Nachtasyl, hat sein Stil!

10. srpna 2018 v 17:56 | Jan Duha
Výsledek obrázku pro nachtasyl
Grüß Gott!

Tedy, chci říct, zdravím, čtenáři!

Před nějakou dobou jsem se opět vydal za kamarádkou T. do Vídně a tam bych nejspíše pozdravil právě
"Grüß Gott!", tedy ,,Pozdrav pámbů!", případně ,,Hallo", tedy ,,Ahoj".
Na to pozor - když tam pozdravíte "Guten Tag", budou si myslet, že jste Němec.

Dojeli jsme ke kámošce domů a opět pořešili všechno možné, od kluků, přes hudbu, politiku
až po pracovní peripetie. Doma jsme se najedli (abych držel basu s T., vděčně jsem přijal její
veganskou dobrotu - jednalo se o nějakou zeleninu s rýží).
Předtím jsme ještě ovšem stihli výbornou zmrzlinu s ovocem.

Po pokecu a potom, co jsem T. názorně předvedl, jak se cvičí Pět Tibeťanů,a všiml si, že na duchovano stále nezanevřela, neb na stěně se skvěl gobelín s Buddhou, dorazil její spolubydlící M.,
celkem milý a sympatický chlapík. Prý studuje fyziku, ale není to žádný Sheldon, takže s ním byla celkem sranda.
Jen k mé smůle nebyl na kluky.

Donesl jsem nějaké korejské čaje, které mamce dala jedna její žákyně ze Soulu,
samozřejmě jsem vybral ty popsané v latince a nikoliv v hangulu.

Nějak na ně ale nedošlo. V tom vídeňském hicu, který se nijak nelišil od hicu brněnského,
bychom je i po uvaření museli několik hodin lednit, nebo ještě lépe mrazit.
Tak jsem je T. nechal na památku.

Poté se mi konečně splnilo další z mých novoročních předsevzetí - vyrazili jsme do podniku Nachtasyl!

Byl jsem poučen, že hned vedle existuje ještě Tagasyl, kam se chodí ve dne, a konají se tam různé výstavy a kulturní akce.

Věděl jsem z vyprávění, že v Nachtasylu se kdysi konaly různé kulturní večery, které tam pořádali Čechoslováci,
a očekával jsem proto nóbl kulturní klub.
A ona to přítom byla taková oprýskaná knajpa, takový punkový sklep.

Na zdech plakáty s pozvánkama na nejrůznější akce, hluk, dřevo a beton.

Plus bylo, že vám na požádání načepovali vodu zdarma, takže když jste nechtěli, nemuseli jste chlastat.
Takže s "Eine Wasser, bitte!" si v podstatě vystačíte celý večer, pokud tedy nemáte hlad, což by byl asi problém.
T. nepije vůbec, já si přecejen jednu rundu ořechovky k té vodě dal, abych neurazil.

Postupně začali přicházet další T.ini kamarádi. Nějaký A., který kdysi pořádal zmíněné literární večery, ale z důvodu nezájmu je zrušil. Prý se vždy neformálně sešlo několik lidí u jednoho stolu, aby ostatní oblažilo svými verši či povídkami...
Ale byli ostatními ignorováni...

Dále přišla srdečná Basta z Afriky a vtipkovali jsme, že když už já chci skládat funk a T. zase techno,
Basta by mohla hudbu dělat taky, protože mít ve jméně ,,bas" je výborné PR.

Chvilku se dohadovala s hlučnou dvojicí sedící v rohu, načež byla uzemněna tím, že
,,If you don´t like it, you should go somewhere else, ok?", nakonec se ale po pár panácích vše urovnalo.

Sice byl ten podnik špinavý a pokud jde o záchody, i mokrý, ale aspoň se můžu utěšovat tím,
že se tam kdysi scházeli chartisti a Havel.

Druhý den jsme šli do hodně zajímavého podniku, kde vařili nějací Pakistánci.
Zajímavý je tím, že tam můžete sníst, kolik chcete, a zaplatit kolik chcete
(byť se doporučuje zaplatit minimálně pět euro).
Kupodivu jim to velmi dobře prosperuje.

T. si opět dala něco vegan a já kuře s rýží, na které jsem měl již velkou chuť.
I když ona ta sója v těch vege provedeních někdy vypadá tak přesvědčivě, že ji od masa
skoro nepoznáte.

Poněvadž jsem chudý nezaměstnaný, dal jsem pákistánským plantážníkům pět euro
a na řadě byl další program.

Nakoupili jsme nějaké ty pochoutky, ovoce, piva a šlo se koupat k řece.
Nejlogičtější druh sportu, jaký v té zhmotněné Sahaře můžete dělat.
Své brněnské kamarádce A.S. jsem bral jednu plechovku Gössera, dobrého vídeňského piva,
které touží ochutnat. Už se jí chladí v lednici... Druhou jsem vzal sobě.
Dále jsme oba konstatovali, že ve Vídni se s eurem vůbec nezdražilo, kromě služeb, které jsou dražší proto,
že se tam lépe platí lidská práce. Nevím, jak restaurace, ale pokud jdete do Penny,
cenové relace se od Česka nijak zvlášť neliší.

Když už jsme našli místo, kde nikdo nebyl a bylo tam blízko k vodě,
a začali lamentovat, že tohle léto není léto, ale demoverze krematoria,
spustil se obrovský slejvák. Nebylo holt na co zaklepat.

Zdrhli jsme pod nejbližší most, což nám moc nepomohlo, páč taková sviňa, jako déšť, nebude nikdy padat přesně kolmo.
Zvlášť, když přijde kamarád vítr. Ale aspoň se to krematorium trochu zmírnilo
a pokecali jsme s pár cyklistama. Většině z nich jsem nerozuměl, jeden nám radil jakousi pirátskou zátoku,
kde je údajně dobrá koupačka. Vida, pirátská zátoka, zasvítily mi oči. Nu, třeba příště,
v tom horku by t byla štreka.

Cestou se k nám připojili ještě dva kluci, co jsou spolu, Sandokan, co zdrhnul z Turecka před Erdoganem,
a jeho přítel, blonďatý sympaťák Sven.

Když jsme našli místo, kde byly schody přímo do Dunaje a nikdo kolem, zajásali jsme, vytáhli rádio a pochutiny
a jali se relaxovat. Jako první se osmělila T., pak vlezl do vody i ten zbytek.
Posilněn kombinací chipsů, piva, ořechů a banánů jsem se tam taky vydal.

Plavání je na kondičku i osvěžení skvělá věc, a byť ve vodě byla spousta Grüne Schlamm, tedy zelených řas a bahna,
což bylo trochu Ecklhaft, tak proč platit za koupaliště, když i Dunaj může být na zchlazení sehr gut.

Pak kdosi vytáhl rádio, kecalo se a v pozadí hrály písničky z přelomu milénia.

Byla to celkem gute Reise. Opětovné setkání se starou kamarádkou, poznání spousty nových,
a kromě skvělých zážitků jsem si domů odnesl i vege pomazánku ze sušených rajčat, bazalky
a slunečnicových semínek, a též ovocné sušenky.

Nachtasyl hat Stil, ich liebe Wien!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 5. října 2018 v 10:41 | Reagovat

Miluji Vídeň! Třebaže musím uznat, že ji znám trochu jinak. Pokaždé chci stihnout co nejvíc muzeí (ale zároveň si je maximálně užít, přičemž je tato kombinace zcela nemožná) a volno mívám až po šesté, kdy mě vždycky odněkud vyhodí a já musím zase čekat až do rána, než moje památky znovu otevřou.
Až dneska díky tomuhle článku vidím, že si musím udělat čas i na tu moderní Vídeň.

2 Jan Duha Jan Duha | Web | 8. října 2018 v 0:23 | Reagovat

Já zatím z muzeí viděl snad jen Albertinu, když jsme tam byli se školou.
Jinak Vídeň má fakt mnoho tváří, cestoval jsem tam opravdu hodněkrát a každá cesta byla jiná. Pár psytrance party, noční procházka kolem Dunaje s hranolkama v ruce, pokec v kámoščině bývalým bytě, kde to vypadalo spíš jako v čajovně...Vánoční trhy... A teď tenhle výlet, no, dá se tam zažít ledacos :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama