebo přes nějaké vydavatelství.
Navíc chtít po lidech kolem Nachtasylu, aby každý měsíc jezdili na nějaký literární sraz do Brna, by se nemuselo setkat
úplně s úspěchem, byť tolik z ruky Vídeň zase není.

Co se mi hodně líbí, je projekt knihovny Jiřího Mahena, která se rozhodla do městského prostoru instalovat
jakési improvizované dřevěné police, ze kterých si každý může odnést libovolnou knihu, nebo na nich naopak
nechat nějakou, kterou už dočetl a nechce, aby mu na ni doma padal prach.
Takový knižní internet. Každý může uploadnout nebo downloadnout, co je libo.
Jednu knížku s duchovní tematikou jsem si už odtam stihl odnést, tak uvidíme.
Dívám se do budoucnosti s nadějí, že akce jako tato přiměje víc lidí, aby víc četli a víc psali.
Že aspoň načas zvolní a odtrhnou oči od neonů lákajících na všemožné nekonečné nákupy.

Literatura je na rozcestí. Spousta lidí v uspěchané době nemá čas mezi prací a nakupováním psát,
a pokud čte, většinou jen v rychlosti ze čteček, nebo nějakou nenáročnou, například červenou knihovnu.
Nad kvalitou obecně často vítězí rychlost, stručnost, lenost a pohodlnost.

Uvědomme si ale, že buď budeme hodně číst a i sami psát, nebo se o češtině bude za pár desítek či stovek let
dost možná referovat jen v učebnicích historie jako o mrtvém jazyku.
Chtěl bych motivovat více, hlavně mladých, lidí, aby o literaturu pečovali a rozvíjeli ji.
Pojďme do toho. Vlastenectví se neprojevuje nenávistným hulákáním na náměstích,
ale tím, že rozvíjíme to, v čem jsme dobří a co nás vystihuje.

A Čapek s Foglarem taky nespadli z nebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 19. března 2018 v 14:03 | Reagovat

Zdravím tě Johne Sunbowe,
(řekl bych to asi takhle)

máme "literaturu" a "literatura". Jsou tedy dva zásadní pohledy.

Na jedné straně stojí, co v podstatě uvádíš ve svém článku (bez urážky). Na straně druhé pak vidíme literaturu životních praktiků (např. fyzik, chemik, stavební inženýr, matematik, praktik magik atd).

Mimochodem třeba já mám nejvíce v oblibě právě odbornou literaturu (např.: fyzika, matematika, informační technologie, ale hlavně praxe vysoké magické vědy a mnoho dalšího).

Opravdu víc než samotné znalosti gramatiky, schopnosti psát kvalitní příběhy či snad srdce-ryvné a/nebo smysluplné básničky (atp.), mnohem víc lidstvo potřebuje vědu samotné praxe, praktické myslitele, vynálezce, zkrátka a jednoduše hodně praktiků pro život od samotných fyzických základů...může to být třeba i obyčejný dělník, který se dost dobře vyzná na stavbě (atd.)

POZOR! Tím ale nevyřazuji "ze hry" jazyko-vědce. I ti mají (bezpochyby) své místo na světě. Jen říkám, že ze své podstaty jsou až na nižších příčkách. Můžeme vlastně říci, že jsou zde hlavně pro jakési "zkrášlování komunikace/dorozumívání se/kvality psaní" (atd.) Dávají tomu všemu vědecké teorie a způsoby užití. To není nic proti ničemu, ale není to to podstatné (viz výše)

Lidi se vždy nějak smysluplně dorozumí (byť to nebude zrovna podle předpisů češtinářů atp.) Dokonalost není nutná, to je potřeba si pro život (i v jiných oblastech) uvědomovat.

Jak už i z výše uvedeného vyplynulo, mnohem významnější jsou tak praktické dovednosti (například schopnost a dovednost postavit domy, paneláky či sestavit náročné stroje nebo vytvořit protilátku na nemoci, popřípadě stvořit zcela nový život, a mnoho dalšího).

Jo (?), čili na jedné straně je velice pěkné, působivé, když někdo je "machr" na vytváření vele-úspěšných (třeba) fantasy knížek nebo učí češtinu na vysoké škole (atp.), ale vždy to bude něco podobného, jako v případě ženy, která stojí před zrcadlem a snaží se vypadat co nejlépe. Na straně druhé i to je někdy umění (ano).

NA ZÁVĚR:
(jsou dva pohledy na věc)

1. Pokud se tedy na literaturu díváme jako na způsob šíření se schopnostmi stvořit inteligentní báseň/povídku/příběh/knížku (atd.) pak se jedná (bez urážky) jen o jakousi radost ze "zkrášlování komunikace". Což je sice také "kolikrát umění", ale to je asi tak vše.

2. Druhý pohled je nejdůležitější: zde musíme hledět na literaturu jako na způsob uložení informací pro život nutně potřebných (viz výše). Jedná se tak o jakési úložisko (místo pro uložení informací).

Čili i když taková kniha nebude z hlediska jazykovědy kvalitní (tedy v anketě by byla propadák), hlavní i tak zůstává CO ŠÍŘÍ a NE JAK to šíří. Podstatné je samotné porozumění, nikoliv "krása textu".

Pokud je něco nejasné, mile-rád odpovím....

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 19. března 2018 v 19:45 | Reagovat

Dík za zajímavou připomínku :)
Odborné knihy budou samozřejmě stále potřeba, byť se bude měnit jejich charakter, s tím, jak nastupuje automatizace. Ale asi to není něco, u čeho by si člověk odpočinul, tam se potřebuje soustředit na látku, kniha, která má příběh a umožní člověku na chvíli vypnout a ponořit se do jiné reality, mi třeba před spaním přijde vhodnější. Každopádně piš dál, jsem rád, že i ty se svým blogem a knihami podílís na rozvoji naší kultury.

3 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 30. března 2018 v 21:34 | Reagovat

Dobrý večer milý Johne... zajímalo by mě, jak přistupuješ k dnešním svátkům velikonočním ? Jestli je to jen síla zvyku vedena z domova nebo opravdu to bereš nábožensky. Předem děkuji.

4 Jan Duha Jan Duha | Web | 31. března 2018 v 10:10 | Reagovat

V podstatě tradice oslav jara, kterým se dříve říkalo Ostara. Oslava toho, že se znovu probouzí všude život, na což poté křesťané napasovali znovuzrození Krista. Sám jsem si vyzkoušel v obchůdku u Lumenn vyrobit vajíčko pro štěstí a poslechl si přednášku právě o Ostare. Zatím jsem stále buddhistou, co to bere více méně jako zábavu, ale už víc uznávám, že každé náboženství může mít v něčem pravdu, jsem více hledající a méně vyhraněný.

5 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 2. dubna 2018 v 18:43 | Reagovat

ano ano, děkuji ještě jednou

jen bych zvýraznil, že je škoda (po takové době) že stále nemáš na blogu rubriky (kategorie článků) a pořád je tu z tohoto hlediska vlastně chaos (blog.cz systém je velice primitivní a ty nejsi, takže proto mne celá situace o to více udivuje)

no nic... nic ti nevnucuju, jen říkám, že je to škoda (bylo by to tu totiž mnohem lepší)

6 Jan Duha Jan Duha | Web | 2. dubna 2018 v 20:18 | Reagovat

Zkusím si s tím trochu technicky pohrát, u dřívějších blogů jsem rubriky zkoušel zavádět a nějak se mi to stále nedařilo.

7 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 3. dubna 2018 v 8:34 | Reagovat

[6]: no jistě... protože to se musí zavádět průběžně při uveřejňování jednotlivých článků zvlášť a tím pádem není pohodlné zavádět rubriky ke každému článku zvlášť zpětně (pokud se tedy systém BLOGU CZ nějak nezměnil)...

...ale lze to napravit alespoň částečně (třeba tak, že jen u těch nejlepších zdejších článků) s tím, že do budoucna by se ta která rubrika převáděla do dalších článků ale v budoucnu sepsaných

je to pouhé doporučení (jen pro dobro tohoto blogu) jinak mně to může být kompletně jedno

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama